Jak se platí na webu?

Jak se platí na webu?

Po potvrzení objednávky za zboží či službu je klient přesměrován na důvěryhodnou a verifikovanou třetí stranu, kde vloží informace o své platební kartě a potvrdí provedení transakce.
Na vody českého internetu již vyplula nejedna bárka snažící se nabídnout konečně to pravé řešení placení na internetu. A to i přes ne zcela ideální podmínky a vpravdě macešskou úlohu státu. Když už se zdá, že kurs je nastaven správně, kormidlo někdo či něco vychýlí a výsledkem je další bludná loďka či dokonce vrak. Co tedy vlastně dnes brázdí internetové oceány? Pojďme se podívat, čímže to lze dnes podle Martina Havla, project managera společnosti Et netera, na internetu vlastně zaplatit.

Internetové platby bez internetu

Platba dobírkou
Řekněme stará dobrá klasika. Tato platební metoda má v podstatě s internetem společné pouze objednání zboží a služby. Samotná transakce probíhá až při převzetí služby/zboží mimo internet. Metoda nejkonzervativnější a z pohledu nakupujícího i nejbezpečnější. Pěkně z ručky do ručky. Z pohledu obchodníka to již taková sláva není. Musí zvládnout poměrně silnou logistickou zátěž. Nehledě na to, že do styku již s jeho penězi přichází poměrně velké množství lidí, čímž je celá transakce znatelně méně bezpečná. Chtě nechtě musí kalkulovat s rizikem ztráty či spíše krádeže. Platba na dobírku je nejčastěji používána pro platbu za zboží - zejména v internetových obchodech (např. elektronika, bílé zboží apod.).
Převodem z účtu na účet
Převod z účtu na účet (zde je myšlen převod mimo on-line/internetový transakční systém bank) nelze taktéž považovat za internetovou platební metodu, leč ještě stále je možné se s ní na internetu setkat. Nevýhodou jsou časové prodlevy. Jednak se čeká, než prostředky doputují na cílový účet. Za druhé si platbu musí ověřit obchodník (spojení s backoffice systémy). Z logistického pohledu opět nijak jednoduchá záležitost. K předání zboží nebo služby dojde až v případě uskutečněného převodu prostředků z účtu na účet. Kvůli tomu je tato platební metoda nepříliš používaná pro jednorázové nákupy v rámci internetových obchodů. Její primární využití je stále spíše v běžném platebním styku (opakující se transakce mezi stálými obchodními partnery apod.).
GSM banking
Platby pomocí služeb GSM bankingu taktéž nelze při nejlepší vůli označit za internetovou platební metodu. Snáze je lze přirovnat k předchozím platebním metodám. Uživateli jsou pouze generovány informace k platbě, které posléze zadává prostřednictvím mobilního telefonu. V podstatě tedy nejde o žádnou změnu oproti běžnému platebnímu příkazu. Tuto metodu samozřejmě lze použít pro placení, ale celá transakční část se opět nachází mimo internet. Odlišná situace nastává za použití systému m-plateb.

On-line platby

M-platba
M-platba je metodou mobilního operátora T-Mobile. Obchodník, který tuto platební metodu podporuje, realizuje platbu prostřednictvím společnosti T-Mobile, konkrétně účtu klienta založeného na t-zones. Jednoduše řečeno, po objednání služby jste přesměrováni na transakční systém společnosti T-Mobile, kde dojde k zúčtování platby a obchodníkovi je předána informace o výsledku platební transakce. Omezení této platební metody je zejména v limitu maximální částky ve výši 700 Kč, což jistě není nijak mnoho. Nehledě na to, že i uživatel musí mít účet u T-Mobile.
Bankovní převod prostřednictvím on-line transakčního systému bank
Platební metodou využívající on-line transakční systém banky je myšleno využití zjednodušené varianty rozhraní internetového bankovnictví na rozhraní pro zadávání platebních příkazů. Pro příklad - jedním z nejstarších a nejvyužívanějších systémů je bezesporu eBanka. Výhodou takovéhoto systému je přesunutí celé transakční části ke zúčtovací bance, tj. po objednání je klient přesměrován na zabezpečené stránky banky, kde ověří již předvyplněný platební příkaz a platbu autorizuje. Po skončení transakce je přesměrován zpět k obchodníkovi, kde je informován o výsledku transakce. Nevýhodou této metody je nutnost existence účtu u stejné banky jak pro klienta, tak pro obchodníka. Chce-li zajistit platbu opravdu všem klientům, je obchodník nucen zřizovat několik účtů u všech existujících internetových bank.
Mikroplatby a internetové peněženky
Internetové peněženky I like Q, Monetka apod. patřily dříve mezi nadějné oživení českého písečku elektronického placení. Bohužel, kvůli novele bankovního zákona č. 124/2002 došlo k jejich zmrazení. (Státu se totiž nelíbilo hlavně to, že s penězi, byť elektronickými, disponuje třetí strana, která není pod jeho kontrolou). Tato novela přesunula mikroplatby a internetové peněženky pouze do kompetence bank či institucí se speciálním povolením. V loňském roce se blýsklo na lepší časy. Systém Monetky získal výjimku ČNB a možnost placení jeho pomocí je tedy opět na světě.
"Když zmiňuji české mikroplatební systémy, nemohu opomenout zmínit i systém, který není českého původu, ale uživatele v ČR si jistě našel. Jde o platební systém PayPal," říká Martin Havel ze společnosti Et netera. PayPal jakožto domovská platební metoda aukčního gigantu eBay je ve velkém rozšířen převážně na západ od nás. Na území ČR je od června tohoto roku také možné touto metodou platit, ne však v plné míře. PayPal uživatelům ve východní Evropě dovoluje platit ze svého účtu u PayPal, neumožňuje ale zřízení účtu obchodníkovi, na jehož účet někdo prostřednictvím PayPal přispívá.
Další metodou lehce se vymykající předchozím platebním metodám je platební systém i-plus. Jde o metodu v jádru podobnou předchozím. Po "dobití" účtu lze tedy platit u těch obchodníků, kteří příslušné služby a zboží nabízejí. Metoda se od ostatních odlišuje především způsobem převodu prostředků. Ten neprobíhá pomocí bankovního převodu, ale formou zakoupení předplacené karty (obdobně jako je tomu u dobíjení účtu u mobilních operátorů). Její zásadní nevýhodou je slabá podpora ze strany obchodníků.
Platební karty a 3D Secure
Platební karty jako nástroj pro placení na internetu představují samostatnou kapitolu, zejména s ohledem na její "pohnutou" historii. Hlavní výhodou je jejich univerzálnost. Uživatel nemusí mít mnoho bankovních účtů pro placení přes transakční systém specifické banky a další účty u mikroplatebních systémů. Stačí jedna univerzální metoda. Stejně tak obchodník nemusí zřizovat několik účtů a platit za ně udržovací poplatky. Pomocí platební karty může zaplatit téměř jakýkoliv klient bez ohledu na to, jaká banka mu jeho kartu vydala.
Velkým problémem se však ukázala důvěryhodnost placení pomocí platebních karet na internetu. Málokdo byl ochoten při placení zadávat informace o své kartě, a poskytnout je tak obchodníkovi nebo jiné třetí straně. Ani ze strany bank vydávajících tuto kartu nešlo o příliš vítaný způsob utrácení peněz. Nelze se jim příliš divit, karty byly nejednou kompromitovány zcizením příslušných citlivých informací, což vedlo logicky k nepříjemným situacím, kdy mizely prostředky z účtu za zboží či služby, které vlastník nevyužíval.
Výrazně lepší situace nastala v momentě nástupu systému 3D Secure, karetních asociací VISA a MasterCard. Co tento systém přinesl? Především důvěryhodnou identifikaci všech stran zapojených do transakce (držitel karty, obchodník, vydavatelská banka a zúčtující banka), a tím důvěryhodný způsob zadávání a získávání citlivých údajů o platební kartě.
Jak tento systém pracuje? Po potvrzení objednávky za zboží či službu je klient přesměrován na důvěryhodnou (pro asociaci VISA/MasterCard) a verifikovanou třetí stranu, kde vloží informace o své platební kartě a potvrdí provedení transakce. Následně je provedena autentifikace držitele karty na straně vydavatele karty, tedy ověření, že je karta validní a platná. Pokud je výsledek kladný, dochází teprve k autorizaci platby a jejímu následnému zaúčtování. Důvěryhodné třetí strany poskytující autorizační rozhraní platby jsou v ČR například Global Payments Europe (dříve MUZO a.s.) a jejich systém PayMUZO, dále samostatná implementace České spořitelny. Výhody této metody jsou zřejmé, poměrně vysoká bezpečnost prováděných transakcí a hlavně univerzálnost použití.

Bezpečnost především

Z předešlého výčtu platebních metod vyplývá, že portfolio platebních metod je poměrně široké. Co se týče bezpečnostních technik, je již dnes samozřejmostí využívání dostupných technologií (šifrovaná komunikace SSL, přístup k rozhraním skrze https certifikáty, komunikace mezi jednotlivými účastníky transakce pomocí přístupových certifikátů apod.). Primárně zanedbávána není ani tak bezpečnost na straně obchodníka a bank, ale kompromitace bezpečnostních funkcí ze strany uživatelů.
"Mluvím tady o disciplíně a chování samotných uživatelů. Jde o přístupová hesla a PIN kódy napsané u platebních karet, na klávesnicích a monitorech nebo o přístupové certifikáty volně přístupné na discích uživatelů," zdůrazňuje Martin Havel z firmy Et netera. Jakých zásad by se měl tedy obchodník držet? Podle Havla by měl využít standardních a dostupných bezpečnostních technik (SSL, https, certifikáty). V cestě by transakci neměla stát žádná nedůvěryhodná třetí strana, transakce by měla být vždy na úrovni klient - jeho banka a obchodník - jeho banka. A hlavně, na každém kroku "omílat" doporučení pro uživatele tak, aby nedošlo ke kompromitaci na straně uživatele.

Budoucnost plateb na internetu

Budoucnost nezáleží na dostupnosti placení ani na portfoliu nabízených služeb a zboží. To zásadní pro placení na internetu je rozšíření a používání dané platební metody a její univerzálnost. Z tohoto pohledu se jako neslibnější jeví placení platebními kartami. Bohužel zde narážíme na obecnou nedůvěru v tuto platební metodu, zejména díky již zmiňovaným dřívějším problémům s kompromitovanými kartami. Hlavní část práce tedy bude nejen na obchodnících, ale i na vydavatelích platebních karet, aby se pustili do šíření povědomí a informovanosti mezi nejširší klientelu.
Zároveň je jistě nutné počítat s mikroplatbami a internetovými peněženkami, jejichž obliba neustále roste (zejména systém PayPal). Do budoucna bude jistě přibývat i obchodníků, kteří tento platební prostředek budou nabízet. Nutnou prerekvizitou je změna chování státu vůči těmto metodám.

Co si vybrat?

Odpověď na tuto otázku je třeba hledat spíše v cílových skupinách uživatelů a v návycích při placení než v nabízené nebo vyžadované bezpečnosti. Jiné nároky má IT nebo bankovní expert, jiné účetní či drobný živnostník. Pro všechny platí základní hledisko, kterým je cena za danou službu (platební metodu), případně rychlost a jednoduchost jejího používání. Samotný subjektivní výběr je na každém z nás, koneckonců utrácíme tak z valné většiny vlastní peníze.
"Na českém trhu však existuje i řešení, které platební transakce pojímá trochu jinak. Uživatel má založen vlastní účet přímo v platebním centru u obchodníka. Ten si dobíjí různými platebními metodami a nastřádané prostředky pak může utrácet prakticky za cokoli, co obchodník nabízí. Obchodník tímto řešením získává rozsáhlé možnosti, co se týče portfolia možných platebních metod a jejich aktualizace. Uživatel má zase jednoduchý a úplný přehled o všech svých transakcích a přístup ke všem platebním metodám z jednoho místa," uzavírá Martin Havel ze společnosti Et netera.
(red)

Bankovní kreditní karty nabízejí pestré možnosti

Platební karty se staly od doby svého vzniku nejoblíbenějším platebním prostředkem, a to jak ve světě, tak i v České republice. Podle statistik Sdružení pro bankovní karty bylo na konci roku 2004 v České republice v oběhu 6,9 milionu platebních karet. Platební karty většina obyvatel ve světě stále nazývá kreditními kartami, což plyne z jejich historicky nejrozšířenější formy v zahraničí, především v USA a Velké Británii.
Na český trh přišly platební karty mnohem později, v době rozmachu informačních technologií a nástupu debetních karet ve světě. Proto jsou u nás nejpoužívanější karty debetní, ale v poslední době nabírá stále větší dynamiku i vydávání bankovních kreditních karet. Lidé totiž postupně překonávají obavy "z žití na úvěr" a banky nadměrné obavy z úvěrového rizika. Za největší výhodu kreditní karty je považováno získání půjčky bez ručitele s možností použít tuto půjčku podle vlastního uvážení.
Na rozdíl od debetní karty nepředstavuje kreditní karta klíč k vlastním finančním prostředkům na běžném účtu, ale, jak již sám název napovídá, slouží k čerpání úvěru, který banka klientovi při jejím vydání poskytne. Kreditní karta není vázána na základní bankovní účet klienta. Největší výhodou bankovních kreditních karet je bezúročné období, které činí u většiny z nich 45 dní. Bezúročné období se obvykle vztahuje na platby kartou u obchodníků; částky vybírané z bankomatu nebo cash advance jsou úročeny ihned od data výběru. Na základě měsíčního vyúčtování je držitel karty povinen uhradit pouze minimální splátku, která je stanovena na pět či deset procent z vyčerpané částky úvěru. Po uplynutí bezúročného období se začíná nesplacená část úvěru úročit úrokovou sazbou, která se pohybuje mezi 20 až 26 procenty ročně. Splácení úvěru probíhá nejčastěji příkazem k úhradě, inkasem (z účtu klienta je automaticky strhávána minimální splátka) nebo složenkou.
Pokud si klient vybírá banku, u které si chce pořídit kreditní kartu, měl by věnovat pozornost nejen skladbě a výši úroků, nýbrž i ceně karty a dále i poplatkům za vedení kartového účtu. Některé banky vydávají kartu zdarma, ale účtují měsíční poplatky za vedení kartového účtu. Jiné účtují roční poplatek za kartu, ale vedení kartového účtu je zdarma.
Žádá-li klient o debetní kartu, kterou bude čerpat své vlastní prostředky z účtu, nedochází k žádnému prověřování jeho bonity. Je však přirozené, že v případě, kdy banka půjčuje své peníze klientovi, musí jej nejprve prověřit. Banka požádá klienta o soubor informací, na jejichž základě si může udělat představu o jeho schopnosti a ochotě splácet úvěr. To, že je prověřována finanční situace klienta, neznamená, že kreditní karta je určena jen pro movité klienty. Banky mají různé úrovně kreditních karet a poskytují optimální výši úvěru podle typu klienta, což v praxi znamená, že i pro klienta s poměrně nízkým příjmem nejsou splátky úvěru o správně navržené výši přílišným zatížením.
Z výsledků řady průzkumů plyne, že povědomí veřejnosti o bankovních kreditních kartách se zvolna zvyšuje, stejně jako ochota lidí si tuto kartu pořídit. Na konci minulého roku dosáhl v ČR počet vydaných bankovních kreditních karet 373 tisíc. Ve srovnání s rokem 2003 se jejich počet zvýšil zhruba o 83 procent, zatímco počet vydaných debetních karet se za stejné období zvýšil o necelé jedno procento.
Bankovní kreditní karta je stále častěji spojována s pozitivními aspekty, kterými jsou jednoduchost, rychlost, pohodlí, jistota, diskrétnost půjčky a záruka solidnosti. Navíc stejně jako u debetních karet jsou i u bankovních kreditních karet příjemnou výhodou různé doplňkové služby, jako například cestovní pojištění či různé slevové a věrnostní programy, kterými banky odměňují držitele karet za jejich používání.
Zatímco v minulých letech byla bankovní kreditní karta používána svými držiteli nejčastěji k tzv. mimořádným nákupům (například elektroniky, bytového vybavení, k úhradě dovolené apod.), trendem poslední doby je i stále častější používání karty pro každodenní nákupy. Bankovní kreditní karta se také používá jako finanční rezerva pro krytí nečekaných výloh, jako jsou například opravy domácích přístrojů či automobilu. Možností použití bankovní kreditní karty je opravdu mnoho, stačí si jen vybrat.
Podle materiálů České spořitelny zpracoval ht