Před 130 lety uzákonily Spojené státy americké povinnost lobbistů registrovat se při vchodu do budovy kongresu. Poprvé tak začaly lobbing regulovat.
V Česku se o to představitelé sněmovny pokusili poprvé v minulém roce. A poslanci návrh odmítli s tím, že jde o právní paskvil.
"Návrh vycházel ze vzoru, který platí jako příloha zákona o jednacím řádu v německém Bundestagu," říká autor předlohy Petr Kolář z Parlamentního institutu, který pro poslance vypracovává odborné podklady. "Snažili jsme se lobbistům navrhnout různé výhody, jako jsou volný pohyb po sněmovně, právo na přednostní informace a další," vysvětluje Kolář. Lobbisté by za to měli jedinou povinnost, přiznat se k tomu, že jsou lobbisté a pro koho pracují. Ve světě zcela běžné pravidlo je u nás neprosaditelné.
Norma totiž přinášela i omezení pro poslance. Ti by mohli ve sněmovně jednat pouze s lobbisty, kteří se zaregistrovali. A to se jim nelíbilo.
"Zákon nedefinuje, co je lobbista", byl tehdy hlavní argument některých poslanců z ústavněprávního výboru. Pro opravu směrnice vznikla komise, která tak dlouho pracovala, až udělala z navržených pravidel bezzubou normu.

Nekontrolovaný lobbing
Jak tedy lobbisté pracují dosud, když nemohou do sněmovny vstupovat samostatně? Jak je možné, že se jich množství volně pohybuje v kuloárech sněmovny?
Většina z nich má jedno společné, na oblečení se jim houpá speciální modrá visačka "Host". Tu dostanou na recepci sněmovny v případě, že je tam nějaký poslanec vyzvedne. Druhou cestou, jak se může lobbista dostat na pracoviště, je částečný úvazek u některého z poslanců. Podobně se po sněmovně pohyboval polský lobbista Jacek Spyra. Jeho vstupenkou do sněmovny byla asistentka poslance Miloše Titze (ČSSD) Darja Pinkavová. "Ona byla jako moje matka," vysvětloval později Spyra, jak je možné, že ho na vrátnici pravidelně vyzvedávala asistentka místopředsedy Výboru pro obranu a bezpečnost.
Spyra později nadělal především sociálním demokratům na čele množství vrásek. Premiérův tajemník Zdeněk Doležel si mu totiž řekl o 5 miliónů za lobbování pro společnost Seta.
Lobbistickým skandálům také odpovídá jejich obraz u politiků a veřejnosti. Minulý rok na jaře provedla společnost Factum Invenio pro agenturu Donath-Burson-Marsteller průzkum mezi téměř dvěma tisíci českými politiky. Politici si sice podle výzkumu společnosti myslí, že by jim lobbisté měli jasně sdělovat, pro koho pracují, ale veřejnosti už tyto informace dopřát nechtějí.
Ve výzkumu se politici také vyjádřili, že si lobbistu spojují s negativním jednáním. Podobně dopadl průzkum společnosti CVVM z léta minulého roku. Více než 16 procent lidí si podle něj myslí, že lobby a zájmové skupiny mají největší vliv na rozhodování politiků. Pověsti lobbistů by rozhodně prospěla větší transparentnost. Dosud toto povolání totiž v českém právním řádu neexistuje.

Slovenské řešení
Slovensko se problém transparentního lobbingu rozhodlo vyřešit jinak, ale především vyřešit.
Vláda prosadila zákon, ve kterém je lobbing definován jako živnost, která má svá pravidla. Mezi nimi je i to, že lobbisté nebudou moci při své činnosti poskytovat dary nebo slibovat nějaké výhody. Každý lobbista se bude muset zaregistrovat a jednou ročně informovat o příjmech a výdajích. Současně budou muset někteří politici zveřejňovat své kontakty s lobbisty.

Jak se snaží státy zpřísnit pravidla lobbingu