Pokud chtějí akcionáři vědět, kolik přesně berou šéfové firem, jejichž cenné papíry vlastní, nejvíce informací se dozvědí u amerických společností, které jsou obchodované na burze.
V případě českých podniků je situace o poznání horší.
Stačí jen porovnat třeba výroční zprávy tuzemské firmy ČEZ a americké společnosti Lucent Technologies.
Zatímco u té druhé je ve zprávě uveden přesný plat a odměny u každého z členů vedení firmy, u ČEZ je hledání podobných informací těžké - údaje za českou energetickou firmu jsou uvedeny jen za dozorčí radu, představenstvo a vedení firmy jako celek. Kdo (a kolik lidí) se skrývá pod jednotlivými skupinami zůstává čtenářům výroční zprávy utajeno.
Podle českého zákona musí společnosti ve výročních zprávách otisknout příjmy vrcholných orgánů, ale právě jen jako celek.
Z průzkumu, který provedly HN mezi sto padesáti českými firmami vyplývá, že takový mírný zákon manažerům vyhovuje.
Na dotazník HN odpovědělo 42 společností, jejich manažeři si z valné části nepřejí, aby podniky musely podrobně odhalit platy vedení. Stačí podle nich znát jen údaj, kolik berou dohromady členové vedení.
Proč manažeři chtějí dál své platy tajit?
"Netolerance, závist, nepochopení," vzkázal po mluvčí šéf společnosti Hochtief Tomáš Bílek. Právě závist byla nejčastěji zmiňovaným důvodem proti podrobným informacím o příjmech.
Kromě toho šéfové argumentovali i ochranou soukromí, obavami z vydírání či možným zhoršením prostředí uvnitř pracovního týmu.
"V Česku je zcela jiné nastavení hodnot než ve Spojených státech. Tam lidé považují za normální, že když má někdo výjimečnou odpovědnost je i výjimečně ohodnocen," tlumočila názor managementu OKD mluvčí Věra Breiová.

Nesouhlasí i státní firmy
Mnoho nesouhlasných odpovědí ke zveřejňování platů přišlo především od firem státních či těch, které jsou obchodovány na burze.
Jenže když už manažeři (především soukromých firem) v anketě HN souhlasili se zveřejňování podrobnějších údajů o platech, smysl to podle nich má právě u podniků ovládaných státem, nebo u těch, jejichž akcie jsou veřejně obchodované na burze.
"Pokud se manažer zodpovídá a je placen státem, jsem pro zveřejnění příjmů. Ztransparentní se tak zaměstnávání manažerů u státních firem a budeme mít přesné informace o mzdách lidí, kteří jsou placeni z veřejných peněz," vysvětluje Jiří Grund, generální ředitel společnosti Grund.
Ten byl také jedním ze tří respondentů, kteří byli ochotni uvést i svoje příjmy.
Právě vyšší transparentnost, lepší kontrolu manažerů ze strany akcionářů a možnost srovnat výkon firmy s odměnami jejích šéfů byly hlavní argumenty těch šéfů, kteří s podrobnějším zveřejňováním souhlasili.

Bohaté bonusy i v Česku
I když pouze tři šéfové ze 150 byli v anketě HN ochotni zveřejnit své platy, o bonusech se v dotazníku zmiňovali otevřeně i ostatní.
Odměny se přitom v poslední době stávají stále podstatnější složkou celkových příjmů. Firmy platí "kdeco", aby manažerům vedle platu přilepšily.
"Bonusy manažerů společnosti Sazka jsou standardní jako v jiných podobných společnostech. Zahrnují například služební automobil, komunikační prostředky potřebné k práci manažera nebo třeba pojištění," odpověděl generální ředitel firmy Aleš Hušák.
Tyto benefity uváděly i další společnosti. Zmiňovaly navíc třeba výuku jazyků, penzijní připojištění, životní pojištění nebo týden dovolené navíc.
Stále častěji podle personalistů nyní podniky začínají vytvářet fondy na placení speciálních nefinančních bonusů.
"Společnost si určí množství peněz, které chce mezi zaměstnance rozdělit. To se týká samozřejmě i manažerů. Přispívá jim například na dovolenou, ale i třeba na fitness," říká Ladislava Fialová, partnerka personální společnosti CSP Management Consulting.
Velkou část příjmů manažerů navíc tvoří pohyblivé odměny. Podle průzkumu HN je to kolem pětatřiceti procent.
Jsou vázány především na výnosy firmy, hrubý i čistý zisk nebo plnění dalších obchodních cílů společnosti.

Co se veřejnost dozví o odměnách manažerů v Česku a ve světě