Šéf, jehož podřízení chtějí, aby žil věčně

Šéf, jehož podřízení chtějí, aby žil věčně

Sto padesát tisíc mil. Tak dlouhá je každoroční trasa, kterou urazí jeden z nejlépe hodnocených manažerů světa, aby osobně zkontroloval alespoň část svého impéria. Jeho příjmení září nad vchodem téměř tří tisíc špičkových hotelů: John Willard Marriott Jr. Letos je to už padesát let, co se naplno zapojil do rodinného byznysu. A daří se mu. Včera firma zveřejnila, že čistý zisk impéria stoupl ve čtvrtém čtvrtletí o čtvrtinu na 237 miliónů dolarů.
Během posledního půlstoletí, kdy čtyřiasedmdesátiletý "Marriott mladší" pro Marriott International pracuje, firma jenom stoupala. Z dobře vedeného, ale lokálního rodinného restauračního řetězce se stala globální síť 2700 hotelových zařízení v 70 zemích světa s tržní hodnotou okolo čtrnácti miliard dolarů.
Od osmdesátých let byl J. W. Marriott Jr. oceňován odbornými časopisy a institucemi jako jeden z nejschopnějších manažerů nejen ve své branži - inovativní, agresívní šéf, který ví o všem, co se v jeho království šustne. Jeho firmu časopis Fortune pravidelně umísťuje do první stovky žebříčku nejlepších podniků, kde je dobré být zaměstnán. "Starej se o své zaměstnance a oni se budou starat o tvé zákazníky" - tak zní rodinné heslo.

Důraz na detail je grunt

Základem impozantní struktury hotelového byznysu Marriottů je odborníky vysoce oceňovaný důraz na detail. Marriott vytvořil komplex přirozených a logických metod, s jejichž pomocí plní úkoly každý zaměstnanec hotelové sítě kdekoli na světě. Marriott třeba celá léta sbíral informace o tom, jak důkladně vyčistit a uklidit hotelový pokoj. Výsledkem je detailně vypracovaný postup o 66 krocích, který zaručuje, že kdekoli na světě bude pokoj v hotelové síti Marriott perfektně uklizený za méně než 30 minut. A právě tyto standardní procedury mu umožňují otevírat jeden hotel za druhým.
A jak to dnes už čtyřiasedmdesátiletý starý pán dokázal? Má "úžasný instinkt pro hotelový byznys", napsal o něm list The Washington Post. "Může se procházet po hotelové kuchyni a cítit se jako doma, stejně tak, jako může diskutovat na Wall Streetu. Spousta lidí může diskutovat na Wall Streetu, ale nebudou schopni najít zadní dveře od kuchyně," dodává Peter Kline, šéf Bristol Hotels & Resorts.
Za to vše Marriott vděčí otci a rodinné výchově, jak sám přiznává ve své knize Spirit to Serve. "Dokonalost je o jeden stupeň níž než požadovaný výsledek," napsal Marriott junior o životní filozofii, kterou od otce převzal.
Otec, původem z Utahu a přesvědčený mormon, začal s malým pivním barem v New Yorku v roce 1927. V době narození J. W. Marriotta juniora už vládne prosperujícímu řetězci rychlého občerstvení Hot Shoppes, který rozšířil i na cateringové služby a další aktivity.
Junior jde v otcových šlépějích. Od čtrnácti let při studiu pracuje v různých provozech firmy - smaží hamburgery, vytírá podlahy, myje nádobí. Pozná tak dokonale branži a pochopí, co je tvrdá práce. Po studiu na University of Utah, kde získává titul bakaláře v bankovnictví a financích, ještě stráví dva roky u námořnictva.

Sen o světové síti hotelů

Rok 1956 se stává klíčovým pro juniora i pro firmu - Marriott se naplno zapojuje do rodinného byznysu a přesvědčí otce, aby ho udělal šéfem prvního hotýlku, který se starý pán rozhodne otevřít. Twin Bridges Motor Hotel v Arlingtonu je základním kamenem jeho budoucího impéria. I když otec hotelovému byznysu moc nevěří, synův úspěch ho přesvědčí. Už za osm let se junior stává prezidentem firmy, která se v té době jmenuje Marriott-Hot Shoppes. A začíná snít velký sen o světové síti hotelů.
Otcův odchod na odpočinek mu k tomu v roce 1972 dává volnou ruku. Ve čtyřiceti letech se stává výkonným šéfem podniku, který se na třech základních pilířích během pár let rozpřáhne do celého světa. Těmi pilíři jsou excelentní služby, čistota a pohodlí a kontrola nákladů. Dnes firma Marriott International, v níž už má rodina jen 14 procent akcií a dvě místa ve správní radě, vlastní řetězce Renaissance, Ritz-Carlton, Courtyard a další víc než desítku značek.
I když firma v dobách své vrcholné slávy v osmdesátých letech otevírá dva hotely týdně a přechází od přímé správy na ziskovější pronájem značky managementu podniku, takzvaný franšízing, zůstává Marriott věrný osvědčeným postupům. Osobně kontroluje provozy, mluví i s obyčejnými zaměstnanci a jeho první cesta vede vždy do kuchyně. "Nic není předem zaručeno a nejméně ze všeho úspěch," vysvětluje Marriott, jehož firma úspěšně přestála řadu krizí.
A kdy se "starý pán" chystá do důchodu? "Je nezastupitelný, měl by tu zůstat věčně," míní zaměstnanci podle Hotel & Hotel Management. Jeho tři synové pracují v podniku - kdo ho nahradí, se ovšem neví.
"Nevím, co budu dělat, jestli odejdu do důchodu. Nemám žádné koníčky, golf nehraju. A má žena říká, že mě doma na oběd nechce," říká Marriott.