Jaroslav Ungerman, Miloš Pick: Náš pohled na zelené neoliberály

Martin Bursík, předseda Strany zelených, představil některé náměty své hospodářské politiky (Tak tedy: jaká to bude politika, HN 23. února).

Vždyť kvóta se již sníží
Bursík navrhuje snížit daňovou kvótu na 35 % v poměru k HDP do roku 2010. Cožpak netuší, že podle prognózy Ministerstva financí se tzv. konsolidovaná složená daňová kvóta sníží z loňských 36 % HDP již v letošním roce na 35 %?
To bude vyvoláno platnými opatřeními ke snížení daní z příjmů i pomalejším růstem výnosu nepřímých daní. Žádné snížení daní tedy zelení provádět nemusí, a přesto jejich cíle bude dosaženo.
Předseda zelených přesto dále uvádí, že mají "evropské know-how" na snížení pojistného. Považuje za ně ekologickou daňovou reformu, která má přesunout část zdanění od daní přímých k daním nepřímým. Tedy zvýšit zdanění elektřiny, plynu, tepla, uhlí a leteckého benzínu, a tento vyšší výnos využít ke snížení odvodů sociálního a zdravotního pojištění.
Máme tedy slib Martina Bursíka - "Co vybereme na ekologické dani, to vrátíme v podobě nižšího sociálního a zdravotního pojištění. Daňová zátěž se nezvýší" - číst vlastně tak, že "celková daňová zátěž se naopak dále sníží, protože se na ekologické dani vybere méně, než o kolik se sníží pojistné"?
Aby mělo snížení těchto odvodů smysl, musely by se snížit dejme tomu o pět procentních bodů odvody z mezd - z dnešních 28 % asi na 23 %. Dnes platí, že zhruba jeden bod těchto odvodů představuje kolem 10 miliard korun (v zásadě obdobná relace platí i pro zdravotní pojištění), a tedy minimálně o 50 miliard se sníží množství peněz na důchody.


Zničí dohodu o penzích
Nahradit tento výpadek příjmů vyšším zdaněním uhlí, elektřiny a plynu - i sociálně citlivého a ekologicky poměrně šetrného tepla, na jehož snížené zdanění nám dokonce i EU poskytla trvalou výjimku - by vedlo k nemalému vzestupu těchto cen. Tyto vyšší ceny by se promítly i do všech dalších produktů. Přitom smyslem ekologického zdanění není zvýšit daňové výnosy při stejné spotřebě, ale naopak stlačit spotřebu i na úkor omezení růstu daňového výnosu.
Tyto návrhy zásadně mění i konstrukci příjmů důchodového pojištění. Dosavadní příspěvek, stanovený v poměru ke mzdám, zvyšuje s růstem platů i objem peněz na důchody. To umožňuje zachovávat relaci průměrného důchodu k průměrné mzdě (včetně zohlednění inflace). I díky tomu, že příjmy z pojistného jsou jedním z nejspolehlivějších zdrojů rozpočtu.
Růst daňového výnosu z ekologických daní by však byl odtržen od vývoje mezd a zaostával by za potřebami růstu prostředků na důchody. Vzestup cen vyvolaný dodatečným zdaněním totiž povede k poklesu nebo zpomalení růstu nejen ekologicky škodlivé, ale i celkové spotřeby. Daňový výnos bude klesat nebo růst pomaleji, tím se bude relativně zmenšovat příspěvek do důchodového systému.
Je to cesta k ohrožení nebo až rozvrácení dosud stabilizovaného systému důchodového pojištění. Obdobně i zdravotního pojištění, kde současné problémy by byly selankou proti tomu, co by nastalo při akceptaci návrhů zelených. Zelení by tak na sebe vzali i úlohu trojského koně při pohřbení dosažené shody politických stran o finanční stabilizaci solidárního důchodového pojištění do roku 2020.


Příliš vážná témata
Východisko by bylo nasnadě. Buď snížit vazbu průměrného důchodu k průměrné mzdě, tedy tzv. náhradový poměr, který v posledních letech dosahuje kolem 40 %, a tak fakticky relativně snížit důchody. Nebo hledat záchranu formou povinného soukromého důchodového pojištění, čili jeho privatizace. To jsou neoliberální recepty. Naši neoliberální zelení - to je skutečně inovace v evropském měřítku!
Daně jsou příliš vážná věc, než aby z nich bylo možno narychlo spíchnout volební kabátek. Problémy udržení sociálních příjmů na jedné straně i objektivně nutné rozvíjení ekologického zdanění na druhé straně vyžadují především stabilizaci celkové daňové kvóty, nikoli zjednodušenou manipulaci s dílčími položkami.

J. Ungerman je předsedou a M. Pick místopředsedou hospodářské komise ČSSD