Paroubek kličkuje mezi Blairem a komunisty

Premiér Jiří Paroubek se považuje za pravicového sociálního demokrata. Zároveň se zasazuje o státem dirigované zdravotnictví. Odmítá dát firmám šanci, aby mohly velmi rychle propustit zaměstnance, posiluje pravomoci odborů, zvyšuje sociální dávky a opírá se o podporu komunistů.
Dnes si do Prahy sezval party evropských socialistů, a tím se vystavil srovnání, komu se vlastně sociální demokracie nejvíce podobá. Tonymu Blairovi, jenž zavedl na univerzitách školné? Nebo francouzským socialistům, kteří na všech frontách brání pětatřicetihodinový pracovní týden? Či slovenskému populistovi Robertu Ficovi?

Levice prosperity
"Evropská zkušenost posledních let ukazuje, že stará levice, která posiluje regulaci, nabízí vysoké dávky místo práce a nutí firmy dělat sociální politiku, není slučitelná s prosperitou a dlouhodobým úspěchem ve světové konkurenci," říká profesor Iain Begg z London School of Economics, který se zabývá sociální politikou.
Strany, které dokázaly zaručit ve svých zemích vzestup životní úrovně, patří k moderní levici. Ať už New Labour Tonyho Blaira či skandinávské levicové strany.
Sociální demokracie pod vedením Jiřího Paroubka se obtížně zařazuje.
Premiér ji převzal jako krizový manažer rok před volbami. Logicky vše podřizuje úspěchu v nich a na názorovou profilaci nezbývá čas. Program se píše podle průzkumů veřejného mínění.
Úspěch moderní levice stojí ve všech zemích, které prosperují, na třech pilířích: vstřícnosti k podnikání a vzdělaným profesionálům, snadné cestě do vyšších pater společnosti a kvalitních veřejných službách.
Ve vlídnosti k podnikatelům se již ČSSD Blairovi či Skandinávcům přibližuje. "To je obrat, který udělala v posledních letech. Spíš donucena okolnostmi než z vlastního přesvědčení. Snížila daně z příjmů, zvedla paušály pro živnostníky, vábí investory. Přitlačila ji k tomu konkurence ostatních zemí," říká ekonom Ondřej Schneider z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy.
I ve volebním programu je dlouhá série slibů, v čem všem sociální demokraté podnikatelům uleví. Sám Paroubek, který si vyzkoušel kariéru živnostníka, podporu podnikání velmi často zdůrazňuje. Jsou ale zároveň prvními, koho obětuje, musí-li se rozhodnout. Když za ním přišli komunisté, že podpoří zákon o nemocenské, jen když v něm nebudou stropy pro odvody sociálního pojištění z vyšších příjmů, ministerský předseda kývl.

Bez pomoci na cestě do elit
Snadné cestě z nižších pater společnosti vzhůru naopak sociální demokraté nepomáhají, ale spíš brání. Drží se staré tradiční ideologie a odmítají školné. Šance dítěte z dělnické rodiny, že získá univerzitní diplom, je v Česku podle studie OECD třináctkrát nižší než u potomka vzdělaných rodičů. Nejnižší ze všech vyspělých zemí. Tam, kde se školné platí a stát garantuje půjčky na vzdělání - jako ve Spojených státech a Velké Británii -, je naděje na studia dětí z méně vzdělaných rodin jen třikrát nižší.
Blair před dvěma lety prosadil školné, přestože se proti němu postavilo mnoho poslanců jeho vlastní strany. Z většiny 161 křesel zbyla nakonec převaha o pouhých pět hlasů.
"To je možné, že to dělá náš přítel Tony, ale tam mají absolventi úplně jiné platy než u nás," řekl loni v listopadu Paroubek. "Já si dovedu představit, že za osm až deset let se bude platit školné. Ale v situaci, kdy má osmdesát procent rodin příjmy pod 19 tisíc hrubého, bych to považoval za politickou stupiditu."
Vlády pod taktovkou ČSSD však ani nebyly ochotny investovat do vzdělání tak, aby se na kvalitní školy - ať už střední či univerzity - dostal každý, kdo na to má schopnosti. "Uznávám, že v počtu absolventů za vyspělými zeměmi stále zaostáváme," připouští vicepremiér Jiří Havel.

Komunisté za rohem
Při využívání veřejných služeb - ať už škol či nemocnic - se Čech stále necítí jako klient, který rozhoduje. Právě tady však má velké resty i Blair. Ostrovní školy a nemocnice v mnohém připomínají ty české.
Kromě moderních rysů se však sociální demokraté profilují i vysokými sociálními dávkami a ústupky odborářům. V Blairově repertoáru se nenajdou a ČSSD v mnoha sociálních věcech zachází dál než německá SPD.
Prosazovat moderní politiku levého středu je však obtížnější než jinde v Evropě. V Británii, Německu, ale ani na Slovensku či v Maďarsku nesbírá na levici hlasy tak silná komunistická strana. "Posun ke středu je riskantní. Společnost je rovnostářská. Sliby dávek nadchnou víc než prostor k aktivitě. Při ústupu do středu hrozí ČSSD útěk voličů ke komunistům," říká Jan Hartl z agentury STEM.

Čtyři podoby evropské levice