Zbyněk Klíč: Strana zelených není pravicová

Strana zelených není pravicová

V médiích se v minulých dnech objevily zajímavé předvolební výzkumy. Ne, že by přinesly převratný výsledek pro některou ze zavedených parlamentních stran, ale nad pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do parlamentu vynesly pátou stranu - Stranu zelených. Vzápětí se také objevila alternativa pro sestavení nové vlády, která by tuto stranu zahrnovala.
Potenciální spojenectví (středo-)pravých ODS a KDU-ČSL se Stranou zelených, které čistě matematicky z nejnovějších průzkumů vychází, by ale vykazovalo jeden, zato však velice závažný nedostatek: bylo velice těžké, ne-li dokonce nemožné dosáhnout programového i personálního kompromisu, zejména kvůli programovému profilu Strany zelených.

Je toto pravicová strana?

Volební lídr sociální demokracie Jiří Paroubek označil ve svém komentáři pro deník Právo Stranu zelených jako "hnutí pravičáků", analytik David Marek z PPF prohlásil pro ČTK, že "ekonomická část programu Strany zelených nabízí možnost zapojení této strany do koalice spíše napravo od politického středu". Vše ale není tak růžové a jednoznačné, jak se může na první pohled zdát.
Je sice pravda, že zelení prosazují pravicové ekonomické reformy - snížení daňové kvóty, zrušení minimální daně a registračních pokladen, snížení odvodů pojistného a přesun některých (avšak selektivně vybraných, "zelených") položek do snížené sazby daně z přidané hodnoty. Zároveň však existuje řada zádrhelů, která tato tvrzení zpochybňuje.
Je například udivující, že ekologická daňová reforma Strany zelených kromě zmíněných návrhů podporuje přesun jiných služeb do sazby vyšší či dokonce zavedení nových daní. Může snad chtít pravicová strana například "významnější zdanění nebo zpoplatnění změny využití pozemků", jak píše program zelených na straně 29, nebo "postupný náběh sazby spotřebních daní na elektřinu, uhlí, zemní plyn, jádro či letecký benzín" (strana 13) nebo omezení možnosti převádět výtěžek z loterií pouze na "seznam státem registrovaných kulturních subjektů, které budou muset splňovat stanovené parametry a mezi nimiž si provozovatelé vyberou" (strana 39)? A je pravicový zákaz topení uhlím od roku 2010 (strana 13)?

Riziko ekodiktatury

Existují samozřejmě i větší nebezpečí, která se v žádném případě neslučují s pravicovým pohledem na svět. Někteří publicisté i politikové hovoří o takzvané zelené diktatuře. Mají tím na mysli zavádění různých příkazů, omezení a direktiv v oblasti každodenního života, počínaje omezením automobilové dopravy, změnou spotřeby "škodlivých" produktů či zdravou stravou.
Vše by bylo v pořádku, pokud by tyto názory představovaly doporučení a návod, jak může být lépe. Je ale na pováženou, pokud se tyto návrhy stanou striktně vyžadované a zákonem kontrolované. A je mylné si myslet, že se tomuto pokušení čeští zelení vyhnuli. Vezměme namátkou z volebního programu Strany zelených:
Celoroční zákaz jízdy kamiónů o víkendech (pátek 15.00 - neděle 24.00);
povinné kvóty automobilů na alternativní paliva;
zákaz používání pevných uhlovodíkových paliv od r. 2010;
doporučené kvóty podílu biopotravin ve veřejném nekomerčním stravování;
povinný minimální podíl ekologicky stabilních ploch typu travnatých ploch či biokoridorů... a maximální velikost jednotlivě obhospodařovaného pozemku;
zákaz používání fosfátových čisticích prostředků;
zavedení krajinného plánu jako povinné součásti územního plánu.

Kuchtová versus Říman

Nepokulhává ale pouze programová část. Zkusme si například představit, jak si při vládní inauguraci podávají ruku ekologická aktivistka Dana Kuchtová jako ministryně životního prostředí a Martin Říman coby ministr průmyslu a obchodu...
I tento příklad dokazuje nespojitelnost zelených se (středo-)pravicí, reprezentovanou lidovci a ODS. Strana zelených není pravicovou stranou. Její ekologický program zahrnuje polovinu volebního programu pro nadcházející volby. Pravicové návrhy v oblasti ekonomiky jsou jen zástěrkou, která má zahalit fakt, že zelení jsou monotematickou stranou zaměřenou dominantně na spíše levicově motivovanou ochranu životního prostředí.
Autor je výkonným redaktorem CEVRO Revue