Ráj medvídků vede přísný šéf

Ráj medvídků vede přísný šéf

Georg Weishaupt

Podnikatel, na kterého běžná klišé nesednou. I tak se dá označit Hans Riegel, šéf a vlastník největšího světového výrobce gumových medvídků a lékořice, firmy Haribo. Dvaaosmdesátiletý manažer se vymyká již zevnějškem, rád nosí džíny a kožené vesty a místo kravaty úzké kožené pásky se sponami, typickými pro kovboje z Texasu.
Středně velký, mírně podsaditý šéf firmy, která má 18 továren s šesti tisíci zaměstnanci, působí spíše jako přátelský dědeček. Za kulatými brýlemi vynikají milé a pozorné oči. Jeho hlas je klidný a zbarvený rýnským dialektem. Když hovoří o své firmě nebo politice, nedělá žádné odborné okliky, ale říká přímo to, co má na srdci.
"Někteří politici si myslí, že když jsou zvoleni, musí rychle udělat nějaké zákony, aby dokázali, že něco dělají," říká. Což vysvětluje, proč má na dvoře své továrny namalované dvě tlusté modré čáry, mezi nimiž se třikrát denně vytírá. "Když jdou zaměstnanci na oběd, musí jít přesně vymezeným prostorem, a pokud jej překročí, nesmějí zpátky do výroby," vypráví. Takový je totiž předpis hygienika. "Neuvěřitelné, že?" dodává.
Riegel si nerad nechává něco nařizovat, raději má svůj vlastní styl. Také v kanceláři, která spíše připomíná obývák. Na zemi je béžový koberec, obrázky ze zajíci a vlky a vycpaná liška pak zdůrazňují jeden z jeho koníčků - lov. Přesto ale není Riegel žádný pohodlný starší pán, který se spokojil se svým životním úspěchem a čeká na penzi. Místo toho se raději neustále věnuje firmě a je možné, že se stane nejstarším šéfem německé rodinné firmy vůbec.
Společnost sice vlastní napůl se svým bratrem Paulem, ten se ale raději drží v pozadí a stará o techniku a produkci. Nápady a cit pro trh má naopak právě Hans, který je zodpovědný za marketing, prodej a jiné obchodní záležitosti.
Start obou bratrů snadný nebyl. Firmu založil jejich otec, který ji podle sebe a sídla společnosti také nazval: HAns-RIegel-BOnn. Oblíbené gumové medvídky podle tajného a dobře střeženého receptu začal vyrábět v zastrčené prádelně jednoho bonnského domu již v roce 1920. Když o 25 později zemřel, převzala vedení jeho žena Gertruda.
Ta nejdříve musela tvrdě u britské správy bojovat za to, aby získala povolení k znovunastartování výroby. K ruce jí oba synové mohli jít až v roce 1946, kdy se vrátili z francouzského zajetí. Spolu s 30 zaměstnanci, kteří z původního 190členného osazenstva zbyli, pak výrobu opět rozjeli.

Továrna byla rozbitá, suroviny jako želatina či cukr nebyly k mání. Zpočátku proto Haribo nabízelo výrobky pro hladové horníky v Porúří či jakési předchůdce müsli-tyčinek pro děti. Hansi Riegelovi bylo jasné, že si musí získat především skupinu budoucích zákazníků: děti. "Moje filozofie byla stejná jako dnes: to, co v životě jíme jako první, na to si zvykneme a to později předáváme i našim dětem," tvrdí.
Těžit ale Haribo mohlo také z toho, že se v 50. letech změnily spotřební návyky Němců. S americkými vojáky přišli první žvýkačky a gumoví medvídci do tohoto životního stylu dobře zapadali. Riegel se navíc rozhodl využít celofánová balení pro propagaci značky. Krátce na to přišel také slogan, s nímž firma dělá reklamu dodnes: Haribo chutná malým, stejně jako dospělým.
Následovala expanze v zahraničí, nejdříve ve Skandinávii, Nizozemsku a pak po celé Evropě. "Chtěli jsme se stát evropskou značkou," vypráví.
Než se gumová cukrovinka dostane do pytlíku, uplyne týden. Nejdříve musí být lepkavá tekutina nalita do forem, kde několik dní schne. Pak jsou medvídci ostříkáni olejem, aby se na sebe nelepili a nakonec promícháni a zabaleni.
Ve firmě je "starý", jak mu říkají kolegové, známý svou přísností. "To, co řekne, je skoro zákon," tvrdí jeden ze znalců firmy. "Když neřekne nic špatného, musíte to brát jako kompliment," dodávají zaměstnanci. Riegel neustále dohlíží také na produkci a často kvalitu medvídků i sám testuje. Jako šéf patří spíše do staré školy, nové managementové metody mu příliš neříkají. Zatímco jiné společnosti pověřily zpracováním dat, reklamou či správou kantýny externí firmy, dělá Haribo vše samo. Přísně tajné jsou také jeho výsledky, o zisku či počtu vyrobených bonbónů se nemluví. Obrat firmy odborníci odhadují na téměř dvě miliardy eur.
A odkud, že šéf ví, co jeho zákazníci, tedy děti, chtějí? "Občas se dívám i na dětské vysílání," přiznává Riegel, který byl ženatý jen krátce a potomky nemá. Vedle firmy se ale rád věnuje svým koníčkům, má například slabost pro rychlá auta. Na předměstí Bonnu má navíc obrovský pozemek s oborou a s mnoha srnci a jeleny. Krmivo pro ně získává od dětí výměnou za medvídky: kurs je kilo sladkostí za deset kilo kaštanů či žaludů. Jen vloni na podzim mu děti přinesly celkem 350 tun krmiva.