Jiří Zlatuška: Jak se poučit od britských přátel

Jak se poučit od britských přátel

Hospodářská prosperita i perspektiva udržení tempa růstu závisejí na schopnosti využít schopnosti a invenci obyvatel. Komparativní výhoda nízkých mezd u nás dlouho nevydrží a dlouhodobě můžeme obstát pouze tehdy, vyváží-li kvalifikace domácích pracovníků investorům a úspěšným firmám rostoucí úroveň mezd.

Návštěva Tonyho Blaira poskytuje příležitost k reflexi toho, nakolik se česká politika zdráhá následovat recepty, které v jiných zemích fungují. Hospodářské noviny v pátek 10. března připomínají výrok premiéra Paroubka, kterým odmítá zavedení školného: "To je možné, že to dělá náš přítel Tony, ale tam mají absolventi úplně jiné platy než u nás." Skutečným rozdílem ovšem je, že se "příteli Tonymu" zavedením diferencovaného školného povedlo nikoli ždímat ze studentů peníze na provoz vysokých škol, ale podpořit jejich motivaci a zlepšit vazbu mezi zájmem o studium určitého oboru s možnostmi škol studium v těchto oborech poskytovat.

O hmatatelném efektu diferencovaného školného na změnu uvažování uchazečů o studium a lepší uvážlivost při výběru oboru studia svědčí údaje, které v polovině února zveřejnila agentura Universities and Colleges Admissions Service, přes kterou jdou přihlášky na britské vysoké školy. Výrazně se zvýšil počet uchazečů o studijní obory s přímou vazbou na budoucí pracovní uplatnění, u ošetřovatelství o 15,4 procenta, u toxikologie a farmacie o 9,6 %, u medicíny o 8,8 % a u sociální práce o 7,4 %. Bez jakéhokoli administrativního vynucování naopak poklesl počet uchazečů o studium uměleckých oborů o 11 procent, jazyků v kombinaci s čistě humanitními obory o 9,1 % či u historie o 8 %.

Neméně zajímavý je i dopad na odpovědné finanční chování studentů během studia. Systém odložených splátek britským studentům zaručuje, že dokud jejich měsíční plat nepřesáhne ekvivalent 50 tisíc Kč, nesplácejí nic. To je hodnota cca 15 procent pod průměrem nástupních platů britských absolventů a od splátek úplně zprošťuje 40 procent britských zaměstnanců. Vyšší školné překvapivě nevede ke zvýšenému zadlužení absolventů: zatímco v roce 2004 uvádělo pouze 8 procent studujících, že ukončí studium bez dluhů, stoupl tento podíl na 24 procent letos. Obrázek studentů topících se kvůli školnému v dluzích jednoduše neodpovídá skutečnosti.

Britské recepty jsou možná pro českou domácí politiku podobně málo použitelné jako londýnské double deckery s řízením vlevo pro české silnice. Principiálním britským odpůrcem školného byla v minulých volbách Konzervativní strana. Když se její stínový ministr školství David Cameron stal na sklonku minulého roku předsedou strany, publikoval tezi o tom, že konzervativní odpor proti školnému nebude dobrou politikou pro rok 2010. Paroubkův argument proti adekvátnosti školného "přítele Tonyho" je s poukazem na příjmy podobně postavený na hlavu: britští absolventi berou jen o 60 procent víc než středoškoláci, zatímco čeští absolventi si v průměru vydělají o celých 80 procent více.

Autor je senátorem