Francouzi opět prokázali výjimečný apetýt pro dramatické protestní akce. Není to ale revoluce. Desetimiliónová rebelie z května 1968 se nekoná. Tehdy vyrazili studenti do ulic v Latinské čtvrti s romantickými ideály o sociálních změnách. Teď je to jinak: statisíce Francouzů demonstrují jen proto, že si přejí změn co nejméně.

Zachovejte výhody

Odmítají především zákon o zaměstnávání mladých lidí do 26 let, který umožňuje propustit zaměstnance bez udání důvodu. Francouzská vláda věří, že firmy tak nebudou mít obavy nabírat nové lidi v době, kdy se ekonomice daří. Odmítá zákon stáhnout. Nicméně: naznačila vůli vyjednávat o dílčích úpravách.
Pozdě, říkají studenti. Zákon se pro ně stal nenáviděným symbolem. Kritizují premiéra za to, že návrh prosadil v parlamentu ve zvláštním řízení. Bez diskuse s opozicí, tím méně s veřejností.

"Pořád jenom posloucháme, že Francouzi projevují malou vůli k reformám," řekl agentuře Reuters Regis Azoulay, jeden z demonstrantů. "Souhlasím, že změny jsou potřebné, vláda je ale napřed měla s lidmi projednat," shrnul názor, který sdílí značná část Francouzů. Dokonce i bývalý neogaullistický ministr Patrick Devedjian uvedl, že vláda zvolila "vcelku dobrodružnou cestu".

Vláda nic nevysvětlila

Premiér Dominique de Villepin změny nevysvětloval. Vystačil s tím, že se snažil nespokojenost obrátit jiným směrem. V minulosti občas pronesl kritickou poznámku o nebezpečí, které obvykle Francouzi charakterizují slovy "anglosaský liberalismus." Veřejnost ale neuklidnil, ze zahraničí navíc sklízel kritiku.

"Francouzské politické elity se předháněly v propagandě proti svobodnému trhu, když sledovaly jen krátkodobé politické zájmy," uvedl guvernér polské centrální banky Leszek Balcerowicz. "Politici bombardovali veřejnost propagandistickými vzkazy, odvozenými z marxismu - těžko tedy mohou být překvapeni, když teď lidé odmítají jakékoli reformy."
Odpor vůči opatrným vládním krokům proto roste: poslední průzkum veřejného mínění citovaný listem Le Parisien vypovídá o tom, že proti zákonu už se staví 68 procent Francouzů.

Unavená společnost

Zcela vzácně se přitom shodují studenti s levicovými odboráři, společně protestovali teprve potřetí za uplynulé čtyři dekády. I to dokládá rozhořčení Francouzů. "Prožíváme chvíle obav i únavy, které se dotýkají celé francouzské společnosti," říká Anne Muxelová z Institutu politických studií. "Studenti se obávají, že je čeká méně pracovních příležitostí. Jejich rodiče ale mají stejné obavy z budoucnosti. Výsledkem je politizace společnosti, ovšem v negativním smyslu."

Co tedy s tím? Většina expertů se shoduje, že úprava rigidního trhu práce je - vzdor vášnivým protestům - jen malým užitečným krokem. To nemůže pomoci zvrátit hrozivý nepoměr: před třiceti lety nalezlo uplatnění 70 procent absolventů univerzit, dnes jenom 53 procent. Školy chrlí diplomované odborníky, pro které není práce.
Protesty navíc přicházejí ve chvíli, kdy je vláda pod značným tlakem. Premiér Domnique de Villepin, který se netají ani prezidentskými ambicemi, nastoupil před deseti měsíci po krachu referenda o euroústavě. Za odmítnutím stály mimo jiné obavy Francouzů z laciné pracovní síly z nových členských zemí unie.

Evropa zpozorněla

O dalších protestech rozhodnou odboráři a studenti dnes. Už nyní ale zpozorněl také zbytek Evropy. Evropská unie má totiž tento týden jednat o Lisabonské strategii, která si stanovila za cíl do roku 2010 učinit z Evropské unie konkurenceschopnou ekonomiku založenou na moderních technologiích
Čerstvá studie londýnského Centra pro evropskou reformu, popisující plnění reforem obsažených v lisabonské agendě, uvádí Francii jako dobrý příklad, jak nesmírně obtížné je prosazování ekonomických reforem.
Francouzi, kteří vyšli demonstrovat do ulic, to dokládají.