Z Prahy teď dobudeme zbytek Evropy

"Letos otevřeme v Evropě čtyřicet nových obchodů," říká David Dahan, šéf oděvní společnosti Kenvelo. Už v dubnu míří firma do Bulharska, koncem léta se pak chystá dobýt Francii.
Z malé české firmy Himi's Jeans, kterou Dahan před patnácti lety zakládal se svým izraelským přítelem Danym Himim, se stal oděvní "gigant" Kenvelo - společnost, která dominuje prodeji textilu nejenom v České republice, ale i v Rumunsku či Německu.

HN: Na českém trhu je Kenvelo nejprodávanější značkou. Nedávno však Tesco spustilo kolekci Cherokee, kterou chce soupeřit právě s vámi. Bojíte se?
Slyšel jsem o jejich nové značce, ale zrovna oděvní kolekce v Tesku bych se nebál. Nakupují tam jiní lidé než u nás. Kenvelo už totiž dávno není levnou značkou, která by se mohla srovnávat s oděvy z hypermarketů.
V našich prodejnách jsou některé kolekce dokonce dražší než u známých světových značek jako třeba Zara.

HN: Konkurence máte přesto stále víc, vedle již zmiňovaných značek Cherokee či Zara také H&M nebo C&A...
Konkurence je všude a my jsme za ni rádi. Nutí nás být lepší, zdokonalovat naše výrobky. Bez konkurence by byla nuda, navíc prospívá našemu designu.
Máme však jednu velkou výhodu, na českém trhu jsme patnáct let a už víme, co lidé chtějí. Ztráty pozice vedoucího trhu bych se proto neobával. Jsou tu sice všechny možné značky, ale my sázíme na výběr. Máme více než tisíc modelů v jedné kolekci a design si děláme sami.

HN: Je ještě možné na českém trhu dále expandovat, nebo už se budete soustředit spíše na zahraničí?
Český trh už je docela nasycený. Pro nás je tu místo tak maximálně pro dalších deset až patnáct obchodů, které otevřeme v nových obchodních centrech.
Nyní se proto soustředíme spíše na Evropu, jen letos chceme otevřít čtyřicet nových obchodů.

V dubnu otevíráme první obchod v Bulharsku

HN: Jste v osmi evropských zemích, kde má Kenvelo největší jméno, a tedy i největší tržby?
Každý si mylně myslí, že Kenvelo je největší v Česku, přitom největší tržby máme v Rumunsku, kde máme 45 obchodů. Nejvíce obchodů zase máme v Německu. Tam je sedmdesát prodejen, což je o sedm více než tady. Na německém trhu je to jednoznačně nejtěžší. Spotřebitelé tam mají zcela jiný vkus. V našem designovém oddělení máme proto i speciální kolekce přímo jen pro Němce.

HN: Platí ještě původní plány, podle kterých bude mít Kenvelo do roku 2015 po celém světě tisíc obchodů?
To byla spíše vize mého exspolečníka. Chceme být větší, to ano, ale nechceme to za každou cenu.
Nyní míříme do Bulharska. Desátého dubna tam otevíráme první obchod a do konce roku jich chceme otevřít celkem deset. Hodláme pokračovat i v ruské expanzi. Zítra tam budeme otevírat už desátý obchod. Do čtyř let máme v plánu mít v Rusku sto deset obchodů.
Chceme i na Ukrajinu, kde by měla být první Kenvelo prodejna koncem srpna.

HN: Výrobky šijete převážně v Asii, neláká vás tedy i asijský trh?
Vyrábíme v Číně, Vietnamu, Bangladéši, Pákistánu, ale zároveň i ve Francii nebo Itálii. Je pravda, že sedmdesát procent výroby je soustředěno v Asii, ale prodávat tam zatím nechceme.
I když je zájem o naši značku například v Brazílii, Číně a Americe, nemůžeme ani na tyto trhy jen tak skočit. Vše přijde postupně.

HN: Prioritou tedy zůstává Evropa?
Ano, naší prioritou je Evropa, stále je zde spousta místa, kde můžeme nové obchody otevřít. Kromě zmiňovaného Bulharska míříme i do Francie.
V září bude otevřen první obchod na hlavní třídě v Paříži. S prodejní plochou 850 metrů to bude největší Kenvelo obchod v západní Evropě.

HN: Kenvelo bylo zhruba před pěti lety nejrychleji rostoucí značkou na starém kontinentu. Daří se vám dál?
Myslím, že už nás předhonily jiné značky. Lidé si možná myslí, že Kenvelo jede rychle, ale já mám opravdu raději pomalejší tempo. Nemusíme běžet, máme čas.
Od léta navíc ve společnosti proběhlo dost změn, máme nové italské partnery a investory. Mohu ale říct, že se nám daří.

HN: Zmínil jste letní "převrat" v Kenvelu. Kolikaprocentní podíl máte nyní ve společnosti?
V Kenvelu jsem patnáct let, dnes vlastním dvacet procent a zastávám pozici šéfa celé skupiny. Mám však opci, podle které mohu mít i více než jen dvacet procent.
Minulý rok jsme padesát procent společnosti prodali italskému partnerovi, později jsme odkoupili i podíl mého bývalého společníka.

HN: Jaké jsou nyní vaše vztahy s bývalým společníkem a spoluzakladatelem Kenvela Dany Himim?
Kdo to je? Dobře, tak tedy vážně: Naše spolupráce skončila, každý jde teď svou cestou.

HN: Byli jste přátelé od osmi let, právě on vás přivedl do Česka...
Byli jsme superkamarádi. Ale to máte jako s manželstvím - po rozvodu si každý z nás musí hledat novou manželku a tu jsem já našel v našich italských společnících.
S panem Himim už nemáme nic společného. My pracujeme tady, on jinde. Přeji mu ale hodně štěstí.

HN: Je pravda, že svou roli sehrály i jeho finanční machinace ve firmě, jak napsal týdeník Euro?
Nejsem si vědom nějakých finančních machinací pana Himiho.

Kenvelo je česká firma, i já jsem napůl Čech

HN: Kenvelo je často považováno za zahraniční firmu, je to i proto, že mnoho lidí ve vašem vrcholovém managementu jsou cizinci?
To už není pravda, většina našich manažerů jsou Češi. Například finanční ředitel je Čech, cizinců je ve vedení minimum. Jeden z nich je například Ital, který ale žije už osm let tady.
A já sám jsem koneckonců také napůl Čech. Žiji tu už patnáct let. Mám českou ženu a mám tu dvě děti, které mluví česky.

HN: Než jste přišel do Česka, strávil jste několik let v oděvní firmě ve Francii. Můžete porovnat český a francouzský cit pro módu?
Ve Francii jsem strávil šest let do roku 1991. Tenkrát byl styl oblékání v těchto zemích velmi odlišný, dnes je to srovnatelné.
Celý svět dnes "jede" na džíny a sportovní módu.

HN: Od samého počátku jste šéfem designového oddělení firmy, které sídlí přímo v Praze. Odkud berete inspiraci?
Stále cestuji. Například v pátek jedu do Miami. To je moje hlavní práce - být všude, vidět tamní módu a ty nejlepší věci a nápady přivézt sem.
V našem designovém centru každý den vyrábíme nové návrhy oblečení do nových kolekcí.

HN: Ze kterých zemí vozíte nápadů nejvíce?
Poslední dva roky je stále více inspirace pro módu v Americe. Co se týče Evropy, mám rád Amsterodam a Barcelonu. Itálie už malinko pokulhává.

Příliš velká reklama jsou vyhozené peníze

HN: Kenvelo dává na reklamu nejvíc ze všech oděvních firem v Česku. Je i toto klíč k úspěchu?
Určitě, ale zároveň musím konstatovat, že tak možná zbytečně vyhodíme dost peněz. Uznávám však, že do marketingu je nutné investovat.
Jen v loňském roce šla na reklamu čtyři a půl procenta z našeho rozpočtu.

HN: Kenvelo je také partnerem prestižní soutěže Elite Model Look. Jak jste se k této spolupráci dostali?
Partnerem soutěže jsme už čtyři roky. Máte pravdu, Elite je prestižní, ale to Kenvelo přece také. Navíc s lidmi pořádajícími tuto soutěž se už dlouho přátelím. Začínali jsme spoluprací na menších akcích a pak jsme se domluvili na soutěži Elite Model Look.
Vítězná modelka navíc nafotí náš katalog.

HN: Kenvelo bylo hodně populární svými vysokými slevami? Když je možné slevit až šedesát procent, znamená to, že jsou tak vysoké marže?
Velké slevy, to byla filozofie exmanagementu. My se to snažíme omezit, protože věříme, že trh vyžaduje naše produkty. Nyní máme velké slevy pouze po sezóně.

HN: Ještě před "letním převratem" se o Kenvelu hovořilo v souvislosti se vstupem na burzu. Jaká je situace nyní?
Kenvelo má velký potenciál, firma se právě reorganizuje, aby byla připravena právě na další expanze a vstup na burzu. Ale až za pár roků.

David Dahan

"Český podnikatel z Izraele" (jak o sobě rád tvrdí) se narodil roku 1964 v Casablance v Maroku. Poté se jeho rodina přestěhovala do Izraele, kde Dahan získal vzdělání. Tři roky strávil v tamní armádě. Roku 1984 odešel do Francie, kde pracoval v textilním průmyslu.
Počátkem devadesátých let se na radu svého tehdejšího přítele Danyho Himiho přestěhoval do Prahy, kde se podílel na založení firmy Himi's Jeans, pozdějšího Kenvela. Po loňském "letním převratu" ve firmě opustil Himi vedení společnosti a z Davida Dahana se stal hlavní šéf Kenvela (k tomu vlastní 20 procent firmy).
V České republice žije už patnáct let a považuje se za "polovičního Čecha". Je ženatý a se svou českou manželkou má dvě děti. Plynně hovoří šesti jazyky, ke kterým nyní přibral i italštinu.