Nejprve jsem se zamýšlel udělat z nich kamarády, ale myšlenka, že Spejbl má najednou malého Spejblíka od neznámé matky, se tak vžila, že jsem ji neměnil. Obecenstvo mi to vlastně vnutilo.
Josef Skupa ve vzpomínkách
Ve Skupovském souboru přišla má fistulka ke cti na jednom zájezdu v roce 1952. Skupa byl unaven a svěřil mi pro ten večer spojovací texty Hurvínka. Úspěch byl jednoznačný, od té chvíle jsem začal zaskakovat za "Starýho". Dnes chápu, v čem byla Skupova genialita, když dopustil, abych "na jeho jméno" hrál ještě za jeho života. Diváci naslouchali oběma loutkám i v mém podání, takže když Skupa zemřel, po auditivní stránce se vlastně nic nezměnilo.
Miloš Kirschner ve vzpomínkách
Skupa kdysi prohlásil, že své negativní vlastnosti jaksi ukládá do Spejbla, zatímco své lepší já přiznává Hurvínkovi. Já jsem se definitivně nerozhodl, komu bych měl fandit.
Miloš Kirschner ve vzpomínkách
Pamětníci tvrdí, že když se stěhovalo Divadlo Voskovce a Wericha do Vodičkovy ulice, přizvali tam na první týden Divadlo Spejbla a Hurvínka, aby do Vodičkovy přitáhli diváky. V době své největší prvorepublikové slávy hráli Spejbl s Hurvínkem mnohem víc představení pro dospělé než pro děti.
Štěpán Filcík, divadelní dramaturg, pro HN
Spejbl a Hurvínek jsou fenoménem, historickým i současným, v Česku i v zahraničí. Zejména Hurvínek může být i pro dnešní děti opravdu moderním hrdinou, se kterým se mohou i přes notnou fyzickou odlišnost ztotožnit.
Nina Malíková, prezidentka české sekce Mezinárodní lout kářské asociace, pro HN
Jak se mi líbí loutky Spejbla a Hurvínka? Přijdou mi celkem dobré. Je to dokonalá dvojka. Oproti tomu Mánička je dodnes trochu rozpačitá. Zkoušel ji kdekdo, ale modernistickou holku nikdo pořádně neuměl.
Milan Knížák, ředitel Národní galerie a autor rozsáhlé encyk lopedie loutkářství, v rozhovoru pro časopis Týden, 15. 5. 2006
Postavičky Spejbla a Hurvínka jsou dodnes oblíbené i u dětí, které je znají třeba jen z nahrávek na CD. Obě loutky především pěstují u dětí cit pro svěží humor. Spejbl a Hurvínek jen potvrzují, jak mají i dnešní děti rády hrdiny, ke kterým se mohou vracet, vidět je v nových a nových situacích.
Jiří Středa, divadelní drama turg a režisér působící v letech 1977 až 1987 v Divadle Spejbla a Hurvínka, pro HN
Dnešní děti je třeba především zaujmout, nabídnout jim dynamiku, střídat scénu, osvětlení. Tyhle děti jsou zvyklé přepínat na akci. Kdybychom hráli jako dřív, kdy si Spejbl a Hurvínek často jen povídali u stolu, tak mi děti v půlce představení z divadla odejdou.
Helena Štáchová, současná ředitelka Divadla SH, pro HN
Josef Skupa ve vzpomínkách
Ve Skupovském souboru přišla má fistulka ke cti na jednom zájezdu v roce 1952. Skupa byl unaven a svěřil mi pro ten večer spojovací texty Hurvínka. Úspěch byl jednoznačný, od té chvíle jsem začal zaskakovat za "Starýho". Dnes chápu, v čem byla Skupova genialita, když dopustil, abych "na jeho jméno" hrál ještě za jeho života. Diváci naslouchali oběma loutkám i v mém podání, takže když Skupa zemřel, po auditivní stránce se vlastně nic nezměnilo.
Miloš Kirschner ve vzpomínkách
Skupa kdysi prohlásil, že své negativní vlastnosti jaksi ukládá do Spejbla, zatímco své lepší já přiznává Hurvínkovi. Já jsem se definitivně nerozhodl, komu bych měl fandit.
Miloš Kirschner ve vzpomínkách
Pamětníci tvrdí, že když se stěhovalo Divadlo Voskovce a Wericha do Vodičkovy ulice, přizvali tam na první týden Divadlo Spejbla a Hurvínka, aby do Vodičkovy přitáhli diváky. V době své největší prvorepublikové slávy hráli Spejbl s Hurvínkem mnohem víc představení pro dospělé než pro děti.
Štěpán Filcík, divadelní dramaturg, pro HN
Spejbl a Hurvínek jsou fenoménem, historickým i současným, v Česku i v zahraničí. Zejména Hurvínek může být i pro dnešní děti opravdu moderním hrdinou, se kterým se mohou i přes notnou fyzickou odlišnost ztotožnit.
Nina Malíková, prezidentka české sekce Mezinárodní lout kářské asociace, pro HN
Jak se mi líbí loutky Spejbla a Hurvínka? Přijdou mi celkem dobré. Je to dokonalá dvojka. Oproti tomu Mánička je dodnes trochu rozpačitá. Zkoušel ji kdekdo, ale modernistickou holku nikdo pořádně neuměl.
Milan Knížák, ředitel Národní galerie a autor rozsáhlé encyk lopedie loutkářství, v rozhovoru pro časopis Týden, 15. 5. 2006
Postavičky Spejbla a Hurvínka jsou dodnes oblíbené i u dětí, které je znají třeba jen z nahrávek na CD. Obě loutky především pěstují u dětí cit pro svěží humor. Spejbl a Hurvínek jen potvrzují, jak mají i dnešní děti rády hrdiny, ke kterým se mohou vracet, vidět je v nových a nových situacích.
Jiří Středa, divadelní drama turg a režisér působící v letech 1977 až 1987 v Divadle Spejbla a Hurvínka, pro HN
Dnešní děti je třeba především zaujmout, nabídnout jim dynamiku, střídat scénu, osvětlení. Tyhle děti jsou zvyklé přepínat na akci. Kdybychom hráli jako dřív, kdy si Spejbl a Hurvínek často jen povídali u stolu, tak mi děti v půlce představení z divadla odejdou.
Helena Štáchová, současná ředitelka Divadla SH, pro HN
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
