Dnešní schůzka představitelů Evropské unie a Ruské federace v Soči na pobřeží Černého moře se oficiálně ponese v "přátelské atmosféře". Ta však stěží zakryje spory mezi Moskvou a Bruselem. Ruští představitelé se v Soči budou bezpochyby snažit před letním summitem skupiny G8 v Petrohradě neshody s unií uhladit, kořeny nedorozumění jsou v některých oblastech ale tak hluboké, že část ruských pozorovatelů připomíná slova někdejšího prezidenta Borise Jelcina, který kdysi prohlásil, že studenou válku může v budoucnu nahradit "studený mír".

Ruští politici neopomínají zdůrazňovat, že vztahy Bruselu a Moskvy ochladilo především rozšíření EU na východ v roce 2004, zvlášť o tři pobaltské státy, někdejší sovětské republiky. Pro mnoho Rusů to symbolizovalo porušení tradičních sfér vlivu.
Moskva rovněž těžce nese neustávající výtky a komentáře zaznívající ze západní Evropy, které poukazují na špatný stav demokracie v Rusku, či jeho snahy ovlivňovat politický vývoj v postsovětských zemích, například na Ukrajině. Vysoké ceny nafty a faktická energetická závislost EU na ruských surovinách, kterou si moskevští politici velmi dobře uvědomují, umožňují ruské diplomacii podobné výtky pohodlně odmítat jako vměšování do vnitřních věcí či v případě "plynové války" s Ukrajinou jako dezinterpretaci čistě obchodního sporu.

Kvůli podobným konfliktům ale plány na proevropskou spolupráci, které zaznívaly v prvních letech vlády prezidenta Vladimira Putina, zůstávají stále jen na papíře. Rusko se místo toho soustředilo na spolupráci s jedním silným evropským partnerem: vybralo si Německo.
Rusové si od schůzky v Soči hodně slibují. Důležitým bodem by mohla být domluva o zjednodušení vízového režimu pro ruské občany, administrativa ruského prezidenta podobnou dohodu označila dokonce za krok k bezvízovému režimu mezi zeměmi Schengenu a Ruskem. Předpokládá se i diskuse o íránském jaderném programu, kde Rusko i evropští vyjednavači sdílejí snahu pokračovat v rozhovorech s Teheránem a nepodporují tvrdší, Američany navrhovaný postup.

V roce 2007 končí platnost současné dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Ruskem. Od loňského roku se pracuje na nové verzi dokumentu. Základem je "cestovní mapa" čtyř oblastí společných zájmů - vnitřní i vnější bezpečnosti, kultury, vědy a technologií.
Rusko dnes velmi dobře chápe, že unii potřebuje - ropovod do Číny, a tedy možnost vyvážet strategické suroviny i jinam než do Evropy, se teprve staví. A EU někdy projevuje tak malé nadšení z americké zahraniční politiky, že je v mnoha otázkách pro Rusy vítaným spojencem.

Na druhou stranu v ruských politických kruzích v současnosti panuje silná skepse vůči unii, která je v mnoha očích především vojensky nevýkonnou byrokratickou strukturou se stagnující ekonomikou.
A podobný partner bývá vnímán jako partner slabší, přesto ale nebezpečný, který se skrytě snaží rozšiřovat svůj vliv na východ, do oblastí tradičně proruských.

Autor je redaktorem ČTK

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist