Daně a sankce: Nové sazby nezaplacených daní

Nové sazby nezaplacených daní

V květnu vyhlášená novela zákona o státní statistické službě s sebou přinesla mimo jiné významnou změnu zákona o správě daní a poplatků. Změna se týká zejména kalkulace penále a úroku z prodlení vyměřeného v souvislosti s neplacením či krácením daňových povinností. Obratem po jejím zveřejnění bylo oficiálně publikováno, že sankce za "neplacení" daní budou podstatně menší, než tomu je nyní. Tento názor je však vhodné brát s drobnou rezervou. V některých případech tomu tak skutečně může být a většinou je, avšak u některých případů to může být přesně naopak.
Nový zákon o správě daní a poplatků nabývá účinnosti k 1. lednu 2007. Sankční ustanovení v něm obsažená budou uplatňována poprvé pro daně, u kterých datum splatnosti nebo lhůta pro podání daňového přiznání, hlášení nebo vyúčtování nastane nebo uplyne po 1. lednu 2007.
Doposud bylo "neplacení daní" sankcionováno vyměřením daňového penále, a to v základní sazbě 0,1 procenta z nedoplatku za každý den prodlení (ročně 36,5 procenta). Ve zvýšené sazbě 0,2 procenta z nedoplatku za každý den prodlení (ročně 73 procent), pokud bylo zjištěno krácení daně, a ve snížené sazbě 0,05 procenta z nedoplatku za každý den prodlení (ročně 18,25 procenta), jestliže zkrácení daně bylo zjištěno samotným daňovým subjektem.
Do konce roku se výše uvedené penále aplikuje během 500 dní trvání nedoplatku, poté může finanční úřad doměřit již pouze sankční úrok ve výši 140 procent diskontní sazby ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí (tj. nyní 1,4 procenta z dlužné částky ročně).
Doposud aplikovaný sankční systém de facto směšoval sankci za "nesprávně přiznanou" a "neuhrazenou" daňovou povinnost. Odlišnost přístupu k poplatníkům, kteří své "krácení" daní sami dobrovolně přiznali či ji z různých důvodů včas neuhradili, a poplatníkům, kterým byla daň doměřena až na základě zjištění správcem, nebyl nijak zásadní. Nový sankční systém již takový není.
Novela zákona rozlišuje mezi penále (sankce za "nepřiznání" daně) a úrokem z prodlení (sankce za "nezaplacení" daně). Daňové penále bude sankcí uplatňovanou v případě, kdy je správcem daně dodatečně vyměřená daňová povinnost nebo snížena daňová ztráta. Penále bude vyměřováno jednorázově správcem daně, a to ve výši 20 procent z dodatečně vyměřené daně - je-li daň zvyšována nebo je-li odpočet daně snižován, v případě dodatečně snížené daňové ztráty ve výši 5 procent.
V případě, že daň bude zvyšována nebo daňová ztráta snižována na základě dodatečného přiznání daňového poplatníka, daňové penále se nevyměří. Nově bude aplikován úrok z prodlení, nezaplatí-li se splatná daň nejpozději v den její splatnosti. Výše úroku se stanoví ve výši repo sazby (současně 2 procenta ročně) stanovené ČNB, zvýšené o 14 procentních bodů. Úrok se bude uplatňovat nejdéle za 5 let prodlení.
Většina společností se však na rozdíl od níže uvedeného příkladu stále v daňových ztrátách pohybovat nebude. Pro tyto společnosti a také fyzické osoby je nový sankční systém určitě výhodnější, neboť sazba úroku z prodlení bude pro všechny případy stejná. Oproti minulému stavu došlo k výraznému poklesu sazby sankčního úroku. K tomu je navíc nově vyměřováno penále, jehož výše se odvozuje od částky doměřené daně nebo snížení daňové ztráty.
Snížení úrokové sazby u pozdní platby daňové povinnosti však bylo vykoupeno také úpravou úroku za možné posečkání s platbou daně správci daně. Doposud aplikovaná sazba 140 procent diskontní sazby ČNB (tj. v současné době asi 1,4 procenta ročně) byla nahrazena nově repo sazbou ČNB zvýšenou o 7 procentních bodů (odpovídá nyní 9 procentům ročně). Tedy poskytnutí této "nejlevnější daňové půjčky" ze strany státu nadále nebude možné využívat.
Přes všechny drobné negativní rysy je nový "sankční systém" koncepčně spravedlivější a v obecné rovině pro daňové poplatníky také výhodnější.
Navíc tento systém vychází ze sankčního systému běžně uplatňovaného v mnoha zemích EU, kde se osvědčil. Ze zkušeností lze předpokládat, že bude i v České republice vést k pozitivnímu rozvoji daňové oblasti.
Autorka je daňovou poradkyní z advokátní kanceláře Lovells