Jsme příliš závislí na ropě
Americký prezident George W. Bush navštíví zítra cestou do Petrohradu na summit G8 Německo. Při této příležitosti poskytl listu Handelsblatt, sesterskému deníku HN, exkluzívní rozhovor.
HB: Jak byste popsal svůj vztah k ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi, hostiteli summitu G8?
Moje žena Laura a já máme s Putinovými velmi přátelský vztah. Cítíme se u nich dobře. V posledních dvou týdnech jsem s Putinem hovořil o celé řadě témat. Svět je komplexní: začínají se rýsovat některé nové problémy. Vždy jsem se snažil s přáteli a spojenci sladit to, jak obtížné situace řešit.
HB: Evropa dodávkami z Ruska pokrývá 25 procent své spotřeby zemního plynu. V případě Německa je to dokonce více než třetina. Je již nyní Evropa na Rusku příliš závislá?
Je úkolem každé země stanovit vlastní kritéria energetické bezpečnosti. Zda má smysl pokrývat třetinu národní spotřeby z jednoho zdroje, to musí rozhodnout spolková vláda.
HB: Někteří se dokonce bojí, že by Rusko mohlo Evropu politicky vydírat.
V Americe to obavy vzbuzuje méně. Ale Evropané si musí rozmyslet, jak mohou zabezpečit, aby rovnovážný vztah nemohl nikdo vyvrátit.
HB: Co byste navrhoval vy?
Myslím si, že jsme všeobecně příliš závislí na ropě, která částečně pochází z nestabilních regionů. S tím je sice možné krátkodobě žít, ale dlouhodobě je to přinejmenším pro USA problém národní energetické bezpečnosti. Za jediné východisko považuji diverzifikaci směrem od fosilních paliv. Myslím, že to by bylo pro celý svět výhodné.
HB: Jakým směrem by se tato diverzifikace měla ubírat?
Na summitu G8 budeme diskutovat, jak by bylo možné vyvinout nový typ baterií pro auta: cílem je, aby mohla auta prvních 60 až 70 kilometrů jezdit bez benzínu. Myslitelné jsou například také pohonné hmoty z etanolu či pohon na vodík. Občanům USA jsem řekl, že budeme do nových technologií investovat miliardy dolarů. Budoucí prezidenti by si již neměli lámat hlavu s tím, jak si vystačit jen s jediným zdrojem energie. V USA například do technologií s vodíkem investujeme více než jednu miliardu dolarů. Dle mého názoru by se celkově svět měl vydat tímto směrem.
HB: Jakou roli hraje ve vašem energetickém mixu energie jaderná?
Zajímavé je, že lze dosáhnout národní a ekonomické jistoty a zároveň chránit životní prostředí. Jaderná energie je pro mne, vzhledem k obavám z postupujícího oteplování země, důležitým tématem. Když někomu opravdu záleží na ochraně životního prostředí, pak se mi zdá mírové využití jaderné energie dobrým řešením. Ale to je zásadní rozhodnutí politiky a to pro sebe musí učinit každá země sama.
HB: Platí to, co jste říkal, také pro země lačné po energii, jako jsou Čína a Indie?
Samozřejmě. Na této problematice spolupracujeme s oběma zeměmi. Je ve všeobecném zájmu, aby tyto rychle rostoucí ekonomiky svůj hlad po fosilních palivech utišily ve prospěch energie jaderné. To platí všeobecně pro všechny rozvojové země.
Proto spolupracujeme i s Japonskem, Ruskem, Francií a Británií, abychom dali více peněz do vývoje "rychlých" reaktorů. S těmi lze znovu zpracovat jaderný odpad, spálit jej a zredukovat. Doufáme, že díky tomu bude idea dodatečných jaderných reaktorů politicky přijatelná i v ostatních zemích.
Rusko do WTO patří, nebude to ale snadné
HB: Ještě jednou k Rusku - počítáte na summitu G8 s tím, že by mohlo dojít k dohodě o členství Ruska ve Světové obchodní organizaci (WTO)?
Myslím si, že by bylo v nejlepším zájmu Ameriky, kdyby Rusko bylo do WTO přijato. Jsou to ale obtížná jednání, protože existuje vícero zájmových skupin. V USA musí například vstup Ruska do WTO odsouhlasit také Kongres.
Velkou roli tu hraje i zemědělství - lidé chtějí mít jistotu, že americké výrobky budou mít přístup na ruský trh. Druhým důležitým bodem je zajištění intelektuálních vlastnických práv. Věřím ale, že dospějeme k řešení.
HB: Proč se tolik zasazujete o vstup Gruzie do NATO, tedy o přijetí země, která trpí vážnými etnickými konflikty?
Je v zájmu světa, aby tyto konflikty byly vyřešeny mírovou cestou. A bylo by dobré pro NATO, kdyby mohlo přivítat země, které si váží principů právního státu, tržního hospodářství a svobody tisku.
Vůči Íránu a Severní Koreji zatím diplomaticky
HB: Pokud Írán v příštích dnech neoznámí, že přinejmenším zastaví sporné obohacování uranu, jaká opatření, jaké sankce zvažuje vaše vláda?
Nejdříve chci říci, že Německo při jednání s Íránem odvedlo velký kus práce. Jsem velmi vděčný za pozici kancléřky Merkelové. Diplomacie se sestává z neustálé práce, neustálého dialogu. Musíme lidem pořád připomínat, že jsme se dohodli na společném cíli - Írán nesmí mít nukleární zbraně.
HB: Jak chcete získat na svou stranu Rusko a Čínu, které dosud každou diskusi o sankcích odmítaly?
Každý má své vlastní zájmy a ty jsou vystaveny nejrůznějším druhům tlaku. Jednání proto potřebují svůj čas. Ale svět vidí diplomacii v akci. Budeme velmi klidně spolupracovat se svými přáteli, abychom tu záležitost vyřešili diplomaticky. Přitom je důležité, abychom hovořili jedním hlasem. Pokud by Íránci neposkytli žádnou pozitivní odpověď, pak budeme reagovat.
HB: Prostřednictvím diplomatického tlaku chcete od vývoje jaderných zbraní odradit i Severní Koreu. Jak je možné dostat Pchjongjang k jednacímu stolu?
Chtěl bych v první řadě pogratulovat Japonsku k jeho příspěvku v Radě bezpečnosti OSN. Vláda v Tokiu pozdržela návrh na rezoluci OSN, aby Číňané měli ještě jednou možnost jednat se Severní Koreou. Rezoluce nám neuteče. Ale v současnosti dáváme přednost diplomacii Pekingu.
HB: Stále si ještě myslíte, že můžete "umoudřit" severokorejského vládce Kim Čong-ila, nebo nakonec zbude jediné řešení - změna režimu v Pchjongjangu?
Amerika se v minulosti snažila najít s Kim Čong-ilem cestu k bilaterálnímu jednání, ale bez úspěchu. Proto jsem politickou linii změnil. Nyní se Severní Koreou nediskutují jen USA, ale také Japonsko, Jižní Korea, Rusko a Čína. Myslím si, že tak na tom budeme lépe.
Přes spory o Irák musíme pomoci jeho demokracii
HB: Váš tradiční italský spojenec, Silvio Berlusconi, nebyl znovu zvolen a dny britského premiéra Tonyho Blaira jsou také již sečteny. Je nyní Německo nejdůležitějším pilířem Američanů v Evropě?
Samozřejmě, mezi Německem a Amerikou panovaly rozdílné názory na válku v Iráku. Hodně se psalo o sporech mezi spolkovým kancléřem Gerhardem Schröderem a mnou. Ale oba jsme se snažili spolupracovat dále. Vždy jsem zastával názor, že německo-americké vztahy jsou velmi důležité. Jedno nesmíme zapomenout - jedno z prvních rozhodnutí, které jsem po 11. září 2001 učinil, byl útok na Afghánistán. A Němci nás v něm podpořili.
HB: V transatlantických vztazích tudíž neexistuje žádný "bonus" díky kancléřce Merkelové?
Angela Merkelová nastoupila do funkce v době, kdy už jsme neshody ohledně Iráku nechali za sebou. Nyní společně hledíme do budoucnosti. Německo hraje jak v Evropě, tak na globální úrovni velmi důležitou roli. Kancléřka tuto vedoucí roli přijala, za což jsem jí vděčný.
Amerika ale nepotřebuje jen dobré vztahy s Německem. Evropa je koneckonců významným obchodním centrem a já doufám, že je také ústředním partnerem při šíření společných hodnot.
HB: Tak to ale nevidí všichni. Nový italský ministr zahraničí právě zdůraznil "očividné rozdíly" mezi jeho vládou a USA. Jste zklamaný?
Především bych chtěl poděkovat italskému národu a předchozí vládě za její angažmá v Iráku. Italové v nejtěžších časech dodrželi slovo. Současná vláda naopak šla do předvolebního boje se slibem, že se z Iráku stáhne. Fakt, že to nyní realizuje, mě nepřekvapuje.
Přesto chci na blížícím se summitu zemí G8 říci, že idea svobody je univerzální. Světu se daří o to lépe, oč více svobodných společností máme. Doufáme, že zkušené právní státy mladým demokraciím pomohou, ať už jakýmkoliv způsobem. Je přirozené, že stále existují rozdílné názory, zda byla válka v Iráku správná. Ale my se opíráme o to, že společně s jinými zeměmi můžeme pomoci nové irácké demokracii.
