Reakce na můj článek Angličtina od třetí třídy? Proč? (HN 4. září) mě přiměly k tomu, abych připojil ještě pár poznámek v naději, že tím zredukuji možná - jak se vlídně i potměšile říká - nedorozumění.


Jak kdy
Především: uvažujeme-li o osvojení cizího jazyka, musíme si ujasnit, jakou cestou k takovému cíli dospět. Zda přímou metodou, tedy dlouhodobým pobytem v cizojazyčném prostředí - potažmo intenzívní komunikací s rodilým mluvčím - anebo oklikou přes mateřský jazyk. Dokud nebude jasno v této věci, je i nejhlasitěji pronášené "čím dříve, tím lépe" jen lacinou frází, která nás nakonec přichází draho.
Dále: bilingvní prostředí nemusí poskytovat pouze rodina, ale třeba i školka, v níž se neřekne slovo česky. V takovém případě - a píšu to s nepříjemným pocitem, že objevuji Ameriku - opravdu platí: čím dříve, tím lépe; raději od tří let nežli až od čtyř. Pokud však nedokážeme zajistit podmínky pro zdárné uplatnění přímé metody - a ve většině případů to skutečně nedokážeme - je mnohem lepší trpělivě počkat až do věku, kdy může i nepřímá metoda nést nějaké ovoce.


Jako čekat na lodě
Školy mnohdy vycházejí vstříc přáním rodičů, kteří svým dětem dopřáli pár hodin angličtiny už ve školce, a začínají s anglickým jazykem hned od první třídy, "aby děti nic nezapomněly". Děti tak nic nezapomenou, ale za první čtyři roky se také dohromady nic nového nenaučí, takže výsledkem je ztráta motivace. Ani ztracený čas, který by bylo lepší využít jinak, přitom není zanedbatelný: většině dětí by mnohem více prospělo, kdyby se na prvním stupni naučily dobře vyjadřovat ve své mateřštině, nejlépe vyprávěním krátkých, jednoduchých příběhů.
Mohlo by se zdát, že vše závisí na kvalitě a efektivitě práce s žáky, zatímco správné načasování je podružným problémem. Ve skutečnosti však nelze oddělit jedno od druhého. Kvalita a efektivita je možná jenom tam, kde se volí postup přiměřený tomu či onomu věku. Seznamovat s angličtinou už ve třetí či čtvrté třídě je didakticky nesmírně náročné a právě tak riskantní: je to ta nejlepší cesta, jak vychovávat "věčné začátečníky" už z desetiletých dětí.
Děti, které by pozdější začátek brzdil v rozletu, se na běžných základních školách beztak nevyskytují, protože ve správný čas odcházejí na jazykové školy, jejichž absolventi zvládali cizí jazyk i před rokem 1989 na slušné úrovni. S jeho výukou se tam arci začíná od třetí třídy, chce-li však někdo převést toto know-how na všechny ostatní školy, evidentně nemá jasno v tom, co je čeho příčinou.
Absolventi jazykových škol ovládají cizí jazyk nikoli proto, že se jej učí od třetí třídy, nýbrž učí se jej od třetí třídy proto, že jejich schopnosti dovolují začít takto brzy. Přenášení tohoto postupu na celé školství je ovšem napodobováním vnějších příznaků - jako když domorodci v Tichomoří budovali mohutné přístavy v domnění, že do nich připlují veliké lodě plné zásob, protože americkým vojákům to přesně takto fungovalo.


Pec nám spadla...
V žádném případě z toho však nevyplývá, že by se měla výuka naopak odsunout ještě na později. Začít s prvním cizím jazykem až na střední škole znamená zmeškat nejlepší dobu pro úspěšný start - což se během našeho pobytu v sovětském bloku stalo několika generacím (ruština není pro žádného Slovana tak docela cizí jazyk).
Pokud se tedy začíná třetí třídou - a pro tuto chvíli s tím už nejde nic dělat -, doporučuji zvážit všechna nebezpečí a věnovat se s třeťáky písničkám, říkánkám a možná jednoduchým scénkám. Rozhodně nic nepsat a nejlépe ani nečíst. "Pec nám spadla" známe všichni, a nikdo z nás k tomu nepřišel tak, že by se nejprve naučil číst a pak dostal text písničky jako výukový materiál.
Autor je učitel