Jiří Paroubek: Měl bych vystupovat skromněji

Je to pouhý měsíc od chvíle, kdy Jiří Paroubek opustil Strakovu akademii. Teď ale chce zpátky a sebevědomě tvrdí, že je schopen pro svou menšinovou vládu získat podporu ve sněmovně. "Šanci vidím tak na osmdesát devadesát procent," říká předseda ČSSD.


HN: Proč bychom vám měli věřit, že máte zajištěno 101 poslanců pro podporu vaší vlády?
Já nic takového neřekl, to naznačují některá média a politici. Já řekl, že když na mě přijde takový úkol, že se o to pokusím. A že mi to nebude trvat čtyři měsíce.


HN: Jakou máte šanci v procentech, že to dokážete?
Já myslím, že je to tak osmdesát devadesát procent.


HN: Myslíte, že vás vůbec prezident v druhém pokusu pověří?
Já myslím, že pro pana prezidenta bude vodítkem, že jsme odhodláni jít i do třetího pokusu, tedy převolit našeho předsedu sněmovny v tajné volbě, aby nikdo nepochyboval o našem odhodlání.


HN: A to by mělo prezidenta přesvědčit, že máte většinu?
Já nevím, jestli ho to přesvědčí nebo jestli budou i nějaké další věci do té doby. Dostane určitě informace, které jsou potřeba.


HN: Přinesete mu 101 podpisů?
Když to pan prezident nechtěl po panu Topolánkovi, tak to asi nebude chtít ani po mně. Ale myslím, že v druhém kole se tyto věci budou zvažovat. Neumím si představit, že by pan prezident riskoval, že by jmenoval někoho, kdo by dopadl jako pan Topolánek.


HN: A byl byste schopen dokázat prezidentovi, že už máte 101 hlasů?
Určitě bych se nenechal jmenovat premiérem, kdybych je neměl.


HN: Máte je v tuhle chvíli?
Kdybych je měl, tak vám to stejně neřeknu. Nebylo by to rozumné, kdyby to tak bylo, i kdyby nebylo. Tohle budou číst i političtí soupeři, já jim přece neřeknu, s kým jednám, s kým jsem se dohodl, s kým nedohodl. To bych byl ťulpas.


HN: Chcete, aby vám prezident dal šanci už do voleb. Sám jste ale řekl, že se skutečně vážně může něco začít dít až po volbách.
Samozřejmě se začne něco dít. Ale může se něco dít i do nich. To uvidíte během několika dnů. Třeba někdo z ČSSD podpoří pana Topolánka. Nebo naopak nějaký jiný poslanec někoho jiného. Dneska je taková situace, že jsem přesvědčen, že se to může hnout i dříve. Stačí týden, čtrnáct dní a buďto politici dokážou, že podporu mají, nebo nemají. Na základě senátních a komunálních voleb nepřibudou poslanci ve sněmovně.


HN: Co můžete vlastně jako potenciální premiér zemi nabídnout v okamžiku, kdy se budete opírat o komunisty a případné přeběhlíky?
Program, který volilo jeden a tři čtvrtě miliónu lidí. To není málo.


HN: V téhle situaci ale bude velmi těžké cokoliv z něj prosadit.
Program levého středu má mnohem větší šanci na uplatnění. Bude to prostě program umírněných reforem. Metody jsme ukázali. Kolik je zemí Evropy, které mají růst přes šest procent?


HN: Čeští podnikatelé si nejvíc stěžují na dvě věci: vysoké daně a zákoník práce. Změnili byste ho?
To si neumím představit.


HN: Snížili byste příjmové daně podnikům?
To jsme přece dělali celou dobu, v roce 1998 byly na úrovni 39 procent, teď na 24 procentech. Zhruba do úrovně 20 procent bychom v tom pokračovali, dál se jít už nedá.


HN: Řekněte nám první tři kroky, které by vaše vláda udělala.
Chtěl bych se silně věnovat boji proti korupci, kde je i řada věcí z programu ODS použitelná. Pak jde o strukturální fondy, podívat se, jak s nimi hospodařit lépe. A je třeba udělat i strategický plán sociálních výdajů ve vztahu ke státnímu rozpočtu na čtyři roky.


HN: Co to znamená? Chcete dávky osekávat, nebo naopak rozšiřovat?
Nemluvím o osekávání. Pětiprocentní růst bude znamenat každý rok přírůstek padesáti šedesáti miliard korun do rozpočtu. Nemyslím si, že je potřeba něco ořezávat, jak říkají někteří analytici, kteří nikdy neviděli zevnitř fungující fabriku nebo hotel nebo restauraci. To co jsem viděl já, když jsem za starého režimu konzumoval ty špatné nápoje a pokrmy a byl v té praxi...


HN: Vy ale dobře víte, že veškeré nové příjmy jsou pohlceny novými státními výdaji. Nezbude ani halíř.
Každý příští rok ale přibude padesát šedesát miliard. A s těmi je potom potřeba hospodařit co nejrozumněji.


HN: Ten systém je ale nastaven tak, že nic nezbude.
Nějaký prostor zůstane. Ale s tím musíte počítat. Jak chcete pracovat s mandatorními výdaji? Slova o tom, že je budeme snižovat, jsou prima, ale jak lidem řeknete, že jim snížíte důchody?


HN: Nemusíme se bavit o důchodech, ale o rodičovském příspěvku, porodném, přídavcích na děti. V ničem z toho nejste ochotni ustoupit?
Na tom se shodlo celé politické spektrum, to by byla perfidnost, přehodnocovat je.


HN: I když to bylo schváleno jen kvůli volbám?
Není před volbami a po volbách. Jsou věci, které mají význam dlouhodobě. Jak by nám lidi mohli věřit, když něco odhlasujeme, a pak po volbách dvě tři strany řeknou, že je to blbost? Vzpomínám, jak mi rodiče říkali, co udělal Antonín Zápotocký den před měnovou reformou v roce 1953. Tvrdil, že žádná měnová reforma nebude! Nechci, aby se do stejné pozice dostala celá elita demokratických politiků.


HN: Není úkolem elity říct v jednu chvíli lidem: Pokud to takhle půjde dál, státní finance se zhroutí?
Určitě. Proto je třeba ty věci zkalkulovat. K tomu směřuji, když říkám, že je potřeba mít nějaký střednědobý plán.


HN: Program vlády by se v podstatě kryl s programem ČSSD?
Vycházel by z něj a záleželo by, s kým bych se dohodl o určitých korekcích. Viděli jste, že když jsme se pokusili o dohodu s panem Kalouskem, velice pružně jsme reagovali na některé jejich požadavky.


HN: A Miroslava Kalouska to stálo post předsedy v KDU.
On je velmi schopný politik, který se několikrát dostal z mnohem beznadějnějších situací. Jeho kolegové za krátkou dobu uvidí, že jeho vize nebyla tak špatná.


HN: Tři lidovci včetně Miroslava Kalouska nepodpořili přímo ve sněmovně vládu ODS. Doufáte že oni by mohli být oněmi hledanými hlasy nad stovku?
To je zatím spekulace. Přijdou jednání s lidovci, se zelenými, s ODS, komunisty...


HN: Kdybyste dokázal vládu s většinovou podporou skutečně sestavit, musel by někdo z ODS, KDU nebo zelených fatálně porušit své sliby voličům. Myslíte, že by to obecně přispělo důvěře lidí v politiky?
Vždyť se od ČSSD čtyři měsíce nechce nic jiného. A nikdo by to nepovažoval za porušení slova. Jsou chvíle, kdy si politik musí říct, že už toho namluvil tolik, že u nějakého řešení nemá co dělat. Ale měl by vytvořit podmínky, aby byla situace řešena. Gerhard Schröder takové rozhodnutí udělal, a v Německu je velká koalice, která může udělat nezbytné reformy, na které by se slabší vláda nezmohla.


HN: Říkáte nám tím, že chcete udělat velkou koalici s ODS?
Ne, neříkám. Samozřejmě je to možné řešení. Náš hlavní soupeř a potenciální partner ve velké koalici to ale vždycky odmítal. Politologicky by tato varianta dávala jako jediná smysl, protože by řešila situaci z gruntu. Ale prostě k ní dojít nemohlo. ODS chtěla opoziční smlouvu dvě, kde bychom byli v nerovnoprávném postavení. To někdo může vyjednat s pitomcem, ale ne se mnou.


HN: Ve svém projevu ve sněmovně jste řekl, že v ODS je "mnoho poctivých členů, opravdových demokratů, kteří by měli změnit dosavadní neproduktivní politický styl ODS". O kom jste mluvil?
Přece jsem s nimi léta spolupracoval. Nepotřebuji to personifikovat, jen vím, že je tam celá řada lidí, kteří jsou normální, desítky starostů, hejtmani, z nichž si řady vážím, komunální politici, a nikdo z nich mě neposílal do vyhnanství na Sibiř a nesrovnával s Klementem Gottwaldem. S řadou lidí z ODS na pražské radnici jsem si rozuměl víc než s našimi členy.


HN: A co od těch lidí očekáváte?
Při sestavování vlády asi nic, ale pokud jde o budoucí spolupráci, stejně se budeme muset na nějakém modu vivendi domluvit.


HN: Řekl vám někdo z vašich spolustraníků to, co říkají bokem: že by vám tak neměla koukat z očí touha po moci?
Mezi námi: měl jsem nedávno velmi vážnou debatu se svými nejbližšími spolupracovníky, a kdyby nepodpořili mou politiku, jak jsme se jí vydali těsně po volbách, byl bych ochoten rezignovat. Nemusím být ve velké politice za každou cenu. Problém je jiný: spousta lidí si zvykla, že všechno zařídí Paroubek, jako všechno před tím zařídil Zeman. Myslím, že bych měl trochu ubrat plyn. Je potřeba, aby mé vyjadřování bylo trochu skromnější a nebylo tak nabubřelé.


HN: To vám někdo řekl?
Já to tak sám cítím. Měl jsem teď několik týdnů šanci o sobě přemýšlet.