Blansko čili tisíc let hutnictví

Náměstí Svobody s budovou radnice a plastikou páru labutí
Snímek: Pavel Modračka

Na náměstí Republiky tryská ze země nápaditě řešený vodotrysk, budovy po stranách náměstí však architektonickou lahůdkou nejsou. Smutným památníkem na dobu nedávnou je nevzhledný hotel Dukla, který uzavírá jednu stranu náměstí.
Přes ulici je protáhlé náměstí Wankelovo, upomínající na lékaře a archeologa, který prozkoumal řadu jeskyní Moravského krasu i propast Macochu. Náměstí je osazeno litinovými sochami z druhé poloviny 19. století, které připomínají další nedílnou součást města - hutní průmysl. Byly vyrobeny v Blanenských železárnách. V protažení osy náměstí je ve vzdálenosti pár set metrů vidět barokní kostel sv. Martina. Ani toto náměstí však není přirozeným svorníkem centra.
A není jím v zásadě ani náměstí Svobody, na němž stojí v řadě domů budova radnice. Uprostřed náměstí je nevelký park s lavičkami a kašnou s plastikou páru labutí. V parku lze spočinout a příjemně posedět. Jste-li s dětmi, určitě je zaujme bronzové sousoší dvou hříbat, které si potomci budou chtít vyzkoušet osedlat. Hříbata připomínají někdejší zemědělské usedlosti, které v centru města ještě před nějakými čtyřmi desetiletími stávaly, než definitivně ustoupily "pokroku". Na náměstí je i působivý památník obětem v 1. světové válce.

Staletí hutnické tradice
Dříve, než se vydáme na obchůzku příjemnými zákoutími města, zkusme odpovědět na otázku, jak se stalo, že vzdálenější dějiny jsou dnes v městském centru patrné jen v několika málo odlescích. A to navzdory faktu, že historie Blanskem kráčela aktivně od nejstarších časů.
Je to zřejmě souhrou mnoha faktorů, jež běh města ovlivňovalo a působilo i na jeho podobu. Nejviditelněji do organismu města zasáhl rozvoj průmyslové výroby, který celé místo výrazně proměnil a poznamenal, zvláště v posledních desetiletích, kdy si budovatelé s urbanismem příliš hlavu nelámali. Proto přijíždíte-li do města ve směru od Vyškova, proplétáte se silnicí vedoucí hlubokým údolím, jež lemují strmé zalesněné svahy a skaliska. Romantika však končí s příjezdem na blanenské předměstí. Kopce údolí se zvolna napřimují, zeleň zůstává, do přirozeného prostředí je však najednou vklíněn rozsáhlý komplex řady nevábných staveb průmyslového areálu, jež lemují hlavní silnici v délce několika kilometrů. Můžete mu uniknout buď tím, že rezignujete na návštěvu Blanska a rychle odbočíte ve směru Moravský kras, který je od města doslova za humny. Druhou možností je vydržet, nevšímat si moc okolí a kolem areálu co možná nejrychleji projet. Záhy zjistíte, že městské centrum je mnohem přátelštější.


Malebný zámek se vypíná na mírném návrší.
Snímek: Pavel Modračka

Průmyslová výroba a hutnictví zvláště má přitom na Blanensku tisíciletou tradici.
Vždyť nejstarší hutnická dílna z nedalekých Olomučan pochází až z 9. století. Nález huti s deseti pecemi dokládá, že Slované byli velmi zdatnými hutníky a skvěle ovládali technologii výroby železa, které vyráběli pro významná společenská a hospodářská centra své doby. Archeologický průzkum hutnických dílen z 9. - 11. století v oblasti Moravského krasu velmi dobře dokumentuje, jaké hospodářské vyspělosti se těšila sídliště a hradiště někdejší Velkomoravské říše. Výrobky ze železa však byly v této lokalitě k mání už mnohem dříve. Nejstarší byly objeveny v Býčí skále u Adamova, další pocházejí z různých typů hutnických pecí z doby keltské a římské. Pozdější rozkvět železářství měl tedy nač navazovat.
Blansko vzniklo jako osada na břehu řeky Svitavy už někdy ve 12. století. První zmínky o ní je možné vyčíst z listiny olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, byla tehdy totiž součástí biskupských statků na Moravě a hovoří se o ní jako o Starém Blansku. Další osada, která se později stala součástí městského útvaru a označuje se jako Nové Blansko, se začala rozvíjet o zhruba dvě staletí později na druhém, levém břehu Svitavy v místech, kde dnes stojí zámek. Obě části se vyvíjely jako samostatná správní a ekonomická střediska až do 16. století, kdy Blansko získal rod Žalkovských ze Žalkovic. Matyáš Žalkovský povýšil Blansko na město a jeho syn Jan nechal na přelomu 16. a 17. století přestavět sídlo rodu, původně gotickou tvrz na renesanční zámek.
Novodobými zakladateli železářské výroby v Blansku byli Gellhornové, slezská hrabata, která získala blanenské panství na konci 17. století a založila zde huť. Jejich úsilí pak rozvinul šlechtický rod Salmů, který od nich Blanensko koupil a výrobu zmodernizoval. První půle 19. století se označuje jako doba výrazného rozkvětu blanenského železářství a rovněž rozmachu výroby umělecké litiny. Není bez zajímavosti, že roku 1831 vyrobily blanenské závody první parní stroj na Moravě. Až na samém sklonku 19. století prodali Salmové své železárny pražské firmě Breitfeld-Daněk. Průmyslovému rozvoji města napomohla i stavba železniční trati Brno - Česká Třebová - Praha, úsek z Brna do Blanska vznikl v letech 1843 - 1849.

Salmové i Robot
To, že pro město byl průmysl dost určující, je zřejmé. Dějiny však přece jen v centru zanechaly i stopy jiného druhu. Z náměstí Svobody, kde jsme poseděli u kašny s plastikou labutí, se projdeme pár desítek metrů napříč přes ulici a dojdeme k areálu někdejšího zámku. Nenechte se zmást neatraktivním vstupním blokem budov s nápisem Muzeum. Projděte průchodem a před vámi se otevře zámecký park a na vršku renesanční zámek.
Stojí na místě původního gotického sídla ze 14. století. Stavba má čtyři křídla a nádvoří s arkádami uvnitř. Renesanční podobu dostal zámek od 17. století, kdy patřil rodu Žalkovských. Poté neunikl mnoha přestavbám, např. Gellhornové nechali roku 1695 dostavět zámeckou věž s hodinami. Vnitřní prostory jsou dílem úprav Salmů z 19. století. Muzeum, které na zámku sídlí, má řadu expozic o dějinách města a okolí. Jedna připomíná i průmyslníka a vynálezce Ericha Roučku, který v Blansku v roce 1911 založil první středoevropskou továrnu na výrobu elektrických měřicích přístrojů. Po roce 1918 se věnoval vývoji a výrobě automatických regulátorů pro parní kotle, které nazval, se svolením spisovatele Karla Čapka, E. R. Robot. Rozvoj jemné elektromechaniky ve městě pokračoval i později, po roce 1948 dostal podnik název Metra Blansko, známý dodnes. Součástí zámeckého areálu je i park a rybník, kolem něhož můžete korzovat.


Dřevěný kostelík "přišel" z Podkarpatské Rusi.
Snímek: Pavel Modračka

Od kostelíku ke kostelu
Slabou čtvrthodinu chůze odtud stojí dřevěný kostelík z počátku 17. století. Půvabná stavba pochází z Nižního Seliště na Podkarpatské Rusi. Původně putovala na Výstavu soudobé kultury v Brně, odtud v roce 1936 do Blanska. Nejstarší kostel tzv. "lemkovského typu" v tuzemsku je zasvěcen pravoslavné sv. Paraskivě. Dnes ale slouží evangelickým církvím. Navštívit jej lze od října vždy v pátek od 17 do 20 hodin, v neděli po bohoslužbách 9.30 - 10 hodin. (Jinak na základě předchozí tel. dohody: 516 419 785, 723 869 347.)
Z náměstí Republiky se lze vydat ke kostelu sv. Martina. Barokní stavba z konce 17. století stojí na místě románského a později gotického kostela ze 12. století. Zvon ve věži je jedním z nejstarších na Moravě. Blízko kostela má pamětní desku Karolina Meineke, hannoverská šlechtična, první manželka pozdějšího anglického krále Viléma IV. Poslední léta života trávila na zámku v Blansku, kde v roce 1815 zemřela.

Pavel Modračka