Bernd Ziesemer: Strnulé Německo se vrací

Strnulé Německo se vrací

Pro Josefa Ackermanna to musí být cosi jako deja vu - a nemyslím teď jeho obnovený proces ohledně vysokého odstupného, jež dostal před šesti lety v jedné firmě: když nejvyšší šéf Deutsche Bank přišel nedávno na setkání s ostatními špičkovými manažery a zástupci vlády, mluvilo se hlavně o vzkříšení starého hospodářského modelu, známého jako Deutschland AG, "akciová společnost Německo".

Švýcar trhá Němce

Dlouhá desetiletí byla Deutsche Bank centrem husté sítě křížového vlastnictví a personálních propletenců ve špičce německého byznysu. Byla to uzavřená komunita, urputně politicky chráněná proti okolnímu světu.
Hlavní pilíře "a. s. Německo" byly v posledních letech demontovány pod tlakem globálních finančních trhů a německé ekonomické malátnosti. Když do čela Deutsche Bank nastoupil v květnu 2002 švýcarský rodák Ackermann, sehrál klíčovou roli ve zpřetrhání vazeb, které bránily německé ekonomice ve vyšším růstu a konkurenceschopnosti. "Deutschland AG" se zdála nadobro mrtvá. Nebo jsme si to aspoň mysleli.
V poslední době vidíme kříšení nové, jiné "akciovky Německo". Jen ji teď tvoří síť konglomerátů, které zdědily nejen velikost, ale i slabost, a shlukují se kolem vlády a státem vlastněných bank. Mohla by se snadno proměnit v koalici neúspěšných, kteří by se s donkichotským úsilím snažili čelit globálnímu trhu.
Po letech restrukturalizace se většina z 30 nejvýznamnějších firem německé burzy vzpamatovává. Ale menšina - například Deutsche Telekom, obří cestovní kancelář TUI nebo mateřská společnost Airbusu EADS - dosud neřízla do struktury svých výdajů. Teď cítí, jak jim začíná hořet půda pod nohama, tlačí na ně akcionáři z řad velkých mezinárodních fondů, kteří žádají lepší zisky. Proto manažery těchto firem tolik láká možné vzkříšení "Deutschland AG".
Vezměme si jen dva příklady z posledních týdnů. Když Michael Frenzel, ředitel cestovky TUI, dostal echo o vzpouře svých zahraničních akcionářů, veřejně vyjádřil své obavy z možného zahraničního převzetí. Požádal vlády Dolního Saska a svobodného města Hamburk, aby nakoupily balík firemních akcií a pomohly mu čelit jakémukoli vnějšímu vlivu. A když vedení Deutsche Telekomu pocítilo tlak americké investiční společnosti Blackstone na rychlejší restrukturalizaci, okamžitě požádalo o pomoc vládu v Berlíně. Ministerstvo financí reagovalo promptně: na neformálních setkáních novináře vybízí k obezřetnosti vůči "cizincům, kteří se nestarají o německá pracovní místa".

Airbus jako příklad

Nejzářivějším příkladem kříšení "nové a. s. Německo" je ovšem současná debata nad EADS. Francouzsko-německá společnost se dostala do potíží při výrobě nového obřího Airbusu A380, což způsobilo ztráty v miliardách eur. Následoval okamžitý pokřik německých politiků, že Francouzi nehrají fér, potřebné škrty v pracovních místech se prý dějí jen v Německu, nikoli ve Francii. Přední politici jak z SPD, tak z CDU vyzývali vládu, ať koupí od DaimlerChrysleru jeho akcie EADS, aby zachránila německá pracovní místa. Kancléřka podlehla tlaku a zahájila s DaimlerChryslerem jednání.
Ve snaze odlehčit přetížené státní kase vnesli nyní poradci Merkelové do hry finanční instituce prakticky neznámé za hranicemi Německa. Čím dál větší roli má hrát státem vlastněná bankovní skupina KfW (Kreditanstalt für Wiederaufbau), založená původně po druhé světové válce s cílem poskytovat západoněmeckému hospodářství levné půjčky. Později na sebe přebírala další úkoly spojené s veřejnými výdaji, ale nikdy nehrála prominentní roli ve staré Deutschland AG.
To se změnilo s nástupem Gerharda Schrödera. V někdejším šéfovi KfW Hansi Reichovi našla vláda spřízněnou duši. Schröder například v KfW "zaparkoval" akcie Deutsche Telekomu, na oplátku získal čerstvé peníze na financování veřejného deficitu. K dnešnímu dni je KfW, jednající jménem vlády, největším akcionářem Deutsche Telekomu a mění se v soupeře privátních bank.
Zdá se, že Merkelová se chystá následovat špatný příklad svého předchůdce. EADS se rychle vyvíjí v prubířský kámen vzkříšení "Deutschland AG". Zatím to pro německé stoupence svobodného trhu a soukromého vlastnictví vůbec nevypadá dobře. Dokonce i vlivná Konfederace německého průmyslu BDI, která byla vlivným příznivcem otevřené ekonomiky, ustupuje idejím z Berlína. Jen před pár dny šéf BDI Jürgen Thumann podpořil vládní plán na výkup akcií EADS.
Pan Ackermann má důvod být zneklidněn. A stejně tak zahraniční partneři Německa.
Autor je šéfredaktorem deníku Handelsblatt