Albánie: nahoře i dole Benz - Země stále neobjevená

Snímek: ALBANIA TOURISM

Silnici obklopuje nádherná hornatá krajina, ve vzduchu je cítit divoká historie a namáhavý život. Každý návštěvník záhy uvidí a pochopí, že moderním symbolem Albánie je mercedes. Albánci ho nazývají jednoduše Benz. Silnice - mnohdy zcela nehodny tohoto označení - se německými koráby doslova hemží. Najdete tu různé modely: od opravdu velmi starých až po ty nejnovější. Nápisy "lavazho" (ruční myčka aut) a "gomisteri" (pneuservis) patří na silnici mezi nejčastější symboly.
Krátce po přechodu téměř neviditelné hranice se asfalt mění v kamenitou špinavou cestu, se kterou se podle místních vyrovná pouze Benz. Prázdninové resorty, typické pro řecké pobřeží, náhle mizí. Cesta vede tichou krajinou, kolem prodávají lidé vodní melouny nebo přecházejí na oslech a pravděpodobně sní o tom, že jednou tudy budou také projíždět v autě značky Benz.

Pomalované bunkry
Místo hotelů nabízí krajina bunkry, tiché svědky bouřlivé minulosti. Na některých místech jsou tyhle bunkry pomalované motivy květin, usmívajících se obličejů, hvězd nebo slunce. Jde o nápad starosty hlavního města Tirany, Ediho Rama, který - jakožto umělec - nejenže zorganizoval malování na jinak šedé domy v metropoli, ale také vedl školáky k pomalování tisíců bunkrů po celé Albánii. Bunkrů nechal stalinistický komunistický režim, který se rozkmotřil i se zbytkem socialistického tábora, postavit v zemičce desítky tisíc - najdete je všude, třeba i na předzahrádkách paneláků vedle záhonku růží.

Kontrasty za každou zatáčkou
V albánštině označují slova Dhe..rmiu nebo Dhermi jednu z osmi vesnic oblasti v okolí města Himara v okrese Vlora. Západní část regionu se otevírá k Iónskému moři, odkud můžete v nádherně čisté vodě pozorovat ostrov Korfu a jeho malé severní ostrůvky. Východní část regionu uzavírá pohoří Cika (2045 m), z dřívějších dob známé spíše jako Acrocheraune, tedy Hromové hory. Vesnice, jako vytesaná ve skále, se nachází jen několik kilometrů od pobřeží. Nezpevněná cesta je tak úzká, že na mnoha místech se nevyhnou dvě auta, zvlášť auta tak široká jako mercedesy.
Dhe..rmiu je místem kontrastů. Na jednu stranu tady najdete úzké kamenné cesty vedoucí tmavými místy s rozbořenými starými kamennými domy. Deska na zdi jednoho z nich nese nápis "kulturní památka". Vylezete-li na zeď, uvidíte dva obrovské kulaté kameny, které lidé za pomoci oslů používali k výrobě olivového oleje. Nyní jsou zarostlé okolním křovím, vínem a dalšími středozemními rostlinami s charakteristickou vůní. Na těchto místech najdete jen staré ženy oděné do černých šatů. Na druhé straně jsou v okolí těchto opuštěných míst nové, moderní domy. Ačkoliv většina z nich není dokončena, lidé je přesto rádi ukazují návštěvníkům s neskrývanou hrdostí. Vždy tu najdete alespoň jednoho "ochránce" (marionetu) proti neštěstí a špatným duchům, který visí buď na střeše, nebo nad vchodem do domu. Další kontrast si uvědomíte, když se podíváte na část vesnice, která "zarůstá" do skály, a na pobřežní část s letními restauracemi a malými penziony. Lidé z Dhe..rmiu se snaží vydělávat na turismu, který ovšem žije pouze jediný měsíc v roce - v srpnu.


Albánské scenérie: prostý život v horských vesnicích, národní park Thethit a jeden z tisícovek pomalovaných bunkrů.
Snímek: Archiv

Albánská riviéra jednou za rok
To pak Albánci pracující v Tiraně nebo v zahraničí vezmou pobřeží útokem, aby tady strávili dovolenou. Pobřeží se mění v "riviéru"; z obyčejné, tiché a prázdné pobřežní krajiny se stává oblast plná hlučných zákazníků, cestovatelů a bohatých Albánců. Utíkají z města a po svém si užívají čistého moře, oblázkové pláže, stínu plážových slunečníků a albánského rokenrolu ovlivněného tradiční hudbou. Rezidenci zde měl i komunistický tyran Enver Hodža. Dnes slouží jako prestižní hotel.
Většinu návštěvníků tvoří Albánci, kteří migrují do Řecka za pracovními příležitostmi. Dnes je možné si zarezervovat hotel a vychutnat dobré jídlo ve vynikající restauraci. Mladí číšníci, kteří sem na měsíc přijeli z Tirany nebo z jiného velkého města, mluví anglicky a většina z nich i italsky nebo řecky. Na jednu stranu má oblast perspektivu stát se mezinárodně vyhlášeným středozemským resortem, na stranu druhou... Když jsem se v jedné dobře vypadající restauraci zeptala číšníka, kde jsou toalety, řekl mi: "Tady jsou," a ukázal na malý dřevěný domeček. "Vyrobil jsem ty hajzlíky společně s kamarádem." Sedět na keramické toaletě obklopené dřevěnými deskami, která však neměla žádné dveře, a koukat na mořské vlny byl zážitek.

DANIELA VÁVROVÁ

Redakčně kráceno, celou reportáž přináší aktuální číslo časopisu TravelFocus. www.travelfocus.cz