Na první pohled je Jaroslav Hofmann baťovský typ. Vysoký, dříve hrál basketball, s prošedivělými vlasy, opálený. A hlavně energický a nezměrně pracovitý. Sedmdesátku má už za sebou, do práce ho to přesto táhne, přirostla mu jaksi srdci. Jakby ne, když je to ve vlastní firmě, kterou zakládal s kamarádem a na nohy ji postavil díky svému umu a technické kreativitě.
Před časem koupil třípatrovou budovu, z níž zaměstnanci společnosti hledí zblízka na slavnou torontskou věž CN Tover, vypínající se 553,33 metru nad městem.
Začátky nebyly jednoduché, jméno si nakonec tento elektrotechnický inženýr udělal díky servisu veškerých televizních kamer při olympijských hrách v Atlantě. Nyní jeho tým zpracovává DVD pro prezentace firem, v letadlech Canadian Airlines uvidíte jednu z jeho zakázek: propagaci Kanady.
"Práce je tu dost a kdo umí jazyk, má vzdělání a je schopný a snaživý, může se tady uplatnit a prosadit," říká Jaroslav Hofmann, který ví, o čem mluví. Mimo něho je v Torontu spousta Čechů a Slováků (tvrdí se, že až třicet tisíc), většině z nich se podařilo uspět. A nejde jen o našeho nejslavnějšího rodáka Tomáše Baťu.
Uprostřed Toronta najdeme hluboké stopy přítomnosti Čechoslováků - Masaryk Town. Skutečně Čechoslováků, protože málokdo rozlišuje, zda jeho rodina pochází z Prahy nebo z Prešova.
Masaryk Town, království českých emigrantů, vzniklo na louce poměrně vzdálené od centra Toronta za přispění Masarykova institutu, což byla jakási organizační střecha pro naše krajany. Město za několik dekád postoupilo o desítky kilometrů a nové budovy ukusují zeleň, i tak tu zůstal park, v němž se scházejí krajané, aby si třeba na mobilních kurtech zahráli volejbalový turnaj. Největší shromáždění zažil koncem června, kdy se na něm sešli sokolové při nácviku spartakiády. Jejich cvičení přihlíželo na dva tisíce lidí a Sokoly, mnohé v tradičních krojích, přijel před volbami osobně pozdravit torontský starosta. "Jsem rád, že tu jste vy Češi a Slováci s námi," prohlásil.
Pak hrály české a slovenské kapely, některé přijely ze Spojených států, u stánků se točil Staropramen a všude panovala družná nálada.
O krajanech v Kanadě se ví, že jsou družní a přátelští a dost si pomáhají. Dokonce i teď, když přijedou lidé z Čech a hledají práci a mají určité reference, najdou tu pomocnou ruku.
A také se jedlo. Kdo chtěl knedlo-vepřo-zelo, zašel do české restaurace Praha na Scarborough Road 450, příjemné, bíle omítnuté budově s letní zahrádkou. Není to jediná česká restaurace v Torontu a není to jediná společná akce, kterou krajané uspořádali.
"Setkáváme se, chodíme spolu na party a máme i malou kolonii chat na ostrově na jezeře Nipissing," prozrazuje Jaroslav Hofmann.
Před časem si několik českých rodin koupilo pozemky na ostrově ležícím asi 460 kilometrů od Toronta a 25 kilometrů od poslední výspy civilizace, indiánského městečka. Pak už vás čekají jen bobří hráze a panenská příroda. Voda je v jezeře tak čistá, že se dá rovnou pít.
Je tu také rybářský ráj. Místní indiáni se turistům věnují jako průvodci, poradí jim, jak ulovit ryby a pak z nich nadšeným městským návštěvníkům připraví chutný pokrm.
Typicky česká dřevěná chata s krbem a okouzlujícím výhledem na jezero stojí i v hlubokých kanadských lesích provincie Québec. Od chat v našich lesích ji odlišuje krmítko pro kolibříky a neobvyklý příjezd motorovým člunem přes vodu. "Každý pátek po práci jsme se rychle sbalili a vyrazili na chatu. Zvlášť po dlouhé zimě jsme se těšili na ryby, kanoi a na náš les," vypráví její majitel Slávek Prém.
"Z Montrealu se dáte po hlavní výpadovce a pak po čím dál menších silničkách. Když konečně začnete míjet bíle opentlené lesy, kde se sbírá javorový sirup, zahnete po jedné z lesních cest až k našemu kopci. První, co uvidíte, je jezero, které nám kdysi i s okolním kopcem poskytla kanadská vláda na sto let. Bylo tam nádherně a připomínalo nám to domov a Čechy, kam jsme tehdy nemohli. Tak jsme si tam postavili v šedesátých letech chaty. Nejprve naše rodina a později vedle nás i světoběžník - brácha Karel," vzpomíná Čechokanaďan Slávek Prém.
Těsně po druhé světové válce byl mezi prvními slavnostně vyřazenými důstojníky, kteří šli do armády ještě s prvorepublikovými ideály. Ty se brzy začaly vytrácet. V osmačtyřicátém s bratrem utekli na běžkách přes šumavské hranice. Emigrovali jen nalehko. Jako mnozí další věřili, že se brzy vrátí. Většinou pak zůstali. Nyní, ačkoliv do Čech rádi přijíždějí, si na život v zemi javorového listu zvykli.
Ono léta budovaných mezilidských vazeb není jednoduché opustit, navíc, když se v Kanadě žije nejlépe na světě, jak soudí renomované analýzy. Organizace Mercer Human Resource Consulting, která zkoumala kvalitu života mezi 215 městy ve světě, Vancouver označila za třetí nejlepší místo pro bydlení, další čtyři velká kanadská města se ocitla mezi první pětadvacítkou.
Možná takovému hodnocení přispívá i estetický cit Kanaďanů, kteří si hodně dávají záležet na úpravnosti a čistotě v ulicích.
Niagara. Proslulá řeka, kvůli jejímž bouřícím kaskádám přijíždějí každoročně davy turistů, údajně až dvanáct miliónů. To všichni projdou městečkem Niagara Falls. Tedy dvěma stejnojmennými městečky. Jedno leží na kanadské, druhé na americké straně, společný je pro ně zlatý důl "vodopádové turistiky".
Břehy spojuje most, na který můžete vkročit jedině s platným vízem, neboť zrovna jím prochází hranice. Pokud přes něj přejedete a poznáte obě městečka, zjistíte očividný kontrast. Na jedné straně bují mnohde plevel, občas i neuvěřitelný nepořádek. Na opačné straně překvapí téměř všude osázené květinové truhlíky a kam se podíváte, panuje téměř dokonalý pořádek. Kanadská část je tou malebnější, odkud se vám ani nechce odjet. "Každá z mých návštěv Niagara Falls mne šokovala," svěřuje se Sharmila Samuel, která pracuje v jednom z velkých bankovních ústavů a vloni se přestěhovala z New Yorku do Toronta.
"Před lety jsme jeli na výlet z New Yorku právě sem. Kouzelná cesta stříbřitým Amtrakem jedoucím podél řeky Hudson končila tím, že vlak poslední míle před Niagara Falls projížděl skládkami sešrotovaných aut a příjezd měl kvůli tomu poněkud bizarní ráz. Městečko bylo, vyjma turisticky zajímavé části kolem vodopádů, v žalostném stavu. Vůbec jsme najednou nevěděli, proč to sem táhne tolik lidí. Když jsem do kanadské Niagara Falls přijela na skok z Toronta, ani se mi nechtělo věřit, že to je město se stejným názvem. Všude byly krásně opravené domy a květiny kolem," dělí se o své zážitky Sharmila Samuel.
Ostatně své zklamání z kýčovitých suvenýrů, pouťově laciných lákadel a pasti přepychových hotelů vyjádřil i Jarek Nohavica při své loňské návštěvě Niagary. Co zřejmě v podmračeném počasí nepostřehnul, byly zvláštní klimatické podmínky tamního regionu, ovlivněné systémem Velkých jezer.
V oblasti nebývají tak třeskuté mrazy jako jinde v Kanady, pěstují se zde díky tomu rostliny ze subtropických a tropických pásem. Okolí Niagarských vodopádů pokrývají vinice a v dalších částech této rovinaté provincie Ontario se střídají kukuřičná, žitná a pšeničná pole s jabloňovými sady. Překvapí i tabákové plantáže, byť tu nejlepší dobu rozkvětu mají už za sebou.
Od šedesátých let se objem vypěstovaného tabáku snížil na čtvrtinu a s ním i počet pěstitelů z původních 4500 na současných pět set. Vlastně za takový propad tabákového farmaření může nejen konkurence, nýbrž i masívní protikuřácká kampaň, stupňovaná několik let. Kvůli ní jsou od letošního června restaurace a veřejné budovy plně nekuřácké. Kdo chce svou neřest praktikovat venku, musí od budovy poodejít nejméně na pět metrů.
Jinak jsou Kanaďané velice tolerantní a příjemní lidé. "Tolerance a multikulturní společnost tu má skutečně hluboké kořeny," říká Čechokanaďan Otto Jelínek, bývalý kanadský ministr a několikanásobný poslanec. "Je to dáno nejen tím, že tu žije mnoho národností, to je i v USA, ale společností, která se dokáže chovat vůči sobě i navenek férově," podotýká Otto Jelínek. Zvláště v zemi s početnými menšinami je to veliké plus.
Takové Toronto rodilí Kanaďané považují za nejkosmopolitnější město světa a člověk se do této mozaiky různých národů a národností dokáže rychle vcítit. Najdete tu China Town, začínající na Dundas Street, poznáte zde nefalšované Japonsko se sushi jídelnami a italské, řecké či indické čtvrti. Ne nadarmo se říká, že typický Kanaďan je ten, kdo není původem z Kanady.
Přirozeně, že ne vše je tak ideální, jak kanadská společnost působí na první pohled a že i ona řeší své problémy. Kdo uvidí na ulici Toronta ležet ve spacích pytlích indiány, pomyslí si, že to s nimi není úplně v pořádku.
Kolem 1,3 miliónu z 32 miliónů Kanaďanů má nějakého indiánského předka a nemalý díl z nich žije pod hranicí chudoby. Vláda proto minulý rok rozhodla, že v průběhu dekády vydá pět miliard dolarů na zlepšení života indiánů.
"Ne všichni to berou jako šanci, řada z nich v rezervacích pobírá sociální dávky a nepracuje," podotýkají skepticky někteří Kanaďané.
"Multikulturní harmonii" narušuje otázka islámských fundamentalistů a účast Kanady ve válce v Afghánistánu. Část Kanaďanů tleská konzervativnímu předsedovi vlády Stephenovi Harperovi, který bez obalu prosazuje myšlenku "imperiální anglosféry" v čele s USA. Několik desítek mrtvých kanadských vojáků ovšem politickou scénu i společnost nenechává v klidu.
Mimochodem, příznivci vojenského tažení se poznají tak, že na předním skle auta mají přilepenou nálepku zkřížené červené stuhy.
Už tak má Kanada problémy s nedostatkem obyvatel v produktivním věku. Nezaměstnanost klesla na nejnižší úroveň za třicet dva let a blíží se šesti procentům, v řadě dělnických a technických oborů chybí lidé. Je jen logické, že federální vláda zjednodušuje podmínky pro příchod imigrantů a uznávání cizích diplomů.
"Každý den, co jsem v úřadě, slyším o tom, že je nedostatek pracovních sil a že to ohrožuje hospodářský růst. Děláme první kroky, tento nedostatek překonali," prohlásil nedávno kanadský ministr přistěhovalectví Monte Solberg. Bylo to u příležitosti otevření dvou center, v Calgary a ve Vancouveru, kam se kanadští podnikatelé mohou obracet, pokud hledají kvalifikované síly v zahraničí. Pátrají po nich všude, i v Česku, třeba počátkem prosince při semináři na liberecké radnici.
Spoluautorka je spolupracovnicí Exportéra
Před časem koupil třípatrovou budovu, z níž zaměstnanci společnosti hledí zblízka na slavnou torontskou věž CN Tover, vypínající se 553,33 metru nad městem.
Začátky nebyly jednoduché, jméno si nakonec tento elektrotechnický inženýr udělal díky servisu veškerých televizních kamer při olympijských hrách v Atlantě. Nyní jeho tým zpracovává DVD pro prezentace firem, v letadlech Canadian Airlines uvidíte jednu z jeho zakázek: propagaci Kanady.
"Práce je tu dost a kdo umí jazyk, má vzdělání a je schopný a snaživý, může se tady uplatnit a prosadit," říká Jaroslav Hofmann, který ví, o čem mluví. Mimo něho je v Torontu spousta Čechů a Slováků (tvrdí se, že až třicet tisíc), většině z nich se podařilo uspět. A nejde jen o našeho nejslavnějšího rodáka Tomáše Baťu.
Uprostřed Toronta najdeme hluboké stopy přítomnosti Čechoslováků - Masaryk Town. Skutečně Čechoslováků, protože málokdo rozlišuje, zda jeho rodina pochází z Prahy nebo z Prešova.
Masaryk Town, království českých emigrantů, vzniklo na louce poměrně vzdálené od centra Toronta za přispění Masarykova institutu, což byla jakási organizační střecha pro naše krajany. Město za několik dekád postoupilo o desítky kilometrů a nové budovy ukusují zeleň, i tak tu zůstal park, v němž se scházejí krajané, aby si třeba na mobilních kurtech zahráli volejbalový turnaj. Největší shromáždění zažil koncem června, kdy se na něm sešli sokolové při nácviku spartakiády. Jejich cvičení přihlíželo na dva tisíce lidí a Sokoly, mnohé v tradičních krojích, přijel před volbami osobně pozdravit torontský starosta. "Jsem rád, že tu jste vy Češi a Slováci s námi," prohlásil.
Pak hrály české a slovenské kapely, některé přijely ze Spojených států, u stánků se točil Staropramen a všude panovala družná nálada.
O krajanech v Kanadě se ví, že jsou družní a přátelští a dost si pomáhají. Dokonce i teď, když přijedou lidé z Čech a hledají práci a mají určité reference, najdou tu pomocnou ruku.
A také se jedlo. Kdo chtěl knedlo-vepřo-zelo, zašel do české restaurace Praha na Scarborough Road 450, příjemné, bíle omítnuté budově s letní zahrádkou. Není to jediná česká restaurace v Torontu a není to jediná společná akce, kterou krajané uspořádali.
"Setkáváme se, chodíme spolu na party a máme i malou kolonii chat na ostrově na jezeře Nipissing," prozrazuje Jaroslav Hofmann.
Před časem si několik českých rodin koupilo pozemky na ostrově ležícím asi 460 kilometrů od Toronta a 25 kilometrů od poslední výspy civilizace, indiánského městečka. Pak už vás čekají jen bobří hráze a panenská příroda. Voda je v jezeře tak čistá, že se dá rovnou pít.
Je tu také rybářský ráj. Místní indiáni se turistům věnují jako průvodci, poradí jim, jak ulovit ryby a pak z nich nadšeným městským návštěvníkům připraví chutný pokrm.
Typicky česká dřevěná chata s krbem a okouzlujícím výhledem na jezero stojí i v hlubokých kanadských lesích provincie Québec. Od chat v našich lesích ji odlišuje krmítko pro kolibříky a neobvyklý příjezd motorovým člunem přes vodu. "Každý pátek po práci jsme se rychle sbalili a vyrazili na chatu. Zvlášť po dlouhé zimě jsme se těšili na ryby, kanoi a na náš les," vypráví její majitel Slávek Prém.
"Z Montrealu se dáte po hlavní výpadovce a pak po čím dál menších silničkách. Když konečně začnete míjet bíle opentlené lesy, kde se sbírá javorový sirup, zahnete po jedné z lesních cest až k našemu kopci. První, co uvidíte, je jezero, které nám kdysi i s okolním kopcem poskytla kanadská vláda na sto let. Bylo tam nádherně a připomínalo nám to domov a Čechy, kam jsme tehdy nemohli. Tak jsme si tam postavili v šedesátých letech chaty. Nejprve naše rodina a později vedle nás i světoběžník - brácha Karel," vzpomíná Čechokanaďan Slávek Prém.
Těsně po druhé světové válce byl mezi prvními slavnostně vyřazenými důstojníky, kteří šli do armády ještě s prvorepublikovými ideály. Ty se brzy začaly vytrácet. V osmačtyřicátém s bratrem utekli na běžkách přes šumavské hranice. Emigrovali jen nalehko. Jako mnozí další věřili, že se brzy vrátí. Většinou pak zůstali. Nyní, ačkoliv do Čech rádi přijíždějí, si na život v zemi javorového listu zvykli.
Ono léta budovaných mezilidských vazeb není jednoduché opustit, navíc, když se v Kanadě žije nejlépe na světě, jak soudí renomované analýzy. Organizace Mercer Human Resource Consulting, která zkoumala kvalitu života mezi 215 městy ve světě, Vancouver označila za třetí nejlepší místo pro bydlení, další čtyři velká kanadská města se ocitla mezi první pětadvacítkou.
Možná takovému hodnocení přispívá i estetický cit Kanaďanů, kteří si hodně dávají záležet na úpravnosti a čistotě v ulicích.
Niagara. Proslulá řeka, kvůli jejímž bouřícím kaskádám přijíždějí každoročně davy turistů, údajně až dvanáct miliónů. To všichni projdou městečkem Niagara Falls. Tedy dvěma stejnojmennými městečky. Jedno leží na kanadské, druhé na americké straně, společný je pro ně zlatý důl "vodopádové turistiky".
Břehy spojuje most, na který můžete vkročit jedině s platným vízem, neboť zrovna jím prochází hranice. Pokud přes něj přejedete a poznáte obě městečka, zjistíte očividný kontrast. Na jedné straně bují mnohde plevel, občas i neuvěřitelný nepořádek. Na opačné straně překvapí téměř všude osázené květinové truhlíky a kam se podíváte, panuje téměř dokonalý pořádek. Kanadská část je tou malebnější, odkud se vám ani nechce odjet. "Každá z mých návštěv Niagara Falls mne šokovala," svěřuje se Sharmila Samuel, která pracuje v jednom z velkých bankovních ústavů a vloni se přestěhovala z New Yorku do Toronta.
"Před lety jsme jeli na výlet z New Yorku právě sem. Kouzelná cesta stříbřitým Amtrakem jedoucím podél řeky Hudson končila tím, že vlak poslední míle před Niagara Falls projížděl skládkami sešrotovaných aut a příjezd měl kvůli tomu poněkud bizarní ráz. Městečko bylo, vyjma turisticky zajímavé části kolem vodopádů, v žalostném stavu. Vůbec jsme najednou nevěděli, proč to sem táhne tolik lidí. Když jsem do kanadské Niagara Falls přijela na skok z Toronta, ani se mi nechtělo věřit, že to je město se stejným názvem. Všude byly krásně opravené domy a květiny kolem," dělí se o své zážitky Sharmila Samuel.
Ostatně své zklamání z kýčovitých suvenýrů, pouťově laciných lákadel a pasti přepychových hotelů vyjádřil i Jarek Nohavica při své loňské návštěvě Niagary. Co zřejmě v podmračeném počasí nepostřehnul, byly zvláštní klimatické podmínky tamního regionu, ovlivněné systémem Velkých jezer.
V oblasti nebývají tak třeskuté mrazy jako jinde v Kanady, pěstují se zde díky tomu rostliny ze subtropických a tropických pásem. Okolí Niagarských vodopádů pokrývají vinice a v dalších částech této rovinaté provincie Ontario se střídají kukuřičná, žitná a pšeničná pole s jabloňovými sady. Překvapí i tabákové plantáže, byť tu nejlepší dobu rozkvětu mají už za sebou.
Od šedesátých let se objem vypěstovaného tabáku snížil na čtvrtinu a s ním i počet pěstitelů z původních 4500 na současných pět set. Vlastně za takový propad tabákového farmaření může nejen konkurence, nýbrž i masívní protikuřácká kampaň, stupňovaná několik let. Kvůli ní jsou od letošního června restaurace a veřejné budovy plně nekuřácké. Kdo chce svou neřest praktikovat venku, musí od budovy poodejít nejméně na pět metrů.
Jinak jsou Kanaďané velice tolerantní a příjemní lidé. "Tolerance a multikulturní společnost tu má skutečně hluboké kořeny," říká Čechokanaďan Otto Jelínek, bývalý kanadský ministr a několikanásobný poslanec. "Je to dáno nejen tím, že tu žije mnoho národností, to je i v USA, ale společností, která se dokáže chovat vůči sobě i navenek férově," podotýká Otto Jelínek. Zvláště v zemi s početnými menšinami je to veliké plus.
Takové Toronto rodilí Kanaďané považují za nejkosmopolitnější město světa a člověk se do této mozaiky různých národů a národností dokáže rychle vcítit. Najdete tu China Town, začínající na Dundas Street, poznáte zde nefalšované Japonsko se sushi jídelnami a italské, řecké či indické čtvrti. Ne nadarmo se říká, že typický Kanaďan je ten, kdo není původem z Kanady.
Přirozeně, že ne vše je tak ideální, jak kanadská společnost působí na první pohled a že i ona řeší své problémy. Kdo uvidí na ulici Toronta ležet ve spacích pytlích indiány, pomyslí si, že to s nimi není úplně v pořádku.
Kolem 1,3 miliónu z 32 miliónů Kanaďanů má nějakého indiánského předka a nemalý díl z nich žije pod hranicí chudoby. Vláda proto minulý rok rozhodla, že v průběhu dekády vydá pět miliard dolarů na zlepšení života indiánů.
"Ne všichni to berou jako šanci, řada z nich v rezervacích pobírá sociální dávky a nepracuje," podotýkají skepticky někteří Kanaďané.
"Multikulturní harmonii" narušuje otázka islámských fundamentalistů a účast Kanady ve válce v Afghánistánu. Část Kanaďanů tleská konzervativnímu předsedovi vlády Stephenovi Harperovi, který bez obalu prosazuje myšlenku "imperiální anglosféry" v čele s USA. Několik desítek mrtvých kanadských vojáků ovšem politickou scénu i společnost nenechává v klidu.
Mimochodem, příznivci vojenského tažení se poznají tak, že na předním skle auta mají přilepenou nálepku zkřížené červené stuhy.
Už tak má Kanada problémy s nedostatkem obyvatel v produktivním věku. Nezaměstnanost klesla na nejnižší úroveň za třicet dva let a blíží se šesti procentům, v řadě dělnických a technických oborů chybí lidé. Je jen logické, že federální vláda zjednodušuje podmínky pro příchod imigrantů a uznávání cizích diplomů.
"Každý den, co jsem v úřadě, slyším o tom, že je nedostatek pracovních sil a že to ohrožuje hospodářský růst. Děláme první kroky, tento nedostatek překonali," prohlásil nedávno kanadský ministr přistěhovalectví Monte Solberg. Bylo to u příležitosti otevření dvou center, v Calgary a ve Vancouveru, kam se kanadští podnikatelé mohou obracet, pokud hledají kvalifikované síly v zahraničí. Pátrají po nich všude, i v Česku, třeba počátkem prosince při semináři na liberecké radnici.
Spoluautorka je spolupracovnicí Exportéra
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
