Evropské hlavní město kultury 2007 - Sibiu: německý kus Rumunska

Snímek: Radek Kedroň

Pokud nevíte, kde Sibiu hledat, otevřete mapu Rumunska a bez rozmýšlení zabodněte prst do jejího středu. Velmi pravděpodobně se trefíte přímo do černého – do města, které má dokázat ostatním Evropanům, že přijetí Rumunska do EU nebylo jen politickým gestem.

Sibiu k tomu má ty nejlepší předpoklady. Leccos napoví už fakt, že častěji než rumunský název Sibiu se používá původní německé jméno Hermannstadt. Rumuni proto v této souvislosti často a rádi říkají, že město je příkladem západní kultury, která přišla do Transylvánie.
"Nemohl jsem věřit vlastním očím," napsal Walter Starkie o Sibiu v roce 1929. "Město, kde jsem se ocitl, nevypadalo jako města v Transylvánii, protože nemělo ani rumunský, ani maďarský charakter. Úzké uličky a staré štítové domy mi připomněly Norimberk." Není divu. I když na periferii v komunistické éře vyrostly ohyzdné paneláky, staré město si dodnes uchovalo své středověké kouzlo a stále v sobě nezapře dědictví saských Němců.

Vyhnaní kolonizátoři
Město vzniklo ve 12. století na místě někdejšího dáckého a pak římského sídliště. Osadu založili saští kolonizátoři, které do Rumunska pozval maďarský král Géza II. Žádal je, aby strategickou oblast ležící na starodávných obchodních stezkách zúrodnili a přetvořili k obrazu svému. Přičinliví a úspěšní řemeslníci se ale brzy stali trnem v oku ostatním národům a museli čelit opakovaným pustošivým nájezdům. Postupně své město obehnali pevnými hradbami, které se v patnáctém století honosily čtyřicítkou věží. Opevnění bylo natolik kvalitní, že dokázalo třikrát odolat tureckým nájezdům. Za obrannými zdmi si měšťané své domy propojili sítí tunelů a úzké uličky osadili systémem zamřížovaných oken, z nichž útočníky napadali ze zálohy. Pro své mocné a důkladné opevnění se Sibiu stalo vojenským střediskem Sedmihradska a několikrát dokonce i jeho hlavním městem.
Ještě na konci druhé světové války většinu obyvatel tvořili etničtí Němci. Po válce bylo ale z celého Rumunska deportováno 75 tisíc Němců obviněných ze sympatií k Hitlerovi na nucené práce do Sovětského svazu, kde museli až sedm let otrocky dřít v pracovních lágrech. Mnozí z nich se už nevrátili a ti, co přežili, našli doma většinu svého majetku zkonfiskovanou. V osmdesátých letech zase západoněmecká vláda platila Rumunsku za to, že zemi mohlo každý rok opustit deset tisíc etnických Němců.
Dnes v Sibiu se 150 tisíci obyvateli zbývají sotva dvě procenta potomků původních německých osadníků. V okolních, kdysi čistě německých vesnicích je to ještě horší. Po třiceti generacích tam zůstává sotva jedna německá rodina žijící mezi Rumuny a Romy, kteří obsadili prázdné domy.
Přesto ale po pádu komunismu získává německá menšina zpět své někdejší postavení. Jejich politická strana, Německé demokratické fórum, ovládá jak místní radnici, tak i krajské zastupitelství. Němce Klause Johannise zvolilo starostou Sibiu už dvakrát skoro 90 procent obyvatel, tedy drtivá většina místních Rumunů.

Nový kabát
Při procházce křivolakými zákoutími dodnes na návštěvníka dýchne středověká atmosféra. I dochované opevněné věže budí stále respekt. Žoldácká, Tesařská, Jirchařská, Čalounická či Hrnčířská. Jmenují se podle řemeslnických cechů, které měly jejich obranu na starosti.
Celkový dojem kazí jen necitlivé zásahy stavitelů diktátora Nicolae Ceauseca, v jehož éře historické budovy pomalu chátraly. Titul evropského města kultury proto přinutil místní k nebývalé stavební aktivitě. Ještě na podzim letošního roku připomínalo celé centrum jedno velké staveniště. Dělníci znovu dláždili léta zanedbané náměstí, zedníci vylepšovali fasády měšťanských domů a experti specializované rakouské firmy čistili od špíny a prachu posledních desetiletí nejcennější architektonické památky.
Hlavní pěší zóna se tak v minulých měsících proměnila v úhledně vyhlížející bulvár plný kavárenských stolků a nejrůznějších krámků. Město dokonce majitelům památkových domů nabídlo pomoc a zaplatilo jim šedesát procent nákladů na rekonstrukce.
Na opravu historického centra bylo vyčleněno 45 miliónů eur, modernizace infrastruktury a místního letiště má stát 30 miliónů eur. Stavějí se nové hotely, které mají být otevřeny během roku. A co víc: za 340 kulturních akcí, které tady v roce 2007 odehrají, se utratí kolem 14 miliónů eur.

Ikony, stříbro a sošky
Novotou září rovněž většina domů v okolí hlavního náměstí Piata Mare. V tom nejhonosnějším, v paláci někdejšího královského místodržitele Samuela Brukenthala, sídlí nejlepší transylvánské muzeum. Dům si nechal Brukenthal navrhnout od vídeňského stavitele ve vytříbeném pozdně barokním stylu.
Budova z osmnáctého století ukrývá rozsáhlou expozici, jejíž základ shromáždil právě Brukenthal: od velké sbírky rumunského umění přes nejlepší soubor stříbrných ozdob ve střední Evropě až po sakrální dřevěné sochy a ikony ze středověku. Jen pár kroků od náměstí se rozkládá elegantní Železný most z roku 1859. Místní mu ovšem častěji říkají Lhářův most. Traduje se, že pokud na něm kdokoli vysloví lež, zřítí se. Navzdory této legendě přednesl Ceausescu z mostu jeden ze svých typických demagogických proslovů, a se stavbou to ani nehnulo.

Město chrámů...
Třebaže Sibiu připomíná svým zjevem spíš onen středověký Norimberk než město v srdci Rumunska, má i jednu z typicky balkánských vlastností. I tady se mísily a po staletí vedle sebe žily nejrůznější komunity věřících. Samozřejmě, i ve věcech mezi nebem a zemí měli dominantní postavení Němci, kteří se hlásili k evangelické církvi. Je to ostatně vidět hned kousek od hlavního náměstí. Evangelická katedrála je mohutná stavba, kterou lze jen těžko přehlédnout. Vedle ní stojí Saské gymnázium a Teologický ústav, který potvrzuje roli Sibiu jako centra luteránské víry. Samotnou katedrálu zdobí obří fresky ovlivněné italským a vlámským malířským uměním a krypta ukrývá pozoruhodné náhrobní desky. Mezi nimi je i hrobka Drakulova syna Mihney Špatného. Valašským vévodou byl jen jediný rok, protože léta 1510 byl přímo před katedrálou ubodán k smrti. Pomník oproti ostatním není nicméně příliš zachovalý a stopy po práci dávných kameníků je možné najít jen s největší pozorností.
Kousek od vlakového nádraží zase stojí katolický kostel, jehož největší chloubou je bohatě zdobený kamenný kříž z roku 1417. Pokud se vydáte dál do centra, minete starou synagogu, kterou navštěvuje posledních dvacet sibiuských židů, a kostel uršulek datovaný rokem 1474. Na opačné straně centra stojí pro změnu nepřehlédnutelná pravoslavná katedrála, postavená podle vzoru slavné Aye Sofye v Istanbulu. I když byla vystavěna na počátku dvacátého století, byzantské ornamenty a fresky v jejích útrobách dodávají stavbě mnohem starší dojem. Při troše štěstí můžete v katedrále zastihnout koncert pěveckého sboru.

... a město muzeí
Brukenthalovo muzeum není zdaleka jediným, které je možné v Sibiu najít. V samotném centru se nachází ještě farmaceutické, přírodovědné a etnologické. To nejzajímavější ale leží na předměstí, v Dumbravském lese. Podle turistických průvodců je nejlepším muzeem pod širým nebem v Rumunsku a trumfuje i dlouho protežované bukurešťské vesnické muzeum. Specializuje se na lidovou technologii, najdete tu například větrné a vodní mlýny, které sem památkáři převezli z celého Rumunska a zcela je zrekonstruovali. Za Ceausescovy vlády se muselo muzeum potýkat s neustálými politickými problémy, protože se snažilo uchovat rurální tradice, kdežto komunistické úřady se soustavně snažily venkovský lid převychovat a vnutit mu městský způsob života. Jeden příklad za všechny: vesnický kostelík museli památkáři na příkaz shora rozebrat a trvalo celé dva roky, než získali povolení jej zpátky zařadit do expozice.

RADEK KEDROŇ