Markéta Pokorná, oceánografka

Markéta měla velké štěstí. Když byla ve třetím roce studia na ČVUT, získala roční stipendium z evropského programu Erasmus na univerzitě v německém Hannoveru. Za tři měsíce dostala nabídku jet na polární expedici do Arktidy. Sbalila si fotoaparát, notebook, několik cédéček s hip hopem a pár osobních věcí a vyplula do oblasti na východ od Grónska. Podmořský terén tam patří k nejméně probádaným místům na zeměkouli.

"V hloubkách od jednoho do čtyř kilometrů jsme tam pomocí sonaru zjišťovali, jakou podobu má mořské dno," říká Markéta Pokorná. "Skenovali jsme ho neviditelným vějířem paprsků a reliéf terénu se proužek za proužkem objevoval na obrazovce počítače. Princip sonaru vzdáleně připomíná sonografické vyšetření lidského embrya v břiše budoucí maminky. Byla jsem operátorkou lodního sonaru, říkala jsem kormidelníkům, kam mají zatočit stodvacetimetrový ledoborec, abychom zmapovali co největší podmořskou plochu."

Na další expedici - tentokrát na západ od Irska - zkoumala Markéta vzácné mořské korály a neznámé karbonátové hůrky v hloubce až šest set metrů. Cestu mohla absolvovat díky penězům z programu Leonardo da Vinci."Seděla jsem v boxu na lodi, ze kterého se řídil podmořský robot," vzpomíná. "Prostřednictvím jeho "očí" jsem viděla, co se děje pod hladinou. Když jsem objevila na obrazovce zajímavého živočicha nebo korály, musela jsem je vyfotografovat. Biolog sedící vedle mě je pak popisoval."

Před dvěma lety Markéta obhájila diplomku, pro kterou sestavila mapy podmořského terénu dosud neznámých oblastí. I když o tom nerada hovoří, byla první, kdo zmapoval karbonátové kopce ve vodách na západ od Irska. Pak přišla první pracovní nabídka od jedné nizozemské agentury. "Musela jsem se rozhodnout ze dne na den. Přijela jsem narychlo domů z Prahy a oznámila rodičům, že druhý den letím do afrického Dakaru mapovat pobřeží Senegalu."

Markétu kromě jejího studijního oboru láká i cestování. Sama a za své peníze putovala mj. na ostrovy Borneo, Jávu a Bali a do Chile. Rok strávila na kanadské univerzitě v Novém Brunšviku. Mapovala dno v oblastech největšího přílivu a odlivu na světě.

"Zůstala bych v Kanadě, ale jako zahraniční studentka jsem tam musela platit dvojnásobné školné. Kanadský Fredericton, kde jsem žila, je malé město uprostřed lesů, ve kterém jen stěží najdete vedlejší práci, a jako zahraniční studentka jsem to měla dokonce zakázané. Navíc mi nesedla tučná strava pizz, burgerů a hranolků."

Pak se Markéta rozhodla pro doktorandské studium v Hamburku, kde získala i prestižní stipendium. Zatímco v Kanadě jí bylo studijní téma přiděleno, na hamburské univerzitě si ho mohla zvolit sama.

"Specializuji se na mořský led a sníh. Když to zjednoduším, zajímá mě, proč odtávají ledové čepice," upřesňuje. "Proč se jako suchozemkyně zabývám tímto tématem? Pokud ledovce celého světa roztají, hladina moří stoupne o dvě stě třicet metrů! Čechy budou možná pobřežním státem a bývalé Nizozemsko se bude mapovat z lodních sonarů."

Všude, kam se Markéta vydá, ji doprovází fotoaparát. Od doby, kdy si pořídila Nikon s velkým sklem, její závislost na fotografování prý stoupla úměrně s ubíhajícím časem. Její snímky z cest se objevují na různých výstavách v Čechách i v zahraničí. Mají úspěch. Letos v polovině února bude mít samostatnou fotografickou výstavu v Praze pod názvem Ženy, muži, struktury a věda.

"Jednoduše proto, že ti všichni jsou podstatou světa, který tady podle katastrofičtějšího scénáře už brzy nebude. Uvažujte se mnou: Ženy a muži jsou si rovni. Vztahy mezi nimi jsou komplikované struktury a ty jsou velkou vědou. Proto ten netypický název výstavy."

Dokončit doktorandskou práci, publikovat své deníky z cest, zejména z polární expedice, sepsat knihu povídek o svých horších i dobrých pracovních zkušenostech s muži. To všechno chce stihnout šestadvacetiletá Markéta Pokorná v nejbližších letech. "Pomýšlím samozřejmě i na rodinu," svěřuje se, "ale z dívek mého typu mají čeští muži panickou hrůzu. Zatím mě to ale tolik netrápí."

Snímky / Archiv Markéty Pokorné: Šestadvacetiletá Markéta Pokorná mapovala mořské dno u Grónska, Irska, Kanady i u břehů Senegalu.