Staré království africké - Hrobky Kasubi a palác v Ugandě

Snímek: Lumír Pecold

Dnešní Uganda vznikla spojením čtyř království, největší a nejvýznamnější Buganda se nacházelo ve střední části Ugandy. Žili v něm lidé Baganda, což byli převážně zemědělci. Pěstovali banány, sladké brambory, kasavu, fazole, hrách a zeleninu. Chovali slepice, kozy, ovce a dobytek. Všechna půda patřila králi, zvanému Kabaka. Ten mohl půdu darovat i vzít a zajišťovat si tak loajalitu náčelníků.
Tak to fungovalo až do roku 1900, kdy se feudální systém začal pod vlivem britské koloniální vlády měnit. Pozemky se rozdělily a měly buď status královských pozemků, jež patřily britské královně, nebo zbylá půda byla přidělena náčelníkům jmenovaným králem a členům královské rodiny.
Bagandové již v 18. století obchodovali s okolními regiony, ve století dalším i s Araby. Když přišli kolonizátoři, lidé Baganda snadno přijali nový ekonomický model založený na obchodu a prodeji úrody za peníze.

Bugandské království
Lidé Baganda měli centralizovaný systém vládnutí. Titul krále byl dědičný. Král se ale ženil s dívkami z různých klanů, aby si tak zajistil loajalitu - každý nový král pocházel z rodiny jedné z králových manželek. Království se dělilo na administrativní celky v několika stupních a náčelníci na všech úrovních byli podřízeni a odpovědni přímo králi. Po roce 1750 již náčelnictví nebylo dědičné a udělovalo se za zásluhy. Britové pak neúspěšně prosazovali volby.
Když král zemřel, byly jeho bubny odneseny na bezpečné místo, než byl jmenován nový král. Posvátný oheň Gombolola, který za králova života neustále hořel u vstupu do jeho paláce, byl uhašen. Znovu ho zapálili až při korunovaci nového krále. Však také oficiální oznámení smrti krále znělo: "Oheň Bugandy byl uhašen." Tato tradice trvala až do roku 1966.
Když král zemřel, jeho tělo bylo pečlivě zavinuto do roucha a položeno do místnosti v jeho domě zvané Twekobe. Pak bylo tělo nabalzamováno a teprve po šesti měsících pohřbeno. Baganďané věřili, že duše člověka zůstávala vždy tam, kde se nacházela jeho čelist. Proto byla čelist krále před pohřbem z těla vyňata a na místě jejího opatrování se postavila svatyně.

Víra v nadpřirozeno
Lidé Baganda věřili na nadpřirozené síly mizimu, misambwa a Balubaale. O Balubaale se věřilo, že to jsou lidé s výjimečnými vlastnostmi zaživa i po smrti. Mizimu byli duchové mrtvých, kteří pronásledovali ty, se kterými byl mrtvý zaživa ve sváru. Mizimu mohli vstoupit do přírodních objektů a stali se misambwa. Nejvyšší bytost Katonga stvořil nebe, Zemi a všeho na ní. Zároveň ale patřil mezi nadpřirozené síly Balubaale. Ty měly různé funkce - byl tu bůh nebes, blesků, bůh epidemií, neštovic, zemětřesení, duhy nebo třeba bůh Viktoriina jezera. Bohům byly zasvěceny chrámy. Každý chrám měl médium a kněze, prostředníky mezi Balubaale a lidmi.

Poslední útočiště
Posledním místem, ze kterého dýchá duch starých časů lidu Baganda, je právě návrší s královským palácem, hlídaným strážci ve žlutých hábitech. Za plotem se otevře pohled na palác a jakési kruhové náměstí před ním. Po okraji stojí řada malých chýší, kde žilo až osmdesát královských manželek.
Královský palác byl postaven v roce 1882. Dovnitř se může jen naboso. Uvnitř je královské sídlo prostorné a ve své jednoduchosti velkolepé. Osmatřicet kruhů na stropě prý znázorňuje počet etnik v Ugandě. Jediným vybavením jsou rohože na podlaze, pár kreseb a fotografií panovníků a řada oštěpů kolem stěny přehrazující kuželový prostor paláce. Oštěpy jsou symboly vládců, pohřbených v zadní části paláce.

LUMÍR PECOLD

Informace
Většina z 30 hektarů, které zaujímá toto místo, je zemědělsky využívána podle tradičních metod. Na vrcholku kopce se nacházel palác z roku 1882, ze kterého se v roce 1884 stalo pohřebiště. V hlavní budově s kruhovým půdorysem a kopulí zvané Muzibu Azaala Mpanga se dnes nachází čtyři královské hrobky. Vše je vyrobeno z přírodních materiálů, jako je dřevo, rákos či spletené větve pomazané hlínou. Hlavní je však duchovní hodnota tohoto místa. Na Seznam světového dědictví UNESCO byly hrobky zapsány v roce 2001.