HN: Začala jste studiem na soukromé škole. Co vás k takovému rozhodnutí vedlo?
O studium na soukromé Vyšší odborné škole publicistiky jsem se začala zajímat až ve chvíli, kdy jsem nebyla přijata na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK - pozn. red.), obor žurnalistika. Soukromá škola nabízela totožný obor, navíc jsem mohla absolvovat přijímací řízení ještě v září toho roku.
HN: Jaké plány jste měla?
Původně jsem na publicistice chtěla strávit jeden rok, do příštího přijímacího řízení na FSV UK. Veřejným vysokým školám je totiž v České republice na rozdíl od jiných zemí přičítána větší prestiž. Ve společnosti stále převládá názor, že soukromou školu si může zaplatit každý, a nejde moc o schopnosti.
HN: Proč jste se rozhodla zůstat i na soukromé VOŠ?
Ačkoli jsem pak byla přijata na Fakultu sociálních věd, velkou roli tu sehrál fakt, že se mi pod vedením Ivana Vágnera a Marcely Kašpárkové na VOŠ dostávalo důkladné praktické přípravy v oblasti investigativní žurnalistiky. Věděla jsem, že na veřejné škole takovou průpravu nikdy nezískám.
HN: Jak jste studium na obou školách zvládala, byli lektoři k vašim absencím na jedné nebo druhé škole tolerantní?
V obou případech jsem si mohla zčásti sestavit rozvrh podle svých možností. Občasnou nepřítomnost na fakultě sociálních věd jsem nemohla zdůvodňovat studiem na VOŠ, obráceně to ale někdy možné bylo.
HN: Byly vám uznávány nějaké zkoušky z druhé školy?
Nikdy jsem na fakultě neusilovala o uznání zkoušek absolvovaných v rámci výuky vyšší odborné školy. Ale na VOŠ mi uznali jednu zkoušku složenou na katedře žurnalistiky.
HN: V čem podle vás spočívají zásadní rozdíly mezi oběma typy škol?
Pro mě je soukromá škola synonymem lidštějšího přístupu. Menší instituce, přehlednější organizace, osobní kontakt s přednášejícími. Disciplína tam je volnější. To ale neznamená, že by studenti na soukromé škole odváděli méně práce. Rozdíl je v postoji lektorů k posluchačům, kteří kromě studií také pracovali. Přednášející na VOŠ byli v tomhle tolerantnější. Tam byla praxe povinná každý rok, a to hned od prvního ročníku. Na sociální vědě je jednosemestrální záležitostí, studenti si ji navíc mohou zapsat až ve druhém ročníku.
HN: Která ze škol vám dala víc a proč?
Na Vyšší odborné škole publicistiky si cením zejména zmíněného praktického přístupu, který považuji pro výkon novinářského povolání za zásadní. Na veřejné škole jsem ale získala cenný náhled do akademických kruhů a naučila se o mediální problematice přemýšlet na odborné úrovni. Nemůžu říct, že by jedna škola byla lepší či horší než druhá.
HN: Jak nákladné bylo studium na soukromé škole?
Školné mě ročně vyšlo asi na 24 tisíc korun. Platit jej bylo možné jednorázově nebo ve splátkách. Ve výjimečných případech mohou studenti platit méně. Nižší školné bylo ale vždy kompenzováno prací pro školu, pomocí vyučujícím, dohledem v počítačové učebně.
HN: Domníváte se, že se vám tato investice vrátí?
Nelituji ani jedné koruny, kterou jsem do studia na Vyšší odborné škole publicistiky investovala.
Autorka je spolupracovnicí redakce
