Vynášení smrtky a řehtačky: Předvelikonoční tradice v Podkrkonoší i na okraji Prahy

 
Snímek: Richard Grégr

Černá či pučálka se nazývala podle černého oděvu, který se oblékal v postním období, respektive pokrmu z napučelého hrachu. O neděli pražné se jedlo pražmo připravované z nedozrálého upraženého obilí, či napučelé pšenice. Následovala neděle kýchavná, neboli liščí, sledována družebnou, kdy družbové zvali na připravovanou svatbu. Některé lidové tradice, které křesťanské události oslavují, byť ovšem poněkud světsky, najdeme ještě dnes.
Čtrnáct dnů před velikonoční nedělí je pátá postní neděle zvaná Smrtná. Ve městech v podhůří Orlických hor či Krkonoš i dnes potkáváme na koledě dívky či ženy. (Na vsích kolednice chodí o týden později.) Zejména je však starým zvykem vynášení smrtky, Morany, smrtholky, jak se místně nazývala, ze vsi a pak se vnášelo líto...

V Suchovršicích vynášejí smrt ze vsi
Neseme smrt ze vsi,
má dlouhý vousy,
nedáme ji zvoniti,
až nás bude honiti,
hůůůůůůůůůůůůů.

Dva mladíci kráčí po břehu rozvodněné Úpy. Před sebou nad hlavami drží tyče se slámovými panáky oblečenými do šatů a občas sborově spustí. Právě v Podkrkonoší má zvyk vynášení smrtky dlouhou tradici. V Suchovršicích ležících nedaleko Trutnova tak podle tvrzení pamětníků i starosty Jiřího Žáčka činí odnepaměti. "Před válkou či ještě po ní se k průvodu přidávali i jezdci na koních," tvrdí.
Vesnička o 360 obyvatelích je sevřena do údolí. A budete muset jít hezky svižně, abyste ji za tři čtvrtě hodiny prošli. Však přes řeku vede celkem pět mostů, z toho tři dřevěné. Některé jsou chráněné jako technická památka. Nad vsí se tyčí dřevěná zvonička z roku 1730. Na rohu u cesty stojí historická socha sv. Jana Nepomuckého. Toto místo bylo známé už v roce 1056, tehdy anály zmiňují poprvé nejstarší zlatý důl ve střední Evropě, který se nacházel opodál. Zato škola získala ocenění docela nedávno - za vybudování dětského hřiště. Milovníci folklóru sem zamíří zejména o Smrtné neděli.

Vzdor slámových panáků
Je dvacet minut před druhou hodinou. K jedné ze tří dřevěných lávek právě dobrovolní hasiči přivezli dvě figuríny ze slámy oblečené v mužských a ženských šatech. Jsou opřené o dřevěnou stodolu a z vesnického tlampače znějí Děti z Pirea i další hity šedesátých let...
Akci pořádají členové Sboru dobrovolných hasičů. "V pátek odpoledne figury přistrojíme, lidé nám sami často dají staré šaty, případně se koupí v diakonii."
Průvod se vydal na cestu a prochází celou dlouhou vesnicí. Přidávají se další a další lidé, ať již ze vsi, či z okolí. Chlapci se v nesení střídají, přece jen figury představují pěkných pár kilo. Konečně je dlouhý průvod u cíle. U poslední dřevěné lávky hasiči zatloukli do břehu kovové trubky, do kterých teď zasunují tyče s figurínami. V láhvi od rumu je připravený benzín. Chlapci figurínám utrhnou vlasy z koudele a nožem prořežou šaty na zádech, polijí benzínem, a jeden z hasičů zapálí list novin a panáka podpálí. U ženské postavy se mu to nepovede, neúspěšný je i pokus podpálit ji sirkami. "Venco, podej zapalovač."
Konečně hoří a kusy padají do řeky. Po hladině plavou nohy v černých lakýrkách. Poněkud morbidní závěr! Ten vzdor z nich udělal hrdiny. Jak snadno člověk pocítí k figurínám sympatie...

Ježíš v Jeruzalémě
Poslední neděle před Velikonocemi se nazývá Květná. Tehdy Ježíš Kristus přijel na oslu do Jeruzaléma. Byl vítán davy, které mu na počest pod nohy házely palmové ratolesti. To dnes u nás symbolizují větvičky jív. Natrhané o Květné neděli se pálí na Bílou sobotu v kostelech a popel se hodí k pomazání napřesrok o Popeleční středě.
Po Květné neděli historické události nabírají spád. Od čtvrteční Poslední večeře přes Jidášovu zradu, zatčení, i Petrovo trojnásobné zapření, a Pilátův soud, to vše je záležitostí několika hodin. Vrcholem je Velký pátek, kdy mezi dvanáctou a třetí odpoledne dochází k Ukřižování a pak nedělní Vzkříšení.
Hutný děj se obráží v lidových zvyklostech. Hořice v Pošumaví jsou proslavené speciálními pašijovými hrami. V některých místech Čech chodí chlapci s hrkačkami. Ve slovácké Komni jim říkají repáče. Ve vesnicích v okolí Vysokého Mýta se dochoval zvyk Chození s Jidášem o Bílé sobotě. Neobvyklý zvyk najdeme i téměř na obvodu Prahy...

Řehtačky ve Zdibech
Nevelká vesnička Zdiby už téměř souvisí s pražskou aglomerací. Jezdí sem i příměstský autobus, a tak možná překvapí, že právě zde se stále udržuje zajímavý lidový zvyk.
Od čtvrtečního Gloria, kdy zvony odlétají podle tradice do Říma, až do sobotního Vzkříšení, kdy se vracejí, chodí zdejší školáci třikrát denně vesnicí a řehtají. Zejména po ránu je to pekelný kravál. Zúčastňují se pouze chlapci, kteří neváhají vyjít na obchůzku už v šest ráno, pokračují po obědě kolem druhé, na Velký pátek jdou i ve tři. Tato hodina je připisována Kristovu úmrtí. Poslední pochůzka je večer.
Vesnici mají rozdělenu na obvody. Partu deseti hochů vedou dva nejstarší a největší. Největší prckové jsou vzadu a kráčejí spořádaně téměř ve dvojstupech.

Po řehtání spustí sborově:
Anděl Páně, my řehtáme,
že pan Ježíš leží v hrobě.
Kopali jámu/ Ježíši pánu,
Aby ho krále ukřižovali,
na Velký pátek do hrobu dali.

Před kostelem nechají řehtačky, svléknou kabáty, bundy a projdou bránou k Ukřižování, kde se po jednom modlí, respektive říkají svá přání.
"Na co myslíš u kříže?" ptáme se asi desetiletého hocha. "Na nic," dušuje se. Další chlapec ve Zdibech souhlasí, že si u kříže něco přeje - třeba jít na rande s Honzou. Od třináctiletých puberťáků nelze čekat hlubokou duchovní úvahu, spíše snahu svůj postoj shodit. A zvláštní duchovní rozměr nehledejme ani na celé akci, jak poněkud kriticky připomíná mladá žena na ulici. V sobotu dopoledne totiž chlapci obejdou všechny domy znovu a dostanou dárek, většinou peníze. Nezapírají, že čím méně se jich pochůzky zúčastní, tím lépe. Vedou si seznam "docházky", a získané peníze či dobroty se podle účasti dělí.
"Ve Zdibech se chodilo odedávna," tvrdí lidé. I řehtačky jsou prastaré a dědí se z otce na syna...
Spolu se Zdibskými chodí i parta kluků v navazující Velteši. Tady není kostel, ale chlapci se modlí u kříže dole na rozcestí. Ráno prý vyrážejí dokonce už v pět hodin, o hodinu dříve než ve Zdibech, znovu jdou v poledne před druhou a večer v šest. Pochod končí přesně na konci vesnice u tabule, kde začíná další ves - Přemyšlení.
Přemyšlenští kluci už podobný zvyk neznají. Padesátiletý muž vzpomíná, že jeho kamarádi chodili se řehtačkami, sám se však přistěhoval do vsi později.
Tradici nepřerušilo ani budování reálného socialismu. Tehdy sice děti neměly velikonoční prázdniny, ale kluci také neváhali vstávat brzo ráno - aby pak ve škole dospávali...
A učitelům nezbývalo než akci tolerovat. "Počkejte zítra, jak budou mít vyřvané a strhané hlasivky," dodává na závěr.

Richard Grégr

Akce

Suchovršice leží mezi Trutnovem a Rtyní v Podkrkonoší, resp. Náchodem. Spojení vlak i bus.

V Suchovršicích je začátek 25. března 2007 ve 14 hodin.

Velký pátek ve Zdibech 6. dubna a 7. dubna, kdy je Bílá sobota.

Zdiby: pravidelné autobusové spojení například od vozovny Praha-Kobylisy.

Informace

SDH Suchovršice (OÚ) tel.: 499 781 569

www.suchovrsice.turistik.cz

www.volny.cz/ou.suchovrsice/akce.htm

www.sweb.cz/suchovrsice

Co si přečíst

Jiřina Langhammerová: Lidové zvyky

Věra Frolcová: Velikonoce v české lidové kultuře