Právě v těchto dnech se rozhoduje o osudu ekologického zemědělství v Česku. A spolu s tím také o tom, zda v chudých a zdevastovaných příhraničních a podhorských oblastech budou mít lidé šanci nalézt zaměstnání.
Vzestup a pád
Ekologické zemědělství se totiž stalo důležitou součástí ekonomického života právě v těchto chudých regionech.
Ve vyšších nadmořských výškách a na kamenitém terénu nelze produkovat tuny obilí jako v úrodných nížinách. Proto se v takových místech ujala ekologická produkce: pastviny s volně se pohybujícími stády skotu či ovcí. Místo rozoraných polí tam tak začínají být k vidění volně přístupné louky, remízy a turisticky přitažlivé ekofarmy. Otázka teď ovšem je, zda tento trend vydrží.
Když Evropská unie vyhlásila Program rozvoje venkova, stanovilo v jeho rámci české ministerstvo zemědělství sazbu kompenzací pro ekofarmáře na částku 2650 korun za rok a hektar. Ekologické zemědělství začalo díky tomu rázem ožívat. Téměř tisícovce ekofarmářů se začalo blýskat na lepší časy a program přitáhl i 140 nových zájemců. Ještě v únoru potvrdil ministr zemědělství Petr Gandalovič sazbu v této výši. Už v březnu ji však bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení navrhl snížit na 1940 korun.
Aspoň jako na západě
Jednoduše řečeno - ekofarmářům mají být změněny podmínky v průběhu hry. Je to stejné, jako kdyby jakýkoliv podnik počítal s tím, že za leden bude platit daně ve výši 26 %, přičemž by se v krátké době (z tiskové zprávy!) dozvěděl, že situace se mění a platit bude 36 %. Jak lze za takové situace cokoli plánovat? Jak lze plnit rozhodovat o investicích? Schválí-li Gandalovičův návrh vláda, ekofarmáři se přesně do této situace dostanou.
Tři profesní organizace sdružující v podstatě všechny ekozemědělce předložily (po marných snahách domoci se původně stanovených podmínek) ministru zemědělství nový, kompromisní návrh. Jeho podstata je jednoduchá: kompenzujte ztráty alespoň stoprocentním ekologickým zemědělcům v původně plánované výši a ty zemědělce, kteří mají v ekologickém režimu jen část produkce, dotujte kompenzací sníženou.
Koneckonců - na západ od našich hranic se podpoře těší také jen plně ekologické farmy. Nyní tuzemští ekofarmáři napjatě čekají, jak se k návrhu ministr postaví.
Vezměte to chudým
Ekologické zemědělství je fenoménem, který si všechny státy Evropské unie hýčkají. Jsou si dobře vědomy jeho krajinotvorných funkcí a pozitivních vlivů na životní prostředí; jeho dopadů na zaměstnanost v regionech bez průmyslu a velkých pracovních příležitostí - což zejména v českém příhraničí platí dvojnásob.
Klasický český konvenční zemědělec dnes čerpá podporu na úrovni cca 70 % evropského průměru. Prosadí-li Petr Gandalovič beze zbytku svou představu, spadnou ekofarmáři na 45 % průměru EU. Přitom se pohybují na volném trhu a nechrání je žádná cla ani jiná ochranářská opatření.
Už jen z této jednoduché ekonomické logiky je patrné, že pokud se sazby kompenzací nevrátí na původně slibovanou úroveň - nebo pokud nebude přijat alespoň nový kompromisní návrh - jen obtížně zde dojde k rozvoji ekofarmaření a ke zvýšení produkce biopotravin, po kterém samo ministerstvo tolik volá.
Autor je předsedou Sdružení marginálních oblastí
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace



