Vyhlášení pstruzi z Kujebiny: královské věnné město Vysoké Mýto

 
Jedna z historických bran do města, Litomyšlská.
Snímek: Václav Trachta

V novodobé historii autobusy zajistily městu široký věhlas, jenže v kouři dieselových motorů se poněkud ztrácí ještě větší historická sláva. Vždyť letos Vysoké Mýto oslaví 700 let od povýšení na královské věnné město. Hlavní silniční tah z Hradce Králové na Brno prochází Vysokým Mýtem v uctivé vzdálenosti od historického centra města, a tak si řidiči z průjezdu obvykle pamatují jen nejasnou barevnou šmouhu, která začíná u továrny Karosa a končí za městem u zdejšího letiště a autodromu. Široká silnice odvádí od středu města nejen auta, ale také pozornost turistů. A to je škoda, Vysoké Mýto rozhodně za důkladné prozkoumání stojí. Už třeba jen proto, abyste se dozvěděli něco o Kujebině, Kujebácích a proslulých pstruzích. Zastavte tedy a vystupte na víkend z auta. Nebo z některého ze zdejších autobusů?

Pětice hvězdných
První autobusová karoserie byla ve Vysokém Mýtě vyrobena 10. února 1928 na podvozku Škoda 125. Měla dřevěnou kostru, její jednotlivé díly byly čepované, klížené a spoje zajištěné kováním. Střecha, jejíž oblouky se zhotovily z ohýbaného dřeva, se zvenčí oplechovala a zevnitř byla obložena palubkami, napuštěnými bezbarvým lakem. Všechny plechové díly se ručně upravovaly (z archivu Karosy).
Čtrnácté století bylo na samém počátku a Vysoké Mýto se už tehdy zařadilo mezi pětici hvězdných měst českých zemí. Rozhodl o tom v roce 1307 tehdejší český král Rudolf Habsburský, který pro svou ženu a vdovu po Václavu II. Alžbětu Elišku Rejčku vybral pět měst, která měla přispívat na život královen a po smrti jejich mužů jim poskytovat vdovské věno. Do základní pětice patřily kromě Vysokého Mýta také Polička, Chrudim, Jaroměř a dnešní Hradec Králové. Později se na věna královen skládala ještě města Mělník, Dvůr Králové, Nový Bydžov a Trutnov.
Povinností měst bylo jednak odvádět královnám pravidelnou peněžitou daň a zároveň k ní na přilepšenou přidávat i něco z vybraných naturálií. U Vysokého Mýta bylo rozhodnuto, že na šlechtický stůl mají putovat zdejší vyhlášení pstruzi. V údolí u říčky Loučné se jim dařilo náramně. A daří se jim stále. Nejenom že si na čerstvých rybách pochutnávali před staletími šlechtici, ale jezdil si je sem zachytat například i Jan Werich. Dnes můžete v okolí Vysokého Mýta narazit na několik chovatelů pstruhů, kteří dodávají na trh jak čerstvé ryby, tak například uzené. Královská delikatesa! Jeden vyuzený pstruh stojí obvykle kolem stokoruny.

Výjimečné náměstí
Pro státní ČSD se vyrobila první série 16 kusů autobusů Škoda 606 ND. Byly vyrobeny opět se smíšenou konstrukcí dřevo-kov. Během 2. světové války se postupně zvyšovala výroba autobusů a ostatních účelových karoserií na úkor osobních vozů. Některé autobusy Škoda a Tatra byly vybaveny pohonem na dřevoplyn.
Historie Vysokého Mýta však sahá dál než jen k dodávce pstruhů pro večeře Elišky Rejčky. Kraj kolem horního toku Loučné byl osídlen už ve starší době kamenné a později se tu zalíbilo Keltům, Germánům i Slovanům.
Ve třináctém století potkalo Vysoké Mýto štěstí, na které mnohá současná města marně čekají. V roce 1262, kdy Přemysl Otakar II. nechal současné město založit, dostalo Mýto do vínku vskutku velkolepý urbanistický plán. Centrem města se stalo výjimečné čtvercové náměstí, které je svou rozlohou největším u nás. Jeho jednotlivé strany měří 153, 147, 134 a 127 metrů a vymezují tak uprostřed města dvouhektarové prostranství, na které se vejde šachovnicová dlažba, altán, morový sloup, sluneční hodiny i kašna. Pokud byste si například chtěli spočítat, kolik je na náměstí dlažebních kostek, zastavili byste se na čísle pět milionů.
Velkoryse pojaté náměstí je ovšem jen korunou celého urbanistického plánu z období gotiky. Neoddělitelně k němu patří i pravo-úhlá síť silnic v okolí náměstí se systémem městských bran. Dále bylo celé město obehnáno opevněním, jehož délka se blížila jednomu kilometru. Bylo zbudované důkladně, především díky tomu, co by se dalo nazvat "investorské pobídky Přemysla Otakara II.". Tři roky nemuseli obyvatelé města platit v zemi mýto a clo a na dva roky byly osvobozeni od placení daní. Králi se jeho poddaní odměnili zbudováním hradeb dvacet loktů vysokých a dva lokty širokých. Město dále chránily tři brány se sklápěcími mosty. Když se pak nad městem vztyčily věže kostela svatého Vavřince, vypadalo to, že sláva gotického města bude v českých zemích nesmrtelná.

Když přijely tanky
Koncem války započala výroba autobusů na podvozcích Škoda 706 RO. Tyto autobusy se až do konce roku 1957 staly hlavním výrobkem vysokomýtské továrny. Velká část produkce autobusů Škoda 706 RO byla exportována do mnoha zemí v Evropě, Asii, Jižní Americe i v Africe.
Dva smutné letopočty však věhlas Vysokého Mýta poněkud přidusily. Růst bohatství zastavil rok 1620 a bitva na Bílé hoře. České stavy byly poraženy a císař politickou i hospodářskou moc Vysokého Mýta zlomil. Další políček muselo hrdé gotické město snést po roce 1968 a invazi spojeneckých vojsk. Svou základnu si tu vybudovala Sovětská armáda, která Vysoké Mýto opustila až po listopadu 1989. Pověst posádkového města s okupační armádou bohužel přehlušila historickou slávu.
Mezí Bílou horou a srpnovou okupací se však odehrála jedna důležitá věc, která výrazně ovlivnila historii města. Na návštěvu zavítal císař František Josef II. a podle pověsti má Vysoké Mýto od té doby své druhé jméno "Kujebina" a jeho obyvatelům se říká "Kujebáci". Mělo se to údajně seběhnout takto:
Obyvatelé Vysokého Mýta připravili pro císaře k pohoštění vyhlášené pstruhy. Jenže císař na poslední chvíli cestu do Mýta o jeden den posunul, lidé mylně usoudili, že už nepřijede a pstruhy snědli sami. Pro císaře tak na druhý den zůstaly pouze zbytky. Panovníkovi sice chutnaly, ale jeden z radních si neodpustil poznámku, že ta včerejší porce byla mnohem chutnější. Císař údajně nedal na sobě nic znát, ale měšťana se zeptal, jak se jmenuje. "Kujeba," odpověděl mu muž. "Tak to jste mi všichni pěkní Kujebáci," odvětil císař.

Vážení Kujebáci
Od 1. ledna 1958 byla v Karose zahájena sériová výroba autobusů na podvozcích Škoda 706 RTO. Tyto autobusy byly velice populární, konstrukce karoserie měla v té době světové parametry. Vyrobilo se celkem 14 969 těchto autobusů, z toho značná část produkce šla na export.
Nemyslete si ale, že označení "Kujebák" je v Mýtě, pardon, v Kujebině, vnímáno nějak nepatřičně. Naopak! Už dvanáct let uděluje radnice těm, kteří se zasloužili o slávu města, diplom a sochu Kujeby, kterou vytvořil akademický sochař Zdeněk Rosák.
"Postava imaginárního Kujeby není situována do žádného konkrétního období. Měla by znázorňovat svobodomyslného člověka otevřeného všemu pokrokovému v dějinách lidstva a je jedno, jestli to byl švec či konšel. Byl to člověk vzdělaný, i když možná samouk, ale rozhodně lidový mudrc, procházející staletími. Musel čelit lidské blbosti a omezenosti, a proto jsem ho pojal jako náznakovou postavu v rozevlátém gestu, otevírající se všem lidským počinům, které přináší čerstvý vítr," říká o Kujebovi jeho autor.

Co nevynechat?
V roce 1965 v Karose postupně začínala dlouholetá výroba autobusů ŠL 11. Samonosné karoserie těchto autobusů byly po konstrukční i technologické stránce unikátní. Celý autobus byl sestaven ze šesti hlavních panelů, sešroubovaných s příhradovým roštem, přičemž mechanické části byly zavěšeny přímo v rámu karoserie. Boční stěny karoserie byly kryty ocelovým plechem, střecha hliníkovým. Výroba skončila v roce 1981.
Hoďte tedy za hlavu pobělohorskou dobu i okupační roky, nasedněte do karosy a nechte se odvézt do Vysokého Mýta. Prohlídka náměstí Přemysla Otakara II. i přilehlých ulic za to stojí. Na své trase byste neměli minout kromě náměstí ani gotický chrám svatého Vavřince, zvonici z šestnáctého století, Choceňskou, Pražskou či Litomyšlskou bránu. V hradebním opevnění se dochovaly Vodárenská a Klášterská bašta.
Je libo moderní architekturu? Pak si nedaleko Pražské věže zajděte v Hálkově ulici k Husovu sboru, jenž nese v geometricky střídmém průčelí všechny charakteristické znaky meziválečných moderních staveb. A v ulici Boženy Němcové, která ústí do jižní hrany náměstí, se zastavte u zcela moderního domu s fasádou režného zdiva. Je tak elegantní, že i zakladatel města Přemysl Otakar II. by zatleskal.

Václav Trachta