Podobně jako věk nebo společenské postavení, tak i vlastnictví určitého typu motocyklu člověka někam zařadí. Zde je tedy jakási charakteristika pozic nejrozšířenějších značek.
Honda, Yamaha, Suzuki, Kawasaki: velká japonská čtyřka poté, co v 60. a 70. letech zlikvidovala většinu euroamerické konkurence, dnes kraluje trhu i motocyklovému sportu. Představuje technický i cenový standard. Honda, největší světový výrobce, prezentuje konzervativní střední proud vysoké technické úrovně. Yamaha mívá nejagresivnější design a inovativní přístup. Suzuki a Kawasaki sice nedisponují tak rozsáhlou nabídku modelů jako dvě předešlé značky, ale mají v repertoáru několik prodejně silných modelů a sem tam si dovolí emotivnější, případně nekompromisnější technické řešení.
BMW: doménou německé značky jsou především cestovní stroje robustní stavby, výborné kvality, vyšší hmotnosti a vysoké ceny. Chválena je spolehlivost, občas bývá BMW vytýkána přílišná elektronizace a někdy téměř nemotocyklový jízdní "feeling".
Ducati: italské stroje výrazně sportovního charakteru a vyšší cenové hladiny. Originální technická řešení, styl hraničí u některých majitelů až s pozérstvím. Skvělé jízdní vlastnosti, nesmírná vitalita motorů, menší praktičnost.
Triumph: před patnácti lety znovuobnovená tradiční britská značka, jako jediná používající tříválce. Robustní stavba, vyšší hmotnost, někdy trochu rozpačitý design, solidní britská image. Celkový trend - setrvalý vzestup.
Harley-Davidson: nejslavnější motocyklová značka těžící ze své legendy. Na motocyklech H-D potkáte jak nejortodoxnější a nejostřejší chlapíky se stabilními životními názory a robustními tělesnými konstrukcemi, tak pozérské snoby. Velmi vysoké ceny se zde neplatí za technické kvality, ale za jméno a tradici.
V posledních letech se na trhu stále častěji objevují také čínské motocykly, výhradně však nízkých objemů do 250 cm3 - větší kubatury zatím Číňané neumějí. Cenově výhodné, s nulovou prestiží. Pokud to nemáte na parádu, budiž, jízdní vlastnosti a kvalita zpracování úměrná ceně, obé se postupně mírně lepší. (RN)
Spolujezdkyně si moc nepohoví
Pokud zaslechnete v kroužku rádoby drsných až ortodoxních bikerů slova "ledviňák" nebo "roštěnka", řeč je o spolujezdkyni. Odhlédneme-li od svalnatých řečí tohoto druhu, pravda je taková, že spolujezdec na motocyklu není z pohledu fyzikálních zákonů příliš vítán. Poměrně zásadním způsobem ovlivňuje hmotnosti a těžiště a kromě ohřívání zádových partií řidiče k prožitku z jízdy nijak zvlášť nepřispívá. Konstruktéři sportovněji zaměřených strojů (supersporty, endura, motardy) toto nepsané pravidlo celkem dobře chápou, a tak většinou na místě spolujezdce nabízejí spíše nouzová sedátka, vhodná pro transport na kratší vzdálenosti. Dostatek komfortu spolujezdec nalezne především na motocyklech cestovních, eventuálně snad i na naháčích nebo cruiserech.
Populární cestovní BMW R1200GS Adventure se dokáže s jistotou pohybovat i po nezpevněných cestách.
Triumph Tiger spadá do kategorie cestovních endur, pohybujících se ale většinou po normálních silnicích.
