Kybernetická blokáda v Estonsku

Malý, ale technologicky zdatný estonský národ vyvolal pozdvižení, které by mělo být slyšet po celém elektronickém světě. Minulý měsíc totiž přestál cosi, co někteří experti označují za první skutečnou válku v kybernetickém prostoru, když se jeho vláda a velká část obchodní sféry na několik dní téměř uzavřely v důsledku předem naplánovaného internetového útoku.

Normální útok

Útok na estonskou virtuální společnost začal v dubnu, kdy úřady přesunuly bronzovou sochu sovětského vojína z ústředního parku v Tallinnu na vojenský hřbitov dále od centra města. Pro řadu Estonců byla socha jen další připomínkou sovětských vetřelců, kteří jim ze Stalinova rozkazu zabrali domovy.

Rusové a Estonci ruského původu však okamžitě a bez váhání vyrazili do ulic k protestům. Přesunutí sochy si vyložili jako známku neúcty k sovětským občanům, kteří ve druhé světové válce bojovali s nacisty.

Ukázalo se však, že výtržnosti a rabování v Tallinnu nejsou ničím v porovnání s tím, co se začalo dít na estonských počítačích. Vlny nevyžádaných dat rychle zahltily webové stránky vlády, obchodních firem i několika novin a postupně uzavíraly jednu odnož estonské počítačové sítě za druhou.

Jeden ministr to označil za jistý druh elektronické blokády - jako by někdo v nějaké zemi uzavřel všechny námořní přístavy. Estonské úřady vznesly obvinění, že data zaplavila zemi na příkaz Kremlu. Vláda prezidenta Putina však jakoukoliv účast na útoku popřela.

Bránit se - a najít viníka

V posledních letech se vlády, firmy i jednotlivci zaměřují na způsoby, jak zabránit hackerům nebo ničivým virům v krádežích či ničení citlivých informací. Estonsko by však mělo dát světu odkázanému na počítače plně na vědomí, že informační válka může mít řadu různých agresivních podob a že je pro naši bezpečnost naprosto nezbytné najít způsob, jak ji zastavit - a v konečném důsledku také zjistit, kdo za ní stojí.

(redakční komentář listu)
(c) The New York Times Syndicate