Malý, ale technologicky zdatný estonský národ vyvolal pozdvižení, které by mělo být slyšet po celém elektronickém světě. Minulý měsíc totiž přestál cosi, co někteří experti označují za první skutečnou válku v kybernetickém prostoru, když se jeho vláda a velká část obchodní sféry na několik dní téměř uzavřely v důsledku předem naplánovaného internetového útoku.
Normální útok
Útok na estonskou virtuální společnost začal v dubnu, kdy úřady přesunuly bronzovou sochu sovětského vojína z ústředního parku v Tallinnu na vojenský hřbitov dále od centra města. Pro řadu Estonců byla socha jen další připomínkou sovětských vetřelců, kteří jim ze Stalinova rozkazu zabrali domovy.
Rusové a Estonci ruského původu však okamžitě a bez váhání vyrazili do ulic k protestům. Přesunutí sochy si vyložili jako známku neúcty k sovětským občanům, kteří ve druhé světové válce bojovali s nacisty.
Ukázalo se však, že výtržnosti a rabování v Tallinnu nejsou ničím v porovnání s tím, co se začalo dít na estonských počítačích. Vlny nevyžádaných dat rychle zahltily webové stránky vlády, obchodních firem i několika novin a postupně uzavíraly jednu odnož estonské počítačové sítě za druhou.
Jeden ministr to označil za jistý druh elektronické blokády - jako by někdo v nějaké zemi uzavřel všechny námořní přístavy. Estonské úřady vznesly obvinění, že data zaplavila zemi na příkaz Kremlu. Vláda prezidenta Putina však jakoukoliv účast na útoku popřela.
Bránit se - a najít viníka
V posledních letech se vlády, firmy i jednotlivci zaměřují na způsoby, jak zabránit hackerům nebo ničivým virům v krádežích či ničení citlivých informací. Estonsko by však mělo dát světu odkázanému na počítače plně na vědomí, že informační válka může mít řadu různých agresivních podob a že je pro naši bezpečnost naprosto nezbytné najít způsob, jak ji zastavit - a v konečném důsledku také zjistit, kdo za ní stojí.
(redakční komentář listu)
(c) The New York Times Syndicate
