Potápění jen s maskou, ploutvemi a dýchací trubicí (snorkelem) je levnou a efektivní cestou, jak si užívat světa pod hladinou. Maska by měla mít spíš menší vnitřní prostor, protože při ponoření budeme muset uvnitř vyrovnávat tlak ze skromné zásoby, kterou máme v plicích. Ploutve se doporučují spíš delší. Naopak dýchací trubice má být krátká.
I při tomto způsobu potápění je problém chlad, neškodí proto mít alespoň neoprenovou vestu. Ta nám také ochrání záda před spáleninami od slunce při plavání na hladině. Užitečnou pomůckou je potápěčský nůž pro případ, že bychom se zapletli třeba do rybářského vlasce či sítě.
I snorkeling má svá rizika. V žádném případě nepřeceňujeme síly. Vždy je nutné zamířit k hladině dřív, než cítíme nedostatek vzduchu - návrat z větší hloubky může být nepříjemně dlouhý. Neprovádíme hluboké intenzívní dýchání před ponořením. To totiž nezvýší obsah kyslíku v krvi, ale sníží obsah kysličníku uhličitého. Protože dýchání řídí právě obsah CO2 v krvi, nepoznáme pak, že se už vlastně dusíme. Důsledkem může být náhlé bezvědomí a velmi rychlé utonutí.
Snad největší nebezpečí představují motorové čluny. Není proto na škodu mít neoprenový oblek nápadných barev. Existují i nafukovací bójky, jejichž lanko máte připnuté k opasku.
Svým způsobem extrémní formou snorkelingu je takzvaný free diving - sport při kterém se závodí v hloubce či délce ponoru na zadržených dech. Sami a bez odborného školení to ale rozhodně nezkoušejte.
