Manipulace se šéfovi vymstí

Šéfové často "manipulují" vědomě. Potřebují dotlačit tým k dobrým výsledkům. Musejí přijímat i nepopulární rozhodnutí. Ne každému je to však po chuti. "Všemu, co směřuje k naplnění vize, dlouhodobých cílů společnosti, by měla být podřízena činnost zaměstnanců," říká ředitel textilního podniku Fezko Josef Blecha, který vede téměř 400 zaměstnanců. "Nejde o manipulaci, ale správnou a intenzivní komunikaci." Podle něj právě nedostatečná komunikace mezi vedením a zaměstnanci může být příčinou nespokojenosti.

Pokud manažer myslí na prospěch celku a také zdravě na sebe, je vše v pořádku. Kdyby řešil každou maličkost dlouhými rozbory, daleko by se nedostal. Utopil by se v provozních problémech. "Své podřízené jsem se snažil ovlivňovat soustavně. Mým cílem bylo samozřejmě zvyšovat výkonnost pracovníků. Takových "manipulací" jsem využíval při práci trvale," říká Ivan Kratochvíl, bývalý ředitel firmy Českomoravský cement.

Kdo je manipulátor?

Za manipulaci v negativním smyslu by psycholog Jan Gruber označil snahu kontrolovat myšlení zaměstnance. Nebo násilné prosazování firemních hodnot a sociální tlak na přizpůsobení (z filmu o Básnících známé "My tady všichni hrajeme tenis"), zaváděním slovníku s cílem ovlivnit způsob přemýšlení, který se mimo firmu nevyskytuje. Tlak na dodržování firemních norem ovšem přesahuje smluvní úvazek daný zákoníkem práce (třeba neplacené přesčasy - "my tady všichni pracujeme do sedmi večer"). Takové postupy jsou dobře známy jako nátlakové prvky užívané různými sektami.

Lektor a konzultant Zdeněk Macek ze společnosti Gaudia tvrdí, že ten, kdo manipuluje, většinou prožívá konflikt. Musí se s ním vyrovnat. Buď si ho vnitřně omluví (firemní zájem, tlak okolností, vlastnosti manipulovaného), nebo připustí. V prvním případě je na tenkém ledě, kdy se každou chvíli může sám stát obětí manipulace někoho jiného. V druhém případě je na dobré cestě hledat jiné způsoby vedení podřízených. Jsou jednoduché a dlouhodobě úspěšnější: otevřenost, dostatek informací, možnost poskytovat zpětnou vazbu.

Manažeři se mylně domnívají, že pokud své zadání pouze jasně a slušně vysloví, jejich podřízení neposlechnou. Tak se uchylují k nátlaku, manipulaci, zvýšené kontrole. "Ve své poradenské práci se pravidelně setkávám se "zázračným" efektem slušného jednání," říká Zdeněk Macek. Jasné, otevřené a jednoznačně vyslovené zadání je však nejlepší způsob, jak dosáhnout svého.

Když děláte, co nechcete

Manipulátor člověka přiměje dělat věci, které by ze své vůle nikdy neudělal. Nemusí mu vyhovět pouze ze strachu, ale také z nezkušenosti s ním. Může jít na první pohled o příjemného člověka. Signálem toho, že něco není v pořádku, je to, že má po jednání s ním vztek.

Přistihne se, že dělá něco, co ho vlastně poškozuje. Sám na sebe se zlobí. Manipulátor umí skvěle využít citlivou strunu podřízených nebo partnerů. Bravurně rozehrává pocity viny. Pokud mu podřízený nevyhoví, dovolává se profesní zodpovědnosti a týmové práce, firemní kultury. Využívá morálních zásad druhých k realizaci svých vlastních zájmů. Jeho nejsnadnější obětí jsou paradoxně nejslušnější lidé. Ti by v jeho blízkosti měli zapomenout na rozvíjení zbytečně úzkých vztahů s ním. Následky stresu pak ničí jejich zdraví a život.

Triky v ovládání druhých

Manipulátor se umí "prodat" jako člověk, který rád pomáhá druhým. Jenže jeho "splátky" obvykle hradí někdo jiný - svou prací, časem, financemi, nepohodlím, stresem, půjčováním věcí... Pokud potřebuje získat něco ze zdrojů, které mu nejsou přístupné, umí být okouzlující. "Pokud manipulátora rozpoznám, a to může být velmi obtížné, tak s takovým člověkem nekomunikuji. Pokud nemohu přerušit kontakty, tak mu dám najevo, že o jeho taktice vím," říká Marta Šnoblová, ředitelka Top Hotelu Praha.

Manipulátor mění chování podle okolností. Když je odmítnut, z příjemného člověka se mění v jízlivého komentátora. Kritiku zásadně odmítá a vinu svaluje na druhého. Tím si škodí. V konkurenčním prostředí si každý ke spolupráci vybere raději člověka, před kterým se nemusí mít neustále na pozoru.