Půvab uprostřed ničeho - Finské Kuopio mezi čirými jezery a zdravými lesy

 
Snímek: WWW.KUOPIOINFO.FI

S finským městem Kuopio se to má podobně jako se skutečným kaviárovým příběhem z roku 1987. Místní o něm před hosty lehce provinile, jako by se dopředu omlouvali za zklamání, říkají: To je takové centrum uprostřed ničeho. V jejich podání pojem "nic" znamená čistou přírodu, zdravé stromy, stovky jezer plných ryb se stovkami ostrůvků a desítkami průlivů. Pro Finy běžná všední věc, pro turisty fascinující podívaná na modrou oblohu, bílé mraky a zelené stromy zrcadlící se v jezerních hladinách. Nenechte se finskou skromností odradit, a budete-li mít do Finska cestu, Kuopio navštivte. Uprostřed "ničeho" tu lze prožít báječný víkend.

Krok za krokem do nebe
Nejlepší pohled získáte z hory Puijo, která se nad městem vypíná ve stejnojmenném lesoparku. Je to místo ležící jen několik set metrů severně od městského centra. Na vrchol hory můžete vyjet autem či autobusem, ale mnohem zajímavější cesta vede pěšky po nekonečně dlouhých schodech podél skokanských můstků. Co krok, to lepší rozhled na jezera kolem města.
Je to však jen předkrm před panoramatickou vyhlídkou z pětasedmdesát metrů vysoké vyhlídkové věže stojící na vrcholku hory. Hlavní chod, obrazně i doslova, se pak podává v restauraci. Restaurace se totiž pozvolna otáčí kolem své osy a během hodinového obědu obhlédnete celé okolí.
Dolů z věže můžete sjet rychlovýtahem nebo také seběhnout po vnitřním schodišti. Jen je potřeba si dát pozor, aby se vám nestalo to, co jedné skupince turistů. Pětice lidí sbíhala po schodem dolů, aniž by si dopředu zjistila, zda ten den je schodiště opravdu otevřené. Horní dveře u restaurace byly. Jenže ty spodní bohužel ne. A tak když lidé seběhli 75 metrů dolů, marně jen zalomcovali klikou a pokorně se museli vrátit nahoru k výtahu.

Vpravo, vlevo, k vodě, do historie
V samotném městě už na vás podobná past nečeká. Kuopio je pro turisty přehledné město, jehož centrum tvoří pravoúhlá síť ulic a náměstí. Za geometrický urbanistický plán vděčí svému poměrně pozdnímu založení. Na poloostrově, vybíhajícím do velkého jezera Kallavesi, sice lidé sídlili už od poloviny sedmnáctého století, ale statut města získalo Kuopio až 17. listopadu 1775 za vlády krále Gustava III.
Když na začátku devatenáctého století Švédsko o toto území přišlo a vlády nad ním se ujalo Rusko, začal se na rovných ulicích, které se ve východním a jižním směru svažují k vodě, rodit nezaměnitelný půvab města. Klasicismus, v Petrohradu zhmotněný do velkolepých kamenných paláců a šlechtických sídel, tu dostal skandinávsky skromnější podobu. V zemi, kde lesy převažují nad skalami, použili stavebníci dřevo a místo pompézních paláců stavěli přízemní či jednopatrové domy. Jednoduché, s klasicistním průčelím a symetrickým vstupem. Vše doplňoval nátěr v pastelových barvách.

Finské dřevo, ruská klasika
Dodnes si několik původních dřevěných domů můžete prohlédnout. Jedenáct z nich je uskupených do jednoho městského bloku a tvoří nyní samostatnou část městského muzea. Najdete je v obdélníku tvořeném ulicemi Kirkkokatu, Sorvarinkatu, Kuopionlahdenkatu a Kuninkaankatu. Vstupenka do jedenácti domů stojí tři eura a k prohlídce jsou domy otevřené každý den kromě pondělí od 10 do 17 hodin.
Zajímavou možnost, která se směle může jmenovat "dva v jednom", nabízí fotografická galerie Victor Barsokevitsch Photographic Centre. Je totiž umístěna v jednom z dochovaných dřevěných domů na ulici Kuninkaankatu a za vstupné pět eur si můžete prohlédnout nejenom některou z pořádaných fotografických výstav, ale také interiéry zachovalého domu.

Skok do moderny
Podobných míst je ale ve městě spíše poskrovnu, moderní výstavba dřevěné domy semlela na piliny a nahradila je jednoduchými stavbami, u kterých lze jen těžko poznat, zda patří do Skandinávie, či na sídliště v Magdeburgu v bývalé NDR. Rozčarování ale netrvá dlouho, jakmile domy končí a začíná jezero, hlásí se Kuopio opět v plné síle.
Od galerie pokračujte ulicí dolů k vodě. Narazíte na park Väinölänniemi, který coby úzká zalesněná šíje spojuje město s ostrůvkem Rönö. Na východním břehu parku vybíhá do jezera Kallavesi malý poloostrov zvaný Uimala, nyní upravený jako letní přírodní koupaliště. Jeho mírně nakloněná skokanská věž dává vzpomenout na nejlepší léta funkcionalismu a opojení technikou.
Zatímco na břehu jezera seznamovací procházka městem končí, zároveň tu může začít další část pobytu "uprostřed ničeho". Lze plout po jezeru výletní lodí, půjčit si vlastní člun a toulat se po vodní hladině jen tak nazdařbůh nebo zakotvit v zátoce a pustit se do lovení ryb. Tak krásné přírodní nic jen tak někde nemají.

Václav Trachta

Informace 
* www.finsko.org
* www.kuopio.fi  
* www.kuopioinfo.fi  

Jak se tam dostat
V osmém největším finském městě žije 90 tisíc obyvatel. Nejjednodušší cesta z Prahy je letadlem. Z Ruzyně létají několikrát denně přímé linky do Helsinek. Tady pak přestoupíte na místní letecký spoj do Kuopia. Cesta i s odbavením vám zabere přibližně pět až šest hodin.

Z historie Finska
Finsko bylo původně součástí Švédska. V roce 1809 Švédsko svou část země ztratilo ve prospěch Ruska. V prosinci 1917 vyhlásilo Finsko nezávislost vůči Rusku a stalo se samostatnou republikou. Roku 1939 vypukla Zimní válka, kterou po sto dnech vyhrála mnohonásobná ruská přesila a Finsko bylo nuceno postoupit Rusku Karélii. Roku 1941 ji však za pomocí Německa získalo zpět. Od roku 1995 je Finsko členem Evropské unie.

Co navštívit
Luteránská katedrála postavená v letech 1806 až 1815 podle plánů P. W. Palmrotha.
Pravoslavný kostel sv. Mikuláše pochází z počátku 20. století. Sídlí zde metropolita Finska. Pravoslavné církevní muzeum z roku 1969. Jsou zde vystaveny ikony a další církevní předměty z Finska i z některých ruských kostelů a klášterů.
Novorenesanční radnice z roku 1884.
Tržnice z roku 1902, vystavěná ve stylu severské secese.