Jiří Rákosník: Bádání nepotřebuje reformu, spíš peníze

Profesor Jan Zrzavý ve svém článku Česká věda: hledá se politik, ne přeučený výzkumník (HN 13. - 15. 7. 2007) o financování naší vědy a výzkumu napsal, že "současný systém jistě pracuje, jak nejlíp umí", a proto "nic nového od něj nelze očekávat". K tomu pak dodal, že celý systém má "bizarní strukturu", a netají se proto radostí, že po "letech diskusí je konečně na stole konkrétní návrh reformy".

Potíž je prý jenom v tom, že by mohla ztroskotat na snaze zredukovat počet rozpočtových kapitol podporujících výzkum a vývoj z 22 na 7. Ano, státní podpora výzkumu roztříštěná do 22 kapitol skutečně nevypadá efektivně a rozumná redukce je na místě. Skutečnost je však taková, že 96 % všech prostředků je soustředěno v pouhých osmi kapitolách.

Jan Zrzavý se také mýlí, když hovoří o chronické válce za samostatnost rozpočtové kapitoly Akademie věd. Ve skutečnosti jde o téměř dvacetiletou válku proti samostatnosti Akademie věd či přímo proti její existenci.

Kde je ta zeď?

Ptáme-li se, zda se má kvalitní základní výzkum provádět i mimo univerzitní pracoviště, musíme si položit také zásadní otázky: Komu to prospěje? Jaké zlepšení to přinese? Zvýší se efektivita? Sníží se náklady?

Pouhý administrativní přesun neposkytne na žádnou z těchto otázek kladnou odpověď. Naopak, fungující systém se naruší a potrvá léta, než se zase stabilizuje. Znejistění navíc může vyvolat novou vlnu odchodu mladých vědců do zahraničí.

Rozšířenou pověrou je, že transformací na veřejné výzkumné instituce se ústavy vymanily z podřízenosti byrokratické státní instituci představované Akademií věd. Ta má totiž již od roku 1993 funkční demokratickou strukturu vytvářející dobré podmínky pro vědeckou práci i kontrolní mechanismy, které umožňují efektivní a spravedlivé rozdělování peněz.

Přes 20 smluv o spolupráci, 50 společných pracovišť, 750 společně řešených projektů, víc než 2000 doktorandů z univerzit školených v ústavech AV ČR, to vše dokládá širokou spolupráci vědců z obou "táborů".

Kde je tedy ta zeď oddělující studenty a učitele univerzit od lidí z akademických ústavů, o které Jan Zrzavý píše? Snad jen v tom, že ústavy Akademie věd jsou od roku 1998 odříznuty od možnosti udělovat doktorské tituly.

Věda je křehká květina

Výzkum představuje složitý soubor činností, institucí, týmů a jednotlivců. Není tedy divu, že hodnocení jeho výsledků a efektivity - a potažmo také rozhodování o jeho financování - představuje obtížný problém. Experti se přitom shodují na tom, že hodnocení musí být vždy prováděno komplexně, s osobní znalostí týmů a pracovišť, metodou nazývanou peer review.

U nás se ale stále prosazuje hodnocení prováděné mechanicky, pouhým počítáním záznamů v databázích. Jan Zrzavý má jasno: odpověď na otázku, kolik peněz ze státního rozpočtu připadne výzkumníkovi v závislosti na výsledcích jeho práce, vyřeší žák obecné školy. Nepotřebuje k tomu totiž víc než trojčlenku. Hle, reforma!

V jednom však s profesorem Zrzavým alespoň zčásti souhlasím: hledá se politik, který by s tím vším dokázal něco rozumného udělat. Musí to ale být člověk, který bude mít nejen odvahu, nýbrž také znalosti, píli a především osobní zodpovědnost.

Věda je křehká květina, lze ji snadno zahubit. Ano, nemusí to být zrovna vědec. Není však pravda, že to musí být partajník, protože badatel by v té roli působil jako "jezeďák v čele ministerstva zemědělství". Je známa řada příkladů z jiných zemí, kdy resort zodpovědný za vědu a vzdělání úspěšně vedla významná vědecká osobnost.

Čtenář by snadno mohl nabýt dojmu, že pro českou vědu nastalo jakési zlaté období, protože jí vláda přidala "další miliardu". Ve skutečnosti jen se zpožděním začíná plnit své dávné sliby o zvyšování podpory výzkumu alespoň na evropský průměr.

Nejsme tak špatní

V situaci, kdy se dramaticky debatuje o reformě veřejných financí, je to pozitivní krok. Zatím však množství na vědu vyhrazených peněz neumožňuje její rozvoj, spíše jen udržování zatím dosažené úrovně.

Chce-li někdo posuzovat výkony české vědy podle obvyklých mezinárodních měřítek, měl by také vzít v úvahu velikost podpory, které se vědě a vzdělání ve světě dostává. Pod takovým zorným úhlem již výsledky českých vědců vypadají příznivěji.

Autor je členem Akademické rady AV ČR