Špatné zprávy z finančních trhů přicházejí rychleji, než je noviny stačí tisknout. Na seznam firem zapletených do problémů s hypotékami přibývá jedno zvučné jméno za druhým. A všichni se tváří, jako by je postihla nepředvídatelná katastrofa.

Analytik Peter Schiff ovšem už před časem vydal knihu s výmluvným názvem Crash Proof: How to Profit From the Coming Economic Collapse (Jak vydělat na přicházejícím hospodářském kolapsu). Nejde přitom o žádného škarohlída, který předpovídá krach tak dlouho, až se dostaví. Ví ale, že historie se celkem spolehlivě opakuje.

Jan Macháček v této souvislosti připomíná rok 1998 (Krize zažehnaná. I nově zasetá, HN 14. srpna), kdy Fed ve snaze zabránit lavině krachů organizoval záchranu fondu LTCM. Později snížil úrokové sazby, a USA se tak vyhnuly rozsáhlejší krizi. Přesněji řečeno, ji oddálily. Snížení úrokových sazeb totiž pouze nafouklo "technologickou bublinu". Po 11. září 2001 přišlo další snižování úroků, a tentokrát se úvěrová expanze projevila na trhu nemovitostí. Po každé bublině ale musí následovat vystřízlivění. Ukazuje se, že spousta kapitálu byla vyplýtvána na prodělečné investice. Vysychají zdroje úvěrů, dlužníci nejsou schopni splácet, krachují banky. Tolik teorie.

Už teď přicházejí varovné zprávy od nefinančních firem - řetězec Wal-Mart varoval, že hypoteční krach bude mít vliv na jeho tržby. Postihne-li Spojené státy recese, budou ekonomové volat po tom, aby Fed opět snížil úrokové sazby a "podpořil ekonomiku". Guvernér Bernanke ale nedávno naznačil, že za hrozbu považuje spíše inflaci, než kolísavé finanční trhy. Jinými slovy i Bernanke ví, že snížením sazeb situaci jen zhorší. Dát ruce pryč a nechat rozběhnout vlnu krachů se ale centrální bankéři neodváží. Jedno je jisté: ať teď centrální banka udělá cokoliv, konečný účet zaplatí všichni. Pokud nezasáhne, náklady ponesou vlastníci postižených firem, lidé propuštění z práce atd. Pokud zasáhne a bude příslovečně "rozhazovat peníze z helikoptéry", postihne spotřebitele inflační daň. Inflace totiž není ničím jiným než oblíbenou metodou skrytého zdanění.

Mimochodem, v souvislosti s politikou Fedu stojí za zmínku zajímavý detail, který potvrzuje rčení, že "nic není tak trvalé, jako dočasný vládní program". Do roku 1999 platila směrnice, která omezovala nákup hypotečních zástavních listů vydaných polovládními agenturami. Fed platnost pravidla nejprve pozastavil a v roce 2003 si rozšířil manévrovací prostor jeho úplným zrušením - při "injekci likvidity" minulý týden tak nakupoval právě tyto cenné papíry.

Možnou reakcí na hypoteční krizi by byla i větší regulace finančního trhu. Dokud budou ale centrální banky manipulovat s úrokovou mírou, spekulační bubliny a hospodářské krize se budou opakovat.

O škodlivosti Fedu otevřeně mluví i kongresman Ron Paul. Návrh jej zrušit a vrátit se ke komoditnímu krytí peněz ale bohužel většina ekonomů považuje za utopický, ne-li rovnou šílený.

Neuplyne den, aby v médiích nepadla zmínka o obrovských škodách, jaké mají v budoucnu způsobit globální změny klimatu. Proti obrovským škodám, které už dnes způsobují centrální banky, protestuje málokdo.

Autor, ekonom je spolupracovníkem Liberálního institutu