Pohádka z dávného mořského dna - Tajemná místa Českého a Saského Švýcarska

 
Jetřichovice s nezaměnitelnou siluetou vyhlídky na Mariině skále
Snímek: Václav Sojka

Cesta do romantické země na česko-německé hranici je jednoduchá. Jde se stále z kopce, po proudu všech potoků a řek až do místa, kde Labe opouští naše území. Tady v Hřensku je nejnižší bod České republiky a právě zde začíná České a Saské Švýcarsko.

Tři milníky zrození
V historii Českého a Saského Švýcarska najdete tři důležité milníky: moře, německé romantiky a turistiku. Vše začalo kdysi v druhohorách v době křídové. Nad dnešní krajinou se rozkládalo moře, na jehož dně se postupně usazovaly nánosy písku. Výška těchto usazenin dosahovala až několika stovek metrů. Tím vznikl základ dnešního národního parku.
Když moře ustoupilo, přišel čas sopek vybublávajících v Českém středohoří. Výbuchy sice roztrhaly usazené pískovce na menší kry, vyvřelá láva však některé části písečných ker zpevnila. Zbytek dokonaly potoky, déšť a vítr. Přírodní eroze zformovala půvabnou krajinu, která může vzdáleně připomínat stolové hory Venezuely. V Českém a Saském Švýcarsku nejsou žádné vyčnívající vrcholy, zdálky vše vypadá jako mírně zvlněná krajina porostlá lesy. Z tohoto návrší se ale do hlubin propadají strže a rokle, do nichž se jen s obtížemi prodírá slunce.
Díky tomuto modelování krajiny je možné při výletech pozorovat zajímavý jev, kterému se říká klimatická inverze. V údolích a na dně strží se udržuje chladný a vlhký vzduch, kdežto na vrcholcích skal a na náhorních plošinách je sucho a teplo. Jednotlivé klimatické zóny lze snadno rozpoznat podle rostlin a stromů. Chlad a zima vyhovují smrkům, javorům nebo bukům. Na slunných místech se daří borovicím či jeřábům.

Přírodní báseň
Krajina je tedy zrozena, nyní je nutné ji objevit. Tento úkol připadl v osmnáctém století německým romantikům, kteří si rozeklané skály zamilovali a zprávu o nich předávali dál. "Člověk se připraví na to, že uvidí nepřerušovaný zástup jedinečných přírodních krás, které získávají na velikosti, kráse a rozsahu tím více, čím dále člověk dojde. Po mnoho dní se budou oči pást na něčem, co je pro duši a srdce tou nejlepší potravou," velebil tato místa například Wilhelm Leberecht Götzinger.
Objeveným krásám bylo potřeba také nějak říkat a o to se postarali dva malíři z akademie v Drážďanech, Adrian Zingg a Anton Graff. Oba přišli do Drážďan malovat ze Švýcarska a krajina u Labe jim připomínala domovinu. Začali jí tedy říkat Saské Švýcarsko a název od nich přejali i ostatní. A co měli Němci, museli mít i Češi. Ti už bez malířů pojmenovali své skály na České Švýcarsko.
Na začátku devatenáctého století bylo už vše připravené pro příchod turistů. Začínal-li tento malý historický exkurz citací z německých materiálů, budiž zakončen pozvánkou českou. V roce 1864 ji do nejstaršího vytištěného průvodce Českým Švýcarskem sepsal zdejší myslivecký adjunkt Ferdinand Náhlík: "Nuže, milý poutníku, jenž snad jako zaklet žiješ v sevřených zdech velkého města a neustále šlapeš jen chodníky zaprášených ulic, chop se poutnické hole a vymaň se alespoň pro jednou tomu zúženému životnímu stylu, přijď si odpočinout v našich horách a lesích od námah všedního života; nalezneš zde nevyčerpatelný pramen požitků nejlepšího druhu, jež osvěží tvé srdce, ducha i tělo."

Sádrové království
Dnes by se chtělo zhluboka nadechnout a do soutěsky v Hřensku z plných plic zakřičet: "Kde je ta romantika, co okouzlila švýcarské malíře? Kde jsou ty tajemné rokle a strže?" Místo ozvěny by se takovému pošetilci vrátil zpátky jen smích sádrových trpaslíků. V Hřensku se romantika hledá opravdu obtížně. Pravý břeh Labe patří směnárnám, hernám, restauracím a stánkům trhovců.
Obchod však do těchto míst patří odedávna. Krajem Českého Švýcarska vedly tradiční kupecké stezky, na které se nabalovali jak lupiči, tak ochránci obchodníků sídlící ve skalních hradech. A už za dob prvních turistických výletů v polovině devatenáctého století se tu kupčilo i s turismem.

Prodaná brána
Symbolem Českého Švýcarska je Pravčická brána, impozantní skalní okno, jehož výška je šestnáct metrů a rozpětí pískovcového oblouku dosahuje u paty šestadvaceti metrů. Ať půjdete k Pravčické bráně tradiční cestou od Hřenska nebo méně frekventovanou od Mezní Louky, bude se do poslední chvíle schovávat mezi stromy. A až se konečně v náznaku objeví, začnou se za ty nejhezčí vyhlídky vybírat poplatky. Tak jako před více než stovkou let.
Původně stávala u brány chatka, která měla zdi obložené kůrou. Žíznivým poutníkům se tu podávalo točené pivo. V roce 1881 si ale majitel zdejšího panství Edmund Clary-Aldringen objednal levné italské dělníky a ti mu za jediný rok postavili Sokolí hnízdo, výletní zámeček na úpatí Pravčické brány. Za vstup do areálu se začalo ihned platit. Romantický duch tehdejší doby si žádal i náležité vysvětlení vzniku názvu Pravčická brána, a tak vznikla legenda, že před příchodem turistů tu žil poustevník Prebisch. Zní to hezky, ale není na tom ani zrnko pravdy. Ještě jednu věc je potřeba na obranu rozbujelého turismu v Hřensku a u Pravčické brány uvést. Pískovcovou krásu proměňovali obchodníci na peníze už na konci devatenáctého století. Například v roce 1884 byla v Hřensku založena firma Gustava Kreibicha, která prodávala první pohlednice a fotografie Hřenska.

 
Pravčická brána - symbol Českého Švýcarska
Snímek: Czech Tourism

Osvědčené atrakce
Je to tak trochu jako se školním seznamem povinné četby. Bývá vysmívaný, proklínaný i nenáviděný, ale nelze ho tak úplně zatracovat, jelikož obsahuje léty prověřené tituly. Proto není vhodné hned začít ohrnovat nos nad některými známými atrakcemi Českého a Saského Švýcarska.
Pravčická brána stojí i přes proudy turistů za zhlédnutí, stejně tak obě soutěsky říčky Kamenice (Edmundova a Divoká). Jízdu na loďce si můžete odpustit, ale pěší procházka má své kouzlo. Vyplatí se zajít i na některou z mnoha skalních vyhlídek.

Romantika německých inženýrů
Dobrodružství v divočině doplněné umem zdatných konstruktérů, to je německý patent vyzkoušený už Karlem Mayem a jeho Old Shatterhandem. Německý inženýr v daleké Americe krotí Divoký západ. A stejně tak se inženýři vyřádili v Saském Švýcarsku. Postavili tu v úzkém kaňonu železnici, do útrob skal lze vjet tramvají, a v Bad Schandau mají dokonce u nádraží postavený výtah, který vozí turisty na náhorní plošinu do přírody. Unikátní technická památka funguje dodnes a padesátimetrový výškový rozdíl můžete překonat za jeden a půl eura. V roce 1997 byl výtah zanesen do Guinessovy knihy rekordů jako "největší svíčka světa".

Válečné podzemí
Povrch Českého Švýcarska znají turisté dobře, ale co leží pod ním, zůstává stranou pozornosti. Neprávem. Tajemství je v podzemí požehnaně. Stačí zajet třeba do vesničky Janská, kterou najdete západně od České Kamenice. V posledních měsících druhé světové války tu německá armáda začala budovat podzemní továrnu Rabštejn.
Ve zdejším kraji byly před válkou textilky, které ovšem místo látek musely po obsazení pohraničí vyrábět zbraně a součástky do letadel. Z obav před nálety německé vedení rozhodlo, že se armádní výroba přesune pod zem. Tři čtvrtě roku před koncem války si proto německá firma WFG objednala u libereckého geologického ústavu podzemní průzkum u Janské a hned poté začali vězni rubat podzemní haly. Do dubna 1945 stihli vykutat přibližně čtvrtinu z původně plánovaných továrních prostor.
Pokud se vybavíte svetrem a kapesní svítilnou, můžete si na telefonech 732 850 351 nebo 603 815 376 domluvit prohlídku někdejší německé továrny. Průzkum podzemí trvá přibližně půl druhé hodiny. Do Janské lze přijet autobusem, který tu má zastávku. Zvolíte-li vlak, budete vystupovat ve Veselé pod Rabštejnem a pak půjdete kilometr pěšky.

Václav Poustka

Jak se tam dostat
Na necelých sto dvacet kilometrů, které od sebe dělí Prahu a Děčín, by vám v autě měly stačit slabé dvě hodiny. O víkendech mezi šestou a devátou hodinou ráno vyráží z Prahy do Děčína čtyři přímé rychlíkové spoje. Mezi Hřenskem, Jetřichovicemi a Krásnou Lípou, což jsou hlavní vstupní obce do Českého Švýcarska, jezdí v létě dostatek autobusových spojů.

Informace
Turistických informačních center je na území Českého Švýcarska několik, podrobné mapy lze zakoupit na kterékoliv příjezdové trase.
* Děčín: Informační středisko Českého Švýcarska, Zbrojnická 14, tel.: 412 512 046. Otevřeno denně od 9 do 12 a od 12.30 do 18 hod.
* Hřensko: turistické informace v budově obecního úřadu jsou otevřené denně od 9 do 13 a od 14 do 18 hod. Další informační stánek je přímo u Pravčické brány a má otevřeno každý den od 10 do 18 hod.
* Krásná Lípa: Informační středisko a galerie Českého Švýcarska, Křinické náměstí 5, Krásná Lípa, tel.: 412 383 413. Otevřeno každý den od 9 do 12 a od 12.30 do 18 hod.
* Mezní Louka: před hotelem stojí dřevěný informační kiosek, který je až do konce listopadu otevřený každý den od 8.30 do 12 a od 12.30 do 18.15 hod.
* Česká Kamenice: Informační centrum, náměstí Míru 73, Česká Kamenice, tel.: 412 582 600. Ve všední dny je otevřeno od 9 do 17, o víkendech od 9 do 13 hod.
www.ceskesvycarsko.cz  
www.ceskosaske-svycarsko.cz  
www.ceskosaske-svycarsko.eu  

Kam s dětmi
Zážitek na kolejích
Pozoruhodnou atrakcí nejen pro děti je jízda vlakem po saském Semmeringu, tedy unikátní železniční trati z Bad Schandau do městečka Sebnitz. Na patnácti kilometrech, vinoucích se údolím Seibnitztal, leží celkem sedmadvacet mostů, tedy v průměru dva na každém kilometru. Když se k tomu přidá ještě sedm tunelů, nezbude během cesty (trvá necelou půlhodinu) ani vteřina na nudu. Romantická železnice je v provozu od roku 1898. Denně jezdí z Bad Schandau osm spojů a zpáteční jízdenka stojí necelá dvě a půl eura. Zpáteční rodinný lístek se prodává za pět a půl eura.
Jízdní řád a informace: www.oberelbetours.de  

Kde se ubytovat
Příjemnou volbou pro pobyt v Českém Švýcarsku je například usedlost Na Stodolci ve vesnici Dolní Chřibská. Původně tu stával zemědělský statek, nyní zde po rekonstrukci může bydlet až pětadvacet hostů. V přízemí penzionu je restaurace, pokoje s vlastním sociálním zařízením jsou v patře. Komu se nechce večeřet pod střechou, má možnost si jídlo vychutnat v předělané stodole, kde je připravený gril. Cena ubytování činí včetně snídaně 490 korun za osobu a noc. Tel.: 602 321 828
Zajímavý bonus k ubytování nabízí Stará hospoda v Doubici, malé vísce na polovině cesty mezi Chřibskou a Krásnou Lípou. Po probuzení a snídani, která je zahrnuta do ceny 390 korun za noc, si lze na Staré hospodě prohlédnout propojení tradiční příhraniční hrázděné architektury s klasickým roubením. Starobylou podobou penzionu, který nabízí ubytování pro 57 lidí, se nenechte zmást - vybavení je moderní a na všech pokojích funguje Wi-Fi připojení k internetu. Tel.: 412 381 432.

Putování s koňmi
Na české straně pískovcových kaňonů pořádá několik jízdáren klasické vyjížďky v sedle. Zkusit můžete například jízdárnu Na Stodolci. Za hodinovou vyjížďku do přírody se platí 250 korun, malé děti se mohou svézt za 50 korun na jízdárně na ponících. Informace o volných termínech dostanete na telefonu 731 118 229.
Na německé straně se pořádají jiné atrakce. Překousnete-li poněkud kýčovitý německý vkus, můžete usednout na starý žebřiňák tažený párem chladnokrevníků. Vyjíždí se v devět dopoledne z Hinterhermsdorfu a kolem čtvrté hodiny odpoledne vás koně přivezou zpět. V ceně jízdenky za 35 eur je započítané i malé občerstvení. V poledne si ale můžete od vozky zakoupit za necelých pět eur porci kotlíkového guláše. Na koho by celodenní jízda byla příliš, má možnost vyzkoušet některou z kratších vyjížděk, jejichž ceny se pohybují od šesti do osmi eur.
www.pferdehof-eschenbach.de  

Kam na jídlo
Na výlet do Českého i Saského Švýcarska si není třeba brát svačiny. Snad jen v komercí zválcovaném Hřensku bude lepší nějaká houska se salámem v kapse. To na opačném konci národního parku v Rynarticích si s chutí zajděte do hospody Na konci světa. Dům s tmavým štítem a světlou omítkou tu stojí více než dvě stě let, a když budete mít trochu štěstí, ucítíte od zdejšího obřího rožně vůni pečeného selete. Zapít ho můžete řezaným kvasnicovým pivem z libereckého minipivovaru, které se jmenuje Vendelín. Na konci světa můžete také přespat, cena za lůžko začíná na 150 korunách.