Výpověďní lhůta může být dva až tři měsíce

Český pracovní trh bývá často kritizován kvůli nepružnosti způsobené těžkopádnou legislativou. Jakým způsobem je tedy možné pracovníka propustit?
Zákoník práce říká, že pracovní poměr končí čtyřmi způsoby: dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením a zrušením ve zkušební době. Kromě toho pracovní smlouvy na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby a pracovní poměr zaniká též smrtí zaměstnance.
Dohoda je asi nejméně problémový způsob, jak ukončit pracovní poměr. Zaměstnavatel a zaměstnanec musí uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru vždy písemně a tato dohoda musí obsahovat i důvody ukončení pracovního poměru, pokud si to přeje zaměstnanec. Pracovní poměr pak končí sjednaným datem.

Výpověď musí být pouze v písemné podobě
Výpovědí může rozvázat pracovní poměr zaměstnavatel i zaměstnanec. Výpověď musí být pouze písemná a pokud není doručena druhé straně, je neplatná.
Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze z důvodů, které výslovně povoluje zákoník práce a jež jsou vyjmenovány v tabulce. Důvody musí být ve výpovědi vymezeny tak, aby nemohly být zaměněny, jinak je výpověď neplatná. Později nemůže již zaměstnavatel své důvody výpovědi změnit.
Jestliže nejde o výpověď pro porušení pracovní kázně nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může zaměstnavatel dát svému pracovníkovi výpověď jen tehdy, když nemá možnost ho dále zaměstnat v původně sjednaném místě výkonu práce, nebo pokud zaměstnanec není ochoten přejít na jinou, pro něho vhodnou práci.

Nemocní, těhotné, vojáci, funkcionáři jsou chráněni
Zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v ochranné době. Tím se myslí především doba, kdy je zaměstnanec uznán na pracovní neschopence kvůli nemoci nebo úrazu. Pokud je nemocný tuberkulózou, nelze mu dát výpověď ještě šest měsíců po propuštění z nemocnice. Ochrana pracovníka se na něj nevztahuje, pokud si pracovní neschopnost způsobil úmyslně nebo v opilosti.
Zaměstnance nelze propustit ani v době, kdy je povolán do armády nebo na civilní službu a ještě dva týdny po návratu ze služby vlasti.
Zákoník práce ochranou lhůtou chrání i zaměstnance, kteří jsou dlouhodobě plně uvolněni pro výkon veřejné funkce. Těm také není možné dát výpověď.
Stejně jsou chráněny těhotné ženy, zaměstnankyně na mateřské dovolené a pracovníci, kteří trvale pečují alespoň o jedno dítě mladší než tři roky.
Konečně zákon před výpovědí chrání zaměstnance, kteří pracují v noci a jsou lékařským posudkem uznáni dočasně nezpůsobilými k noční práci.

Pracovník může dát výpověď i bez důvodu
Jak je to v případě, že pracovník dostane výpověď ještě před začátkem ochranné doby tak, že by výpověďní lhůta měla uplynout právě v ochranné době? Tedy například pracovník onemocní těsně před koncem výpověďní lhůty, nastoupí do veřejné funkce či zaměstnankyně otěhotní? V tom případě se výpověďní doba přerušuje a doběhne až po skončení ochranné doby.
Pokud tedy někdo týden před koncem výpověďní lhůty na půl roku onemocní, pak výpověď platí týden poté, co ho lékař uschopnil.
Zaměstnanec se ovšem může tohoto práva vzdát a prohlásit, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.
Zákaz výpovědi a ochranné doby se nevztahují na organizační změny, porušení pracovní kázně a důvody, pro které může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr s výjimkou těhotných žen a zaměstnanců na mateřské dovolené.
Pokud výpověď splňuje všechny náležitosti, pracovní poměr končí uplynutím výpověďní doby. Ta je stejná jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele a trvá dva měsíce. V případech zániku či přemístění zaměstnavatele a výpovědi z důvodů nadbytečnosti nebo organizačních změn je výpověďní lhůta tři měsíce.
Zaměstnanec může dát výpověď z jakéhokoli důvodu nebo i bez uvedení důvodu.

Důvody pro výpověď