Litevská vláda se v těchto dnech s největší pravděpodobností připojí k zemím, které zažalují Evropskou komisi u Evropského soudního dvora kvůli nedostatečnému počtu emisních povolenek. Počet stěžovatelů se tak zvýší na osm. Specifické na tomto čísle je, že bez výjimky jde o nové členské státy, které vstoupily do EU v roce 2004.
Noví proti starým
Když v květnu rozhodla česká vláda jako druhá v pořadí (po Slovensku) o žalobě, většina komentátorů a mnozí opoziční i koaliční politici hodnotili tento krok jako prázdné gesto, které se nemůže setkat s úspěchem a poškodí naše postavení vůči Bruselu.
Myslím, že kdybychom tehdy tento krok neudělali, byla by dnes vláda ve světle reakce okolních zemí kritizována za zaspání a nedostatečnou péči o své hospodářské zájmy. Z počtu žalujících zemí rovněž vyplývá absurdita kritiky ČSSD, která tvrdila, že jsme v Bruselu špatně vyjednávali. Zřejmě tedy neumí vyjednávat osm vlád.
Naskýtá se otázka, proč jsou nespokojeny pouze nové země, a to v poměru opravdu zarážejícím - téměř všechny versus žádná stará. Stěží obstojí oblíbené tvrzení, že starší členové jsou disciplinovanější. Na jiných příkladech vidíme, že právě oni dokážou beze zbytku využít svého postavení v EU k ochraně svých národních zájmů.
Ekologické Rakousko?
Ani neplatí, že si staří členové více uvědomují svou ekologickou odpovědnost, a proto neremcají, když Evropská komise sníží množství povolenek.
Tento argument by byl dokonale absurdní, neboť jsou to právě země "staré EU-15", které bez mrknutí oka flagrantně neplní své závazky vůči Kjótskému protokolu. Ilustrativní je příklad Rakouska, vždy stojícího v prvé řadě v boji za vše ekologické. Tato země, přestože dováží značnou část své elektrické energie (a tedy emise CO2 ponechává k řešení někomu jinému, což z ní činí typického emisního "černého pasažéra"), se nachází o skoro 30 % nad svým "kjótským" závazkem! Přesto získala tolik povolenek, o kolik si požádala, na rozdíl od nás, kteří Kjóto plníme s obrovskou rezervou.
Odpověď na otázku, proč se nováčci bouří, je v použité metodice výpočtu množství povolenek. Ta jednoznačně znevýhodňuje ekonomiky s vyšším růstem, tedy právě nás. Zemím, které rostou dvakrát až čtyřikrát pomaleji, použitý systém výpočtu vyhovuje.
Pozor na cukr a bič
Nechtěl bych podezírat komisi, že vědomě pracuje ve prospěch některých členských zemí na úkor jiných. Spíš si neuvědomila rozdílné podmínky a výchozí situace členských zemí, jež se po rozšíření v roce 2004 výrazně diferencovaly. Nástroje, které používá, musí být podstatně strukturovanější a jemnější, odrážející tyto rozdíly.
Osm žalob v téže věci by mělo být pro komisi dostatečným upozorněním, že nejde o fanfarónství "nějaké" vlády, ale o vážný systémový problém. To nejhorší, co by mohla komise udělat, by byl pokus rozdělit žalující státy metodou cukru a biče (tomu vyhovím, druhému ne). A asi ještě horší by byla snaha přesvědčit soudní dvůr, aby se nad případem zavřela voda.
Autor je ministrem průmyslu a obchodu
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist