OPERA


Bedřich Smetana: Hubička

/Opera Národního divadla v Praze, od 5. 9./

Nová inscenace Smetanovy opery Hubička v Národním divadle nepřináší nic mimořádného, ale ani neuráží. Úsměvný příběh o tvrdohlavosti a usmíření dostal v nepříliš vynalézavé režii Mariána Chudovského základní lyricko-komické obrysy - a vyvolá jen úsměv. Od tohoto milého díla nelze po dramatické stránce ani chtít víc, v jeho hudbě je ovšem možné najít větší emocionální hloubku, která prostonárodní námět pozvedá z bezvýznamnosti k vroucnosti. A zde jsou rezervy - dirigent Zbyněk Müller by mohl dosáhnout u orchestru větší zvukové a výrazové rozmanitosti, větší citové intenzity. Ani scénografie, dílo Jozefa Cillera, neodpovídá stoprocentně tomu, co by k Hubičce pocitově patřilo nejlépe. Barevnost je příjemná, naznačuje, že se zde nekonají žádné schválnosti, ale rozčlenění kulis na dílky jakéhosi velkého retro-puzzle nemá valné zdůvodnění a ponechání neměnné scény se stoly a sklenicemi i pro obraz odehrávající se v lese ruší. Dana Burešová s Valentinem Prolatem při druhé premiéře zpívali pěkně, stejně jako Ivan Kusnjer a Yvona Škvárová. Luděk Vele hraje starého Palouckého rozšafně. Objevem inscenace je Marie Fajtová jako mladičké a přirozené Barče.

Petr Veber


Edvard Grieg: Peer Gynt

/V září uvedla Státní opera Praha/

Rozměrný program se scénickou hudbou norského skladatele Edvarda Griega k Ibsenově dramatu Peer Gynt měl ve Státní opeře parametry výjimečné události. Nový šéfdirigent divadelního orchestru Guillaume Tourniaire vedl provedení k mimořádné emocionální výstižnosti spojené se stejně zaostřenou hráčskou precizností hudebníků. Herci, jimž byly svěřeny nemalé mluvené role, vnesli pak do projektu strhující umění deklamace a charakterizace - o to větší, že Marika Procházková a Pavel Soukup byli střídavě několika postavami. Jiří Langmajer byl obsazen pouze do titulní role. Peer Gynta, věčného větroplacha, obdařil přesnou směsicí uličnictví, lehkomyslnosti a dobrosrdečnosti a nadchl. Grieg sice žádnou operu nenapsal, ale výtah z klasického díla severské literatury, podpořený jeho kouzelnou hudbou obsahující i části zpívané sólisty a sborem, poskytl na jevišti opery intenzívní, až magický zážitek. Dvě uvedení byla zatím bohužel posledními.

Petr Veber


LITERATURA


Pavla Skálová: Malostranská psí zima

/Ilustrovala Martina Skala. Vydal Albatros, Praha 2007. 80 stran, 269 Kč/

Knižní pocta domovské čtvrti z pera matky a z ateliéru dcery. Ta si v letech reálného socialismu vybrala emigraci tak jako kolega Petr Sís a z Los Angeles se občas vrací jako výtvarnice ozdobená všemi cenami české literatury pro nejmenší a ví, že v očích dítěte není jen jedna realita. Ve světě, kde se chodí po čtyřech, to běží jinak. Pohledem starousedlic na pražské náplavce - mopsic Fanči a Džiny a nalezené kočky Vločky - vystopovaly autorky utajený řád života mezi Vltavou, Újezdem a Nerudovkou. Je plný pachů i podivných zvyklostí dvounožců bez obojku, kteří se jim starají o bydlo, misky a vyčítají jim zvířecí eskapády, přestože sami vynikají nejrůznějšími nectnostmi.

S podobně odzbrojujícím náhledem na všední den, k jakému by sáhl kokršpaněl Virginie Woolfové nebo dnešní příznivci "nového historismu", vylíčí knížka všem spřízněným psí život, prý jeden z nejtěžších, zato umožňující psí kusy jako na momentkách od Sempého. Petr Matoušek

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist