Budoucnost jednotných platebních karet v dopravě

Budoucnost jednotných platebních karet v dopravě

V současnosti je v oblasti dopravy a veřejné správy v provozu řada kartových systémů, které jsou vzájemně nepropojené. Proto je nutné tyto systémy propojovat a nezřídka zcela sjednocovat.

Co karta zmůže

Základními funkcemi kartového systému jsou zpravidla neplatební funkce, které jsou spojeny s identifikací držitele. Bezpečná a jednoznačná identifikace poté může být využita k poskytnutí slevy, vpuštění do areálu nebo k jiným účelům. Identifikační funkci karty ale lze využít v různých oblastech. Od řízení definování vstupů, vjezdů, přes zpracování docházky, systémy stravování, evidence návštěvníků a vozidel, ovládání parkovišť, řízení výtahů pro obsluhy výdejových automatů, po informační kiosky a další.

Zapojení čipové karty do knihovního systému také může sloužit k podpoře lokálních informačních systémů. Karta může být nosičem aplikace čtenářského průkazu, který obsahuje evidenční údaje čtenáře a seznam vypůjčených knih. Bude-li karta obsahovat již uvedenou elektronickou peněženku, lze ji využít i k platbám za zapůjčené knihy. Samostatnou funkcí karty mohou být tak zvané věrnostní systémy, které mohou být zaměřeny jako jednoznačkové a veškeré výhody směřovat k podpoře prodeje produktů jednoho prodejce, například vydavatele.

V případě multiznačkového věrnostního systému se konstrukce systému věnuje podpoře prodeje různých produktů různých prodejců. Součástí karty mohou být i jednoduché platební nástroje, jako je elektronická peněženka určená pro platbu malých částek. Od toho se odvíjejí její základní vlastnosti a principy používání. Na kartě bývá nastavený limit, který by měl odpovídat hotovosti v klasické peněžence a umožnit tak běžně prováděné nákupy služeb vybraného typu placené doposud v hotovosti. Při platbě zpravidla není používán PIN, takže ztráta karty s sebou nese riziko ztráty peněz a je srovnatelná se ztrátou klasické peněženky.

Nicméně při včasném nahlášení ztráty a vystavení karty do seznamu zakázaných karet existuje značná pravděpodobnost, že karta nebude zneužita a zůstatek peněz může být provozovatelem převeden na náhradní kartu.

Jednotný kartový systém

Pod pojmem Jednotný kartový systém chápeme společný technický nástroj, který do budoucna zajistí možnost vytváření nových kartových systémů měst a dopravců dle stanovených jednotných principů.

Tyto principy však musí investorům i dodavatelům ponechat dostatek prostoru pro vlastní pojetí svého řešení a možnost uspokojení potřeb konkrétního projektu. Je však napřed třeba vytvořit jednotná pravidla tak, aby karty mohly být vzájemně akceptované v případě totožných funkcí a měly obdobnou, dostatečně vysokou úroveň zabezpečení.

Argumentů pro tvorbu jednotného kartového systému je celá řada a podle úhlu pohledu vycházejí z kvantifikovatelných přínosů pro státní i veřejnou správu, přínosů pro komerční poskytovatele služeb a v neposlední řadě pro samotné držitele karet.

Ekonomické přínosy vytvoření jednotného kartového systému pak spočívají v rozložení investičních, ale především provozních nákladů mezi více účastníků systému při zachování všech požadavků na komfort a bezpečnost.

Jak to vidí SDT

Sdružení pro dopravní telematiku (SDT) vidí na budoucí realizaci Jednotného kartového systému jako na zajímavý, nicméně složitý technický problém, který si vyžaduje součinnost mnoha subjektů.

Podstatnou část subjektů se SDT snaží podchytit v rámci pracovní skupiny Platební karty v dopravě, která pracuje od dubna 2007.

V rámci této součinnosti je nutné nalézt společnou vůli významných dodavatelů a subjektů veřejné a státní správy. Základní aktivitou je hledání společných rysů řešení jednotlivých dodavatelů, definování jednotných principů funkce a bezpečnosti systémů.

Při své práci se SDT inspiruje v principech fungování zahraničních systémů. Výsledkem současných aktivit pak může být zahájení dlouhodobějších prací směřujících ke standardizaci klíčových prvků systému.

Výsledky práce SDT průběžně předkládá Ministerstvu dopravy ČR, coby doporučení k postoji státní správy. Ve státní správě pak primárně hledá oporu pro statut autority zodpovědné za jednotnost a integritu kartového systému, kterou každý systém tohoto typu musí mít.

Vydavatelé stávajících karet, jako jsou města nebo dopravci, by potom při řešení a provozu kartových systémů měli v této autoritě oporu a mohli by na ní přesunout řadu stávajících odpovědností a rizik. Města a dopravci tímto způsobem také získají více prostoru k tomu, aby se mohli věnovat svému hlavnímu poslání.

Zástupcům Sdružení pro dopravní telematiku je jasné, že i když se najde dostatečná vůle a bude funkční součinnost všech subjektů, postupná realizace celého systému bude přesto dlouhodobým procesem. Nezačneme-li se však podle SDT problému věnovat nyní, bude roztříštěnost kartových systémů přinášet stále větší problémy.