Když proslulý režisér Andrzej Wajda oznámil, že se tématu chopí, vyvolal oprávněné očekávání a otázku, zda vůbec lze něco takového filmařsky a lidsky uchopit, aby to nebyla fraška nebo nesnesitelný patos v době, kdy Polsko prožívá "pravicovou revoluci".
A navíc, ironií osudu, film o vymýcení elity národa, neboť mezi zajatci byli i učitelé, profesoři, inženýři, přišel do kin pár týdnů před předčasnými volbami, kde téma vztahu k historii a k oběma velkým sousedům, Rusku a Německu, hrálo důležitou roli.
Film Katyń Poláky přitahuje, multikina ho promítají od dopoledních do pozdních večerních hodin, chodí na něj školáci i vojáci, mladí i staří, celé rodiny. Mnoha lidí se dotýká osobně, neboť až příliš často znají někoho z příbuzenstva, kdo v Katyni zahynul. Sám režisér tam ztratil otce. Podle vlastních slov se tímto způsobem jednaosmdesátiletý Wajda s otcovou smrtí teprve vyrovnává.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
