Budapeští bez průvodce - Méně známá místa známého města

 
Snímek: WWW.BUDAPESTINFO.HU

Toulky Budapeští obvykle vypadají zhruba následovně. Lázně - Gellért nebo Széchenyi - jsou povinné. Vynechat nemůžete ani Řetězový most, starou Budu s Rybářskou baštou, Markétin ostrov, novogotický parlament nebo katedrálu svatého Štěpána. Nezajít do největší synagogy v Evropě by byl téměř hřích. Konečně neposilnit se po tom všem v Centrální tržnici vynikající čabajkou a delikátními paprikami plněnými kyselým zelím? Vyloučené.
Přesto si ale tohle město - pestré, inspirující, místy ponuře strašidelné, zkrátka všechno možné, jen ne fádní a nudné - zaslouží víc než prohlídku ve stylu "deset atrakcí, které nesmíte minout". Ponořte se do této duhy - co barva, to jedna ulice, odlišná od kterékoliv další. Neoklasicismus pošilhává po secesi, modernismus střídá romantismus, baroko diskutuje s estetikou Bauhausu. Vstupte do loudavého výstředního města, které se umí za jedním blokem domů převtělit v hektické kosmopolitní bludiště. Objevíte spoustu zdánlivě "bezejmenných" míst: domů, ulic, náměstí nebo parků. Když kolem nich neprolétnete s hlavou zabořenou do průvodce, ale postojíte, vejdete dovnitř nebo si jen tak sednete na lavičku, dáte jim chvíli čas, svěří vám některý ze svých nevšedních příběhů. Zkuste to.

Jen ptáci uzří
Ve čtvrti Lipótváros, jen několik bloků od baziliky svatého Štěpána, labužnicky odpočívá náměstí Svobody (Szabadság tér). Neleží na žádné z hlavních ulic či bulvárů, jednoduše na něj narazíte, jakoby náhodou. Prostor ve tvaru podkovy, vyplněný příjemným tichým parkem, dětským hřištěm a památníkem osvobození Rudou armádou, lemují převážně eklektické kancelářské budovy a úřady, mezi jinými maďarská státní televize MTV nebo Maďarská národní banka.
Do secesní budovy americké ambasády se tu po krvavé porážce protikomunistického povstání v roce 1956 uchýlil kardinál József Mindszenty. V padesátých letech byl křivě obviněn a uvězněn, po propuštění v roce 1956 pro změnu nemohl kvůli sovětské okupaci odjet na Západ. Tehdejší ambasador mu poskytl své kanceláře ve třetím patře. Strávil tu patnáct let, než směl odcestovat do Vídně.
Nejpozoruhodnější stavbou kolem dokola je bývalá Poštovní spořitelna (Országos Postatakarékpénztár) v ulici Hold. Když v roce 1901 Ödön Lechner (1845 - 1914), jeden z nejvlivnějších architektů maďarské secese, tuto budovu dokončil, okamžitě se mu od současníků dostalo uznání. Obdivovali, s jakou lehkostí se vypořádal s prostorem a jak užil domácí folklorní ornamenty.
Průčelí opatřil Lechner symboly zlatých včel, lezoucích po čtyřhranných sloupech, aby dopravily své úspory až do kupole ve tvaru úlu. Jedinečná je střecha ze zelených, žlutých, modrých a hnědých šestihranných dlaždic, tak fotogenická proti jasné obloze. Je plná květin známých z lidových výšivek, andělských křídel, tureckých turbanů a děsivých dračích ocasů. Všechnu její nádheru spatříte jen z větší vzdálenosti. Když se jeden z Lechnerových žáků svého učitele zeptal, proč vytvořil tak okrasnou střechu, když ji z ulice nikdo neuvidí, mistr prý odvětil: "Ptáci ano."
Dalšími skvělými příklady secesní rozmanitosti ve městě jsou pozoruhodné Uměleckoprůmyslové muzeum (Üllői út 33-37), nápaditý Institut geologie (Stefánia út 14) nebo honosný Greshamův palác na Rooseveltově náměstí, dnes hotel Four Seasons.

Odstavení proletáři
A propos muzea a galerie, Budapešť je jich opravdu plná. Vedle těch nejznámějších a nejnavštěvovanějších, jakými jsou Muzeum výtvarných umění, Maďarská národní galerie, Národopisné muzeum nebo Maďarské národní muzeum, objevíte při bloumání městem i ty užšího záběru, nicméně i tak zajímavé. Zábavný a děsivý zároveň je Park soch (Szoborpark), kde své revoluce domýšlejí gigantické sochy Marxe, Engelse či Lenina, odstraněné z veřejných prostranství na začátku 90. let. Najdete jej na Balatonské silnici (č. 70) na rohu ulice Szabadkai. Z Deákova náměstí v centru sem jezdí autobus.
V co vše se rozvinuly ideologie nejen těchto pánů, lze pocítit v Domu teroru (Andrássy utca 60). Sídlí v šedé pochmurné budově někdejšího sídla maďarské fašistické strany a později Státní bezpečnosti, na dohled od impozantního náměstí Hrdinů. Stálá expozice připomíná fašistické a komunistické zlo. S Andrássyho třídou, zhlížející se v pařížských bulvárech, se pojí jedno unikum. Budapešťská podzemka, nejstarší v Evropě, vede právě pod ní.

Příběh jednoho muže
Ale zpět na náměstí Svobody. Až odtud vykročíte k parlamentu, narazíte na rohu ulic Nádor, Véscey a Báthoryho na zvláštní sochu postaršího pána na mostě. Je jím komunistický politik Imre Nagy, symbol maďarského povstání z roku 1956. Po druhé světové válce se stal ministrem zemědělství a zaváděl rozsáhlé pozemkové reformy. Roku 1949 upadl pro odlišné názory na kolektivizaci v nemilost Moskvy. Po Stalinově smrti se stal ministerským předsedou (1953 - 1955) a opět přišel s reformami. Po nástupu Chruščova byl odvolán z funkce a poté i vyloučen ze strany. V roce 1956 si ho lid vyžádal zpět jako předsedu vlády. Stal se politickým vůdcem revoluce, za což byl po její porážce zatčen, souzen a v červnu 1958 popraven.
Těla popravených - kromě Nagye ještě ministra obrany Pála Malétera a novináře Miklóse Gimese - ihned pohřbili na dvoře věznice a hroby zabetonovali. Z dodnes neobjasněných příčin jedné letní noci roku 1961 rakve vykopali a v tajnosti znovu pochovali na hlavním budapešťském hřbitově. V červnu 1989 byly ostatky Imre Nagye a jeho spolupracovníků pohřbeny potřetí, tentokrát s oficiálními poctami na náměstí Hrdinů.
Soše, vztyčené ke stému výročí politikova narození, se velké chvály nedostalo. Kritici se především podivovali nad ztvárněním samotné postavy. Nagy byl totiž typický maďarský zavalitý chlapík, zatímco socha předvádí štíhlého melancholického kavárenského intelektuála. Buď jak buď, přejděte symbolicky spolu s ním po mostě od totality k demokracii. Komu je patos cizí, vezme snad za vděk některou ze stovek budapešťských kaváren.

Kafe u skladatele
Jako má Praha svou kavárnu Slavii, město na Dunaji zdobí Centrál Kávéház (Károlyi Mihály utca 9). Založena 1887, brzy si našla své stálé hosty, hlavně umělce a novináře. V roce 1949 ovšem budovu zabrala národní společnost pěstitelů papriky. Zeleninu tu vystřídala vůně mleté kávy, servírované pod pětimetrovým stropem, až v roce 2000. Kavárna nabízí vytříbené kulisy: atmosféru i lákavé jídlo a pití - dobrý duch pak přichází s hosty. Šálek espressa s nezbytnou sklenkou vody na propláchnutí chuťových pohárků na jazyku vám tu připraví denně od osmi ráno do půlnoci.
Rájem ristrett a capuccin je i náměstí Ference Liszta pár minut pěšky od Opery. Když se náměstí s hudební akademií proměnilo na začátku 90. let 20. století v pěší zónu, vznikala tu jedna kavárna za druhou. Francouzský podnikatel zde koupil velkou čistírnu, zavřel ji a znovu otevřel jako Café Vian. Kdysi sem zavítal americký básník Allen Ginsberg, jak ukazuje humorná plaketa. (Zkuste ji najít, je nad malým oknem mezi kuchyní a kavárnou.) Asi nejoblíbenějším podnikem místních je restaurace Menza v příjemném retro stylu sedmdesátých let.

Chcete mě?
Při hledání "té své" Budapešti se neomezujte jen širším centrem. V devatenáctém městském obvodě, kam vás zaveze autobus 54, kupříkladu kvasí bleší trh Ecseri (Nagykőrösi út 156). Připomíná jakýsi antikvariát křížený s vetešnictvím. Znovu a znovu se tu potkávají a po správných rukou touží cínoví vojáčci, stříbrné kapesní hodinky, secesní nábytek, staré fotoaparáty, žehličky na dřevěné uhlí, porcelán nebo měděné lampy. Věci ze Zakarpatské Rusi, Sedmihradska, ale i Slovenska nebo Vojvodiny.
I když tu jako cizinci často zaplatíte víc než místní, stále dostanete zboží, které je doma znovu v módě, zatímco tady je to brak. Mladí Maďaři sem jezdí kupovat starý nábytek, protože kvalitní a moderní zároveň je těžké sehnat. Trh je muzeem tvarů stvořených člověkem, kde se mísí staré a nové, bohaté s chudým, uhlazené s chaotickým.
András Váradi, sběratel mechanických náramkových hodinek, sem chodí už dvacet let. Vstává časně, aby tu byl už před sedmou. "Neptejte se na cenu, pokud to či ono zboží opravdu nechcete koupit. Vždycky si zvolte maximální sumu peněz, kterou jste ochotni zaplatit, a nejděte nad ni. Když se vás prodávající zeptá, kolik dáte, vraťte věc zpět nebo navrhněte polovinu z vašeho maxima. Nikdy ostatní nerušte. Pokud mají zboží v rukou, počkejte, až jej vrátí, až pak smlouvejte," vysvětluje pan Váradi své zásady. On sám tentokrát svůj tradiční vyjednávací rituál "nevyhrál".

Tomáš Wehle
tomas.wehle@economia.cz

Informace
Podrobné informace o Maďarsku, o jednotlivých turistických oblastech a městech, včetně tipů na ubytování, stravování a praktických rad na cesty, vám poskytne kancelář Maďarské turistiky v Praze. Osobní návštěva je možná na základě předchozí domluvy.
Schnirchova 29, 170 06 Praha 7
Tel.: 283 870 742
www.madarsko.cz  

Jak se tam dostat
Do Budapešti je to autem z Prahy zhruba 530 km, cesta vám zabere necelých šest hodin. Pojedete na Brno, Bratislavu a Győr. Do maďarské metropole je z Česka dobré vlakové spojení. Vlaky typu EC urazí vzdálenost mezi Prahou a Budapeští za 6 h 42 min. Využít můžete rovněž letecké přepravy (Czech Airlines, Malév, Smart Wings), let trvá kolem hodiny. Z letiště Ferihegy, vzdáleného od města asi 15 km, se do centra dostanete například minibusem (asi 250 Kč). Z Vídně a z Bratislavy lze do Budapešti připlout motorovou lodí.

Kde se najíst
V těchto restauracích a jídelnách vaří tradiční maďarská jídla a potkáte tu obyčejné Maďary. Ceny jsou vesměs nízké, za jednoduchý oběd pro dva nezaplatíte mnohdy více než 200 korun.
Frici Papa: Király utca 55, otevřeno pondělí až pátek 11 - 20 h
Kéhli vendéglő: Mókus utca 22, otevřeno 12 - 24 h
Kádár étkezde: Klauzál tér 9, otevřeno o víkendu 11.30 - 15.30 h
Tüköry söröző: Hold utca 15, otevřeno pondělí až pátek 10 - 24 h

Kde se ubytovat
Fiesta Hotel***: Király utca 20
Hotel Art***: Királyi Pál utca 12
Informace o ubytování najdete na webových stránkách www.budapestinfo.hu .