Nominace Jana Švejnara na post prezidenta republiky Stranou zelených a sociálními demokraty naznačuje, že jej obě strany považují za jediného Antiklause, který by mohl uspět v prezidentském klání.
Švejnar je představován jako člověk, který nemá nic společného s negativními jevy polistopadového vývoje v naší společnosti. Tak si to proberme.
S eurem nespěchejme
Jan Švejnar je považován za liberálního ekonoma. Z jeho dosavadních vyjádření vyplývá, že oproti Václavu Klausovi (a ODS) se liší v názoru na euro (je pro rychlé přijetí) a rovnou daň (kterou odmítá).
Uvědomuje si levice, co by znamenalo Janem Švejnarem podporované rychlé zavedení eura pro její tradiční voliče?
Při pohyblivém kurzu koruny k euru se vlivem zpevňování pozvolna přibližujeme ekonomikám "starých zemí" Evropské unie. Tento příznivý jev je ještě umocňován poklesem kurzu amerického dolaru k euru a zároveň i ke koruně. Snižují se korunové ceny těch komodit, které jsou určovány v dolarech - tedy především ropy a elektroniky. A zvyšuje se také devizový výnos exportu.
Pozvolné zpevňování kurzu navíc tlačí českou ekonomiku k nezbytným změnám ve struktuře produkce a služeb. Dochází k přesunu do těch výrob, které jsou náročné na kvalifikovanou práci. Pokud by tomu tak nebylo, pak k vyrovnávání se s ekonomikami staré EU bude docházet především prostřednictvím zvyšování cen u nás.
Sociálnědemokratické vlády zvýhodnily zahraniční podnikatele systémem daňových a jiných výhod. Ti jsou schopni, při nízkých mzdách u nás, vyvážet i přes zpevňující kurz koruny. Tím také táhnou korunu k jejímu zhodnocování. Dochází tak k napětí na trhu práce, k nedostatku kvalifikovaných pracovních sil a k růstu nároků na zvyšování mezd. Je to svým způsobem dobrá zpráva, protože vyšší mzdy zároveň znamenají rychlejší vyrovnávání se životní úrovni původních zemí Evropské unie. Toto zvyšování mezd pravděpodobně povede ke zvolňování tempa růstu kurzu koruny. Rychlé zavedení eura (pokud by to vůbec bylo možné při plnění maastrichtských kritérií vzhledem k vysokým schodkům státního rozpočtu) by ještě zvýšilo již tak vysoký tlak na zvyšování cenové úrovně v příštím roce a v letech následujících.
Zároveň by poklesly impulzy ke zvyšování efektivity. Cenová spirála by se roztočila ještě víc, než se zatím předpokládá pro příští rok. Masivní nárůst cen by vyvolával vyšší mzdové požadavky nejen pro kvalifikovanou práci, ale musel by být kompenzován hlavně důchodcům a těm, kdo pobírají různé sociální dávky. To by zhatilo nezbytné vládní plány na snižování schodku státního rozpočtu, což musí být požadavkem každé vlády, pokud nechce, aby zadlužování země nesměřovalo k jejímu bankrotu.
Výhoda jako handicap
Jan Švejnar by jako prezident sice nebyl odpovědným za rozhodnutí o přijetí eura, jeho názor by však mohl být vnímán jako velmi vlivný. Uvědomují si to sociální demokraté?
Přednost Jana Švejnara: totiž fakt, že není zatížen omyly privatizace v důsledku své nepřítomnosti v České republice, je také jeho nedostatkem. Zatím se to projevilo v jeho názoru na účast KSČM ve spoluodpovědnosti za formování politiky země. Podle Švejnara by se tím KSČM mohla reformovat, jako se tomu stalo v ostatních postkomunistických zemích střední Evropy.
KSČM má sice reformní křídlo, ale především má své tvrdé jádro, které si přeje v podstatě návrat k totalitě. Ta by zajistila "pořádek" ve společnosti a rovnost v rozdělování výsledků práce. A na to slyší určitá část voličstva, oněch nutných pět procent pro setrvání strany v Poslanecké sněmovně. Bez nich by se patrně reformní křídlo do Poslanecké sněmovny nedostalo, a proto nepřipustí veřejné odsouzení tvrdého jádra.
Příběh Levého bloku
Stačí vzpomenout na volební neúspěch strany Levého bloku v devadesátých letech, ve které byli především reformní komunisté.
Ti dnes mají v zásadě dvě možnosti. Buď setrvat v současném spojení s tvrdým jádrem strany, anebo se spojit se sociálními demokraty.
Autor, ekonom, pracoval na Úřadu vlády v éře premiéra Miloše Zemana
