Kdyby nám nezabili Ferdinanda

 
Náměstí T. G. Masaryka
Snímek: Richard Grégr

Spisovatel Vladislav Vančura (1891 až 1942) v popisu Benešova ve své první úspěšné knize Pekař Jan Marhoul
bezesporu hodně přitvrdil. Rodák z Háje u Opavy začal sice chodit do pražského malostranského gymnázia, ale v tercii - v jeho třinácti čtrnácti letech - ho už nacházíme na gymnáziu v Benešově. Psal se rok 1904 a budoucí autor Rozmarného léta tady poznává o rok staršího Karla Nového, který se v Benešově narodil. Také ten později věnuje městu knížku Městečko Raňkov, ale do světa literatury se výrazněji zapíše spíš jeho dědeček, který se stane Vančurovi předlohou pro postavu hlavního hrdiny románu Pekař Jan Marhoul.
Pokud jde o popis Benešova a jeho obyvatel, soudil Vančura tehdejší poměry dosti přísně, ale dnešní kronikář města František Sturz přiznává, že "Benešov bylo tehdy typické české maloměsto". Od těch dob se však hodně změnilo.
Po roce 1989 se ve městě s necelými šestnácti tisíci obyvateli dokonce nakrátko hrála i nejvyšší fotbalová liga, jenže majitel klubu se dostal do potíží a mužstvo se bez jeho peněz rychle rozpadlo. V okolí Benešova se nachází jeden z nejreprezentativnějších českých zámků Konopiště, i luxusní střediska, kde lze strávit odpočinkový víkend, pokud na to ovšem máte. Nedaleko blízkých Tvoršovic, rodiště legendárního herce Zdeňka Štěpánka, vzniklo v roce 2002 golfové hřiště. I tak žije Vančurovo typické české maloměsto po více než sto letech.

Za císaře pána
Co se polohy týče, nemohlo si městečko stěžovat. Stará benešovská silnice sleduje dávnou historickou cestu, po níž až do poloviny 18. století kmitali poslové či hraběcí kočáry mezi Prahou a Vídní. Benešov ovšem obcházela po západním okraji, podobně jako železniční trať, která ho od roku 1871 odděluje od zámku. Dnes je trať v rekonstrukci, neboť tudy prochází jeden z hlavních železničních tahů.
Chybělo málo, aby se k Benešovu upíraly zraky celého Rakousko-Uherska. Snad jen kdyby tehdejší majitel zámku Konopiště, následník trůnu a arcivévoda František Ferdinand d´Este, nejel v roce 1814 s chotí Žofií do Sarajeva... Zámek koupil od Františka Eugena Lobkovice a jeho majitelem se stal 1. března 1887. I na císařské poměry byl velmi bohatý, miloval hony a staré památky. Například jeho sbírka předmětů se sv. Jiřím je součástí muzea konopišťského zámku, který se měl stát reprezentačním sídlem rakouského císaře. Arcivévodovo manželství s kněžnou Žofií Chotkovou však bylo v císařské rodině chápáno jako pod úroveň, což přinášelo ústrky. Na Konopišti ale byli pány, byť nijak velkorysými - o jejich lakotnosti kolovaly četné legendy.
Na své panství zvali řadu významných hostů. O tom by mohl vyprávět třeba přednosta benešovské železniční stanice, který má svou pracovnu v historickém nádražním salonku, dřívější luxusní čekárně. Postůjte, ve všední den vás pustí i dovnitř. Kolik tudy asi prošlo korunovaných hlav a urozeného panstva, pozvaného na hony bažantů na Konopiště? Naposledy pár dní předtím, něž dobrý voják Josef Švejk pronesl takhle zrána ke své bytné paní Müllerové: "Tak nám zabili Ferdinanda..."

Osada na ostrohu
Někdy po polovině 11. století se z několika staveb u kostelíka nad potokem postupně rozrostla osada Karlov. Dodnes leží nápadně nad městem, a přestože místní sem zamíří spíš asi do fitness centra či do restaurace, je to nejhistoričtější část Benešova. Když se jinde po městě stavěly strohé paneláky, Karlov zůstal uchráněn. Přehlédnout ho lze z cestičky vedoucí pod katolickým i židovským hřbitovem, která osadu obchází. Archeologové tady vedli četné vykopávky už v předminulém století a v roce 1885 zde objevili dvoje elipsovité náušnice z přelomu 10. a 11. století.
Dva vysoké gotické oblouky dávného minoritského kláštera jsou možná nejnápadnější městskou památkou. Jejich siluetu nad Karlovem na okamžik zahlédneme už z vlaku. Když klášter v letech 1246 - 1247 vznikal, obydlené místo už mělo za sebou bezmála dvě století. Chrám zakládal probošt boleslavské a později i pražské kapituly Tobiáš z Benešova. Minorité ovšem byli spíše řádem chudým, žebravým, který žil z darů města. Za to dbal o jeho víru a morálku.
Dne 19. května 1420 klášter vypálili husité. V konventním kostele, byť už bez klenby a beze střech, se ještě konaly dva sněmy, ten z roku 1473 dokonce za účasti královny Johany z Rožmitálu, druhé manželky českého krále Jiřího z Poděbrad. Pak byl ovšem klášter v roce 1648 vypálen podruhé, tentokrát Švédy. O deset let později se začalo uvažovat o jeho obnově. Nestalo se a ruiny postupně poskytovaly levný stavební materiál - zejména pro piaristickou kolej, která vyrostla na náměstí. Po minoritech zůstaly jen dva mohutné gotické oblouky. Pod nimi narazíte na pěknou zvonici a vyhlášenou restauraci. Odtud je pěkný výhled dolů na... paneláky.
Jen pár kroků nad klášterem stojí gotický kostel sv. Mikuláše. Před ním se dochovala další nápadná zvonice, která kdysi bývala součástí ohradní zdi. Už na staré vedutě F. B. Wernera z poloviny 18. století se nachází její hranolová předchůdkyně, tehdy ovšem nejspíš ještě dřevěná.

Náměstí bez Mistra Jana
Dávné náměstí slulo věhlasnými trhy. Bylo tak obrovské, že někdy v 15. století postačilo pro dvě, jež rozdělil blok domů. Úzká ulička s názvem Řeznická vypovídá, který cech zde získal výrazné zastoupení. Většímu z náměstí - nese jméno prvního československého prezidenta T. G. Masaryka - vévodí bývalý piaristický konvent s kostelem sv. Anny, dílo renomovaného architekta G. B. Alliprandiho. Mezi benešovskými kostely patří stylově k nejzachovalejším. V parčíku uprostřed náměstí stávala od roku 1933 betonová socha Mistra Jana Husa od Miloše Suchánka, sochaře pocházejícího z Benešova. Zlé jazyky ovšem tvrdí, že pozdviženou rukou jako by hrozila dolů na radnici: Mluvte pravdu, nic než pravdu! A tak ji v roce 1960 přestěhovali jinam, zůstala jen fontána.
V rohu náměstí, hned proti kostelu a bývalé piaristické koleji, se vypíná secesní budova z roku 1844. Na fasádě si povšimnete nápisu Pošta, ale tu zde už více než sto let nehledejte. Od začátku minulého století je tady totiž hotel se sálem, kam se místní vydávají na koncerty či do divadla.
Ještě výraznější secesní stavbou, ale na Malém náměstí, je Muzeum umění a designu města Benešova, kde sídlí i pobočka Muzea Podblanicka. Zajímavá je také radnice, přestavěná před dvanácti lety podle projektu architekta Josefa Pleskota. Přestavbě udělili odborníci v roce 1995 cenu Grand Prix 1995 za architekturu.

Utrpení města Benešova
"Padesátá i šedesátá léta se tady prospala," tvrdí kronikář. V Benešově měla být nová strojnická škola s internátem pro studenty z okolí, ale představitelé města vyrazili na ministerstvo školství s návrhem, aby se finanční prostředky daly raději na budování ostravských hutí. Nakolik se svým šlechetným činem uspěli, není známo, ale škola nakonec vznikla v Táboře.
Pak přišla doba paneláková. Město ztratilo pár starobylých památek. Zmizel dávný špitál s kostelíkem sv. Alžběty, který stával "hned pod hradbami", pod dodnes dochovanou bránou Brankou. Nová výstavba pohřbila i hostinec z roku 1796, který kdysi rádi navštěvovali koňští formani, a postupně nemilosrdně obkroužila střed města až k Malému náměstí. A když přišel pokyn "panelovou výstavbu zahustit", tehdejší radní nezaváhali. Věžáky tak stojí "pěkně vedle sebe", zelená prostranství sídlišť zmizela. Podlehl jim i starý židovský hřbitov, na který upozorňuje jen několik náhrobků v upraveném parčíku před paneláky.
Benešov se dále rozrůstal. Přistěhovali se lidé z Kralovicka, kde se budovala přehrada na Želivce. Žily tady i rodiny vojáků, sloužících v nedalekém vojenském prostoru. Po roce 1990 získala benešovské mlékárny firma Danone a vyrostly tu i budovy bank a úřadů. Následující správní změny však byly pro Benešov zásadní. Přestal být okresním městem, a mnohé úřady se tak odstěhovaly.
Tyršova ulice se kdysi jmenovala Zámecká. Běží přímo z náměstí, a dokud ji nepřesekla železniční trať, končila až u zámeckého parku na Konopišti. Dávno to odvál čas, ale sokolovna stojí v této ulici nedaleko nádraží dodnes. Reprezentativní, nedávno rekonstruovaná novorenesanční budova, kterou projektoval člen benešovské obce sokolské bratr Jaroslav Škoula, mistr zednický, dokazuje význam Sokola ve městě na počátku minulého století.
V ulici jsou také pasáže, kde lze posedět nad čajem a sladkostmi, malé domky s bohatým osudem i mohutná prosklená budova banky. Na druhém konci ulice za tratí upoutá pěkná romantická vila s věžičkou oblíbeného benešovského stavitele Marcela Dusila postavená pro důstojníka c. k. rakouské armády Karla Hellera.

Tajemství románského kostelíka
Vesnička Chvojen leží snad na konci světa, dál už jsou jen lesy. Z Konopiště na Chvojen míří značená cesta dlouhou alejí. Přivřete oči, slyšíte? Právě přijíždějí František Ferdinand d´Este s manželkou Žofií... Do románského kostelíka sv. Jakuba a Filipa na vršku nad vesnicí chodili na bohoslužby.
Dnes vypadá kostel až příliš novogoticky. Může za to architekt Josef Mocker, který ho před sto lety přestavěl. Bohaté tradice mu však nevzal. Jak podotýká Václav VII. Josef Potůček, komtur Rytířského řádu sv. Václava (EOSW), jde o druhý nejstarší kostel na Benešovsku. Vznikl kolem roku 1217, ale už předtím zde sídlili naši keltští předci, jak potvrzují i bohaté okolní nálezy.
Sám kostel má unikátní akustiku, kterou ocenil violista Petr Verner i cembalistka Barbara Kürstenová. Hodinu a půl tady zněl 14. října v jejich podání koncert z děl mladého Wolfganga Amadea Mozarta a Johana Sebastiana Bacha. Pak všichni, diváci i aktéři, vyběhli z prochladlého kostela ven, ale odnášeli si neobvyklý zážitek.
V takovém prostředí se daří dostat z nástroje ještě něco víc, je přesvědčen Petr Verner. "Zvláštním zážitkem tu bývají vánoční mše, kdy nakonec zpívají i návštěvníci," tvrdí Václav VII. Josef Potůček. Za unikátní považuje především fresky sv. Filipa a sv. Jakuba, Panny Marie, Leviathana či Ptolemaiovy sluneční soustavy. O kostelík i místní památky se stará Rytířský řád sv. Václava.
Za války se Chvojen ocitl ve výcvikovém území německých vojáků. Trvalo pak dlouho, než se toto místo podařilo oživit. Kostelní zvon byl prý po prožitých útrapách zcela "mrtvý". Rozezněl se až po sedmi měsících každodenní péče.

Sukovy poslední hodiny
Karel Hynek Mácha měl na Benešov jiné vzpomínky než později Vladislav Vančura. Básník se tady totiž zamiloval. Na vině byl spolužák Václav Mach, jehož rodiče z města pocházeli. Společně si vyšli na hrad Kožlí a pak Mácha přednesl projev na vlasteneckém odpoledni místo nepřítomného řečníka.
Dvaadvacetiletý uhrančivý jinoch okouzlil tehdejší ženskou smetánku města. Zahrál dokonce roli studenta v divadelním kusu Čech a Němec. Jeho partnerkou byla o měsíc mladší Márinka Stichová, dcera myslivce ze Želetínky. Samostatná a vzdělaná dívka ho upoutala. Do Želetínky se několikrát vrátil, ale happy end se nekonal. Márinka pak Máchu přežila o sedmnáct let, zemřela ve třiačtyřiceti letech v roce 1853 v Brodcích nad Sázavou. Želetínka ale slouží lesníkům dodnes. Je zvýšená o patro a na zadní straně vidíme desku, která zaznamenává úlovky Františka Ferdinanda d´Este. Poslední jsou z roku 1913.
Pro Josefa Suka (1874 - 1935) byl Benešov osudový. Pocházel z Křečovic na Sedlčansku, kde i jeho otec býval uznávaným hudebníkem. V Benešově pobýval a také zemřel. Předposlední den v květnu 1935 odjížděl z Prahy ze zkoušek v pět odpoledne autobusem do Benešova, nebylo mu dobře, kouřil, stěžoval si na bolesti. V půl osmé byl raněn mrtvicí. Zbývaly mu pouhé dvě hodiny života. Pochován je v Křečovicích.

Richard Grégr

Jak se tam dostat
Benešov leží na železniční trati Praha - Tábor. Z hlavního nádraží trvá cesta rychlíkem necelou hodinu. Do Benešova se lze z Prahy dostat ještě rychleji autobusem. Pojedete-li z hlavního města autem, zvolte dálnici D1 a poté silnici na Tábor - cesta vám zabere něco přes půl hodiny.

Informace
www.czechinns.com/benesov  
www.benesov-city.cz  
www.zamek-konopiste.cz  

Kam na jídlo
Restaurace U zvonice, Na Karlově 347, Benešov, tel.: 317 721 523
Restaurace U Zlaté hvězdy, Masarykovo nám. 2, Benešov, tel.: 317 723 921
Čajovna v Muzeu, Malé nám. 74, Benešov, tel.: 777 658 498

Kde se ubytovat
Hotel Pošta ***, Tyršova 162, Benešov, tel.: 317 721 071, 604 950 380
Hotel zimní stadion, Hráského 1913, Benešov, tel.: 604 379 488
Nová myslivna**, Konopiště, tel.: 317 722 496
Ubytovna Hubert, Černý Les, Benešov, tel.: 603 827 780