Inovace jsou tou správnou odpovědí, kterou dává trh na rostoucí globální konkurenci. Motorem inovací je svoboda. Platí to i pro oblasti, jakými jsou vzdělání, věda a výzkum. Jestliže nyní v Evropě mluvíme o povinnosti vlád se této oblasti více věnovat, pak tím není myšleno, že mají tento proces řídit či do něj zasahovat. Právě naopak, musíme vytvořit podmínky a prostor pro daleko větší uplatnění soukromé aktivity a prostředků.

Evropa neztrácí dech proto, že se ve školství a vědě příliš uplatňuje neviditelná ruka trhu. Je tomu obráceně. My ve světovém srovnání málo zapojujeme konkurenci, svobodnou aktivitu a soukromé peníze. Jak ve vzdělávání, tak ve výzkumu a vývoji. Jestliže naším cílem je zvýšení kvality života občanů, pak inovace a vzdělání jsou prostředky k jeho dosažení.

60 miliard... a co z nich?

Vzdělání a inovace jsou mými premiérskými prioritami. Již probíhají práce na reformě podpory vědy a výzkumu. Jejím mottem je: peníze musí jít těm nejlepším. Chceme podpořit excelenci, ne průměr, dát prostředky těm, kteří mají výsledky, ne jen dobře napsané projekty. Když sečteme peníze, které přiděluje vládní Rada pro výzkum a vývoj, s prostředky z fondů EU, je k dispozici ročně kolem 60 miliard korun. Musíme je využít efektivně.

Kromě lepšího systému rozdělování financí potřebujeme motivovat firmy k větší podpoře vědy a výzkumu. Jde zejména o daňové změny, které umožní podnikům dávat na vývoj alespoň dvakrát více než dnes. Třetí podmínkou pak je reforma vysokých škol, posílení manažerské odpovědnosti jejich vedení, podpora spolupráce univerzit, ústavů a inovačních firem.

Těmito otázkami se bude zabývat Inovační fórum, které se koná zítra v Lichtenštejnském paláci. Odpovědi musíme najít rychle. Ale musíme myslet také v delším horizontu. Sebelepší inovační stroj nám nebude k ničemu, když nebudeme mít energii, která ho pohání. A tou jsou lidské mozky.

Samotné inovace, patenty a technologie sice vznikají až na vysokých školách, v laboratořích a firmách. Ale to je přece jen až ten úspěšný konec cesty. Ta cesta začíná už v útlém věku dítěte, kdy se rozhoduje o jeho vzdělání. O tom, zda touha studovat nakonec neskončí u zabouchnutých dveří vysoké školy. A samozřejmě i o tom, zda se mu po studiích vyplatí dát se na vědeckou dráhu.

Vypadá to vše jako samozřejmost, ale není. Respektované studie také ukazují, že o úspěchu nerozhoduje jen to, jaké podmínky vlády a parlamenty vytvoří pro vědu, výzkum a inovace a jak je univerzity a firmy využijí. Úspěch není tam, kde se nedaří zvyšovat podíl studentů bez ohledu na příjmy či vzdělání jejich rodičů. Kde chybí motivace k dosažení co nejvyššího vzdělání. Bez otevřeného a na poptávku po vzdělání citlivě reagujícího školského systému nám nepomůže ani trojnásobek peněz pro vědu a výzkum.

Konkurence a výtah

Stačí se podívat na země, které se řadu let pohybují na vrcholu pyramidy konkurenceschopnosti. Ačkoli se v mnoha ohledech liší, v jednom se shodují: jejich základní a střední školy fungují mnohem lépe než ty naše jako "výtahy" k branám vysokých škol a špičkových univerzit.

Co to znamená pro nás? Na úrovni základního vzdělání bychom měli dbát na to, aby děti dříve, než někdo dokáže rozpoznat, co mohou jednou dokázat, nebyly tříděny do různých typů škol - zpravidla podle toho, kdo jsou jejich rodiče. Ztráty na talentech vznikají již zde.

Na středních školách se nesmíme bát snížit míru specializace ve prospěch všeobecného vzdělání. Je to přirozená reakce na zrychlující se tempo změn na trhu práce i na to, že stále větší podíl absolventů středních škol bude chtít dále studovat. Protože vysokoškolské vzdělání je vysoce návratnou investicí, měli by se na ní podílet všichni, jimž se nakonec mnohonásobně vrací: společnost, firmy i absolventi.

Školné pomůže chudým

Je prokázáno, že odložené školné není žádnou bariérou na cestě ke vzdělání, ale právě naopak. Zvláště, když zavedeme výhodné studentské půjčky, rozšíříme stipendia a podpoříme spoření na vzdělání.

Změny, které jsem tu nastínil, nebudou ani rychlé, ani snadné, a už vůbec ne laciné. Jako každá reforma narazí jistě na odpor. Zejména u těch, kteří si pletou excelenci s elitářstvím, jimž vyhovuje současný rigidní, uzavřený systém, který zvyšuje jejich moc a odstraňuje jim z cesty konkurenci. Ale tento odpor musíme zlomit a věřím, že alespoň v tomto výjimečném případě se média přikloní na stranu vlády. Ostatně jsem optimistou, intelektuálové vždy podporovali osvícené vládce...

Kromě toho, politickou úrodu této setby rozhodně nebude sklízet současná vláda. Ani ta příští. Jde o zajištění úspěšné budoucnosti této země na dlouhá léta dopředu. Dnes stále těžíme z díla Komenského, z vlastenecké práce vzdělanců 18. a 19. století, z podpory, kterou vzdělání věnoval T. G. Masaryk. Jsme povinni k tomuto zděděnému potenciálu také něco přidat. Začněme s tím hned a společně.