Desítky až stovky tisíc korun škrtají rok od roku ze svých příjmů malí soukromníci v pohraničí při vývozu do Německa. Sílící kurz koruny k euru už řadu z nich dokonce zlikvidoval. To, co větší až velcí vývozci považují za složitou, ale zvládnutelnou situaci, znamená pro ty malé doslova existenční problém.

Časy, kdy za euro bylo přes 30 korun, jsou dávno pryč. "Kdo a čím tak posiluje korunu? Nevěřím, že to je zlepšující se ekonomikou. Jde spíš o něčí burzovní spekulace, na které já doplácím," kroutí hlavou tachovský podnikatel Rudolf Tomšů, který ze své firmy na okraji města expeduje dveře z masivu a masivní stoly nejen po republice, ale i do Rakouska a Německa.

Šestina příjmů je pryč


Začínal sám v garáži, postupně ale rozšířil firmu, dokáže uživit na 25 zaměstnanců a ročně prodat zboží za dvacet milionů korun. Za pět let, co obchoduje s Německem, mu rozdíl několika korun z jednoho utrženého eura ale postupně ubral šestinu dřívějších příjmů. A to je pro firmu, které se stále daří podnikat bez dluhů, velký problém.

Může zákazníkům v Německu zdražit? "Ani náhodou. Jakmile naznačím situaci s posilující korunou, krčí rameny. Nechápou, nebo nechtějí chápat, o čem mluvíte," říká podnikatel, který kromě mnoha obchodních partnerů má v zahraničí i řadu přátel, známých podnikatelů i místních politiků. Ostatně i bavorská televize ho, díky jeho dokonalé znalosti němčiny, čas od času zve do diskusních pořadů o politických i ekonomických tématech.

Tomšů vidí jediné řešení: Co nejrychleji u nás zavést euro. "Odkládáním eura se ten průšvih prodlužuje. Ztrácím na výdělku jen proto, že se někdo pro něco rozhodl. On mně nepomáhá, já jemu placením daní ano. To je hodně špatně," říká Tomšů.

O tom, že je prakticky nemožné kompenzovat posilující korunu zdražením u německého zákazníka, ví své i Plzeňan Josef Kadečka. Víc než deset let ho výhradně živí prodej vlastnoručně vyrobených předmětů z kůže. Denně tráví do večera čas v malé koželužně svého domku. V Německu pak prodává nejrůznější brašny, pouzdra, sedla i jezdecké doplňky. Za ceny, jaké platily ještě v době, kdy byla německá marka za 22 korun.

"Za to, co stálo tehdy padesát marek, jsem utržil 1100 korun. Přepočetli to pak na 25 eur, a to dostávám dodnes. Při kurzu 26 korun za tu samou věc teď utržím 650 korun. Na vyšší cenu samozřejmě nepřistoupí," stěžuje si Kadečka. Problém řeší - takříkajíc - vyšší produktivitou práce. Dělá třikrát víc brašen, pouzder než dříve. Jenže vzrostly i vstupní náklady.

"Kůže zdražila. Stojí teď tolik, za kolik se už v Německu některé moje výrobky prodávají hotové!" pronáší důrazně v hovoru nad právě máčenou srnčí kůží. Říká, že není divu, když mnozí podobní soukromníci ruší svá živnostenská oprávnění a dělají dál načerno. Tedy bez placení daní.

"Vidím to černě. To bude náš konec," říká anonymně další z malých soukromníků, postižených silnou korunou. Roky ho slušně živil prodej modelů letadel v Německu. Teď, když na jednom euru přichází už o šest korun, nechal se zaměstnat v továrně jako zámečník. Sotva zaplatí externí pomocníky a montovat letadla odchází až večer nebo o víkendech.

Každá rada je drahá


Vladimír Kopačka z představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků rovnou přiznává, že tihle malí živnostníci, na rozdíl od větších podniků, mnoho šancí v boji proti korunovým ztrátám nemají.

"Nějaké zajišťovací forwardové měnové obchody za předem zajištěného kurzu u bank nejsou pro ně často dostupné. Jediná rada snad, aby se snažili v eurech i nakupovat materiál," připomíná Kopačka. "Kdo vyváží, je nešťastný, kdo dováží, je nadšen. Tak to prostě je. A skutečným řešením je až rychlé zavedení eura," dodává.

S tím zavedením eura souhlasí i jednatel plzeňské strojírenské firmy MDS Engineering Jaroslav Tauš. Firma s více než stovkou zaměstnanců a více než stomilionovým obratem vyváží do eurozóny dvě třetiny produkce, hlavně speciálního strojního zařízení, svařovaných konstrukcí, montážních linek pro automobilky.

Na to, až dozraje čas k euru, ale Tauš nečeká. Úvěry i třeba leasing strojů splácí bance v eurech. Hrozba, že koruna začne oslabovat a jemu se investice prodraží, prý není tak velká.

"Zajistili jsme si kurz i forvardovými operacemi s bankou. Ale i tak - na šedesát procent tržeb nás silná koruna ovlivňuje," vypočítává jednatel.

Jeho MDS Engineering, která je společným podnikem se stejnojmennou firmou v Regensburku, si navíc může sem tam dovolit i zvýšit cenu pro zákazníka. "Ale jenom těm, se kterými nemáme dlouhodobou smlouvu".

Malá firma, velký problém


Živnostník Kadečka, podnikatel Tomšů i Tauš jsou jen příkladem toho, že platí exportní pravidlo - čím menší firma a menší obraty, tím větší problém s kurzem koruny.

Například banky nabízejí zajištění kurzových rizik až někde od objemu 10 tisíc dolarů, což je pro řadu skutečně malých živnostníků těžko dostupné. "Mnohé české firmy kurzová rizika podceňují. Podobné zajištění je pro ně ale důležitější než například pro firmy v západní části Evropy," připomíná analytik Citibank Jaromír Šindel.

A pak je tu ještě ta možnost zdražení vyváženého zboží. K těm šťastným, kterým se to do určité míry daří, patří i tradiční sklárna Františka Halamy ze Železného Brodu. Z

unikátních a v rodině dochovaných původních forem vznikají luxusní a drahé dózy, sošky, vázy. Jen s malým počtem externě najímaných brusičů tak Halamovi exportují do celého světa naprostou většinu produkce.

"Převládají u nás dolarové trhy, což představuje ještě větší kurzové ztráty než v případě eura. Každý rok ale přicházíme na nové trhy, k novým zákazníkům, a můžeme si dovolit zdražit. Ztrátu na jednom trhu tak kompenzujeme na novém," připomíná syn Robert Halama.

U luxusního zboží a služeb spojených s jeho prodejem je možné podle mladého podnikatele zkrátka s vyšší cenou ještě uspět. Což sice nezvýší zisk, ale alespoň pokryje stále rostoucí náklady při výrobě.