Mezinárodní účetní standardy (IFRS) fenoménem roku 2005

Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS) jsou v Evropě fenoménem roku 2005. Vedle hurikánů, teroristických útoků či povodní se mohou zdát něčím, co náš život příliš neovlivní. Možná prozatím. Nicméně právě od letošního roku platí pro všechny obchodní společnosti, které jsou emitenty cenných papírů registrovaných na regulovaných trzích členských států Evropské unie (dále jen registrované podniky), povinnost vykázat konsolidované výsledky hospodaření podle IFRS. V praxi nejčastější bude případ účetní závěrky za období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2005. K tomu se váže povinnost vykázat srovnatelné období, tedy i srovnatelné údaje odpovídajícího účetního období roku 2004.
Vzhledem ke členství České republiky v Evropské unii se tato povinnost vztahuje i na podniky se sídlem v České republice. Zákon o účetnictví v ČR ostatně reagoval na evropskou legislativu již v roce 2004 a obdobně upravil povinnosti českých registrovaných podniků.

Spokojenost akcionářů především

Až dosud šlo o problém, který řeší řada podniků v celé Evropské unii. Nicméně uplatnění IFRS v České republice může mít i svá specifika. Komora auditorů již od roku 2004 řeší řadu otázek, které jsou pro mnoho podniků velmi důležité. Například jaký zisk bude zdrojem pro výplatu dividend? Zjištěný podle českých účetních předpisů či podle IFRS? Že může jít o zásadní rozdíl, je zřejmé. Názory při diskusích se kloní k tomu, že výpočet podle IFRS bude ten správný přístup.
Vzpomeňme však například na podmínky FNM uplatněné v privatizaci některých podniků, kde změna tohoto typu by bývala měla zcela zásadní vliv na výsledky, podle nichž byl určen další postup při privatizaci. Zda ještě dnes mohou uvedené změny zasáhnout do takto uzavřených vztahů, nelze bez konkrétní dokumentace posoudit. Obecně ale lze očekávat, že akcionáři budou spokojeni, pokud bude zisk zjištěný podle IFRS vyšší než zisk zjištěný podle českých účetních předpisů. Lze také očekávat, že budou protestovat, pokud náhle vyjde podle IFRS ztráta nebo jen malý zisk tam, kde bývaly vypláceny slušné podíly či dividendy ze zisku zjištěného podle českých předpisů. Jak ale budou takovouto změnu vidět akcionáři, kteří třeba před několika měsíci a nebo i před několika roky nakoupili či prodali své akcie? Samozřejmě v závislosti na tom, jaký vývoj prodělává zisk jejich podniku ve světle nových účetních standardů, tedy IFRS. Pro akcionáře i pro podniky bude tedy nabývat na důležitosti dostatečně přesně formulovaná legislativa, která s IFRS vlastně dosud nepracuje.

Národní legislativa nestačí

Další otázkou, která rozkmitala prostředí, ve kterém se účetnictví v ČR nachází, je od roku 2005 povinnost registrovaných podniků použít IFRS nejen pro vykazování, ale i pro účtování. Tyto mezinárodní standardy určené pro účetní výkaznictví samozřejmě neřeší otázky účtování, a především ne organizační a technické otázky vedení účetnictví. Jsou v zásadě mezinárodním jazykem dorozumění podnikatelů a investorů. I když je samozřejmě respektována, stojí národní legislativa stranou. Pro zobrazení všech skutečností však IFRS upřednostňují skutečný stav před stavem formálním, tj. podstatu celého účetního případu před formálním stavem, který může podstatu v některých případech jen zastírat.
Podniky u nás tedy nyní musí řešit otázky spojené nejen s vykazováním konsolidovaných výsledků na úrovni celé skupiny, ale i s vedením účetnictví podle IFRS a vykazováním výsledků na úrovni individuální účetní závěrky. IFRS jsou však v dílčích případech zatím ještě v rozporu se zákonem o účetnictví. Pokud mají IFRS přednost a zákon se v takovýchto případech neuplatní, jak posuzovat platnost zákona v ostatních ustanoveních? Zamotaná situace. Má-li přednost zákon, nelze beze zbytku správně oceňovat podle IFRS. Mají-li přednost IFRS, není nijak upraveno vedení účetnictví, účetní zápisy, doklady, knihy, atd., atd., protože IFRS vedení účetnictví nijak neřeší. Tvrzení, že platí IFRS, a co není upraveno v IFRS, platí podle znění zákona, lze přijmout, ale není pro ně zatím žádná opora. Pokud se tedy dovídáme z tisku, že je nutno účtovat podle IFRS a nestačí jen sledovat rozdíly pro provedení závěrkových úprav pro sestavení výkazů, jde spíše o přání než o platný právní stav. Podnik, který účtuje podle českých předpisů a v samostatném účetním okruhu sleduje rozdíly pro účely účetní závěrky podle IFRS, neporušuje IFRS. Takovýto postup pak nejspíše nelze považovat ani za porušení zákona v jeho současném znění.
Vzhledem k tomu, že jakékoliv interpretace IFRS může provádět jen mezinárodní orgán k tomu zřízený, nevydává MF ČR žádné pokyny, kterými by uplatnění IFRS interpretovalo, dokonce ani nijak jejich uplatnění v praxi neusměrňuje. A tak vzniká mnoho otázek, na které lze snáze nebo i obtížněji nalézt odpovědi. Zda půjde o odpovědi vhodné či nevhodné, se ukáže, až finanční úřady za pár let vytvoří pojetí toho, co zákonu o účetnictví odpovídá a co nikoliv, za co bude podnik pokutován a za co ne.

Neregistrované dcery

Další otázky se otevírají ve chvíli, kdy je třeba realizovat zmíněné zákonné ustanovení. Trochu nepříjemnou situaci musí řešit podniky, které registrovány jsou a jejich dceřiné společnosti nikoliv. Mají povinnost účtovat podle IFRS, ale dceřiné podniky takto postupovat nesmějí. Přejít na vnitřní řízení ve skupině založené na ukazatelích zjišťovaných na bázi IFRS může být komplikovanější než v případě uplatnění IFRS na základě zákona pro skupinu jako celek.
Poněkud složitější situace nastává, pokud je registrovaný dceřiný podnik a mateřský nikoliv. Nejkomplikovanější je však stav, kdy dochází ke změnám v registraci. Například dojde ke splatnosti dluhopisů a končí povinnost registrace. Zatím povinný přechod z účetnictví vedeného podle IFRS na účetnictví vedené podle českých účetních předpisů si nelze v praxi dost dobře představit bez významných rizik budoucích rozporů s finančními úřady.
Na otázku, jak se vyhnout těmto či dalším rizikům spojeným s uplatňováním IFRS při vedení účetnictví registrovaných podniků, lze dát snad jen jedinou odpověď. Bez ohledu na zvýšení nákladů na vedení účetnictví a na ověřování jeho správnosti je třeba vést evidenci pro účely daní a současně vést účetnictví podle IFRS tak, aby oba systémy podávaly výsledky odpovídající svým účelům. Při využití vhodných softwarů bude i v takovýchto případech možnost omezení duplikací prací s těmito agendami spojenými, a lze tak zajistit vše potřebné v rámci jednoho systému.

Na účetním rozcestí

Jinou otázkou pak je zpřesnění legislativy a úvaha o vhodnosti povinného vedení účetnictví podle IFRS v podmínkách, kdy samotné orgány odpovědné za tvorbu IFRS ustoupily od jakéhokoliv záměru ovlivňovat vlastní vedení účetnictví a zaměřují se na vykazování, samozřejmě při dodržení zásad ocenění a uznání jednotlivých účetních případů.
Komora auditorů České republiky podstoupila některé kroky k vyjasnění otázek souvisejících s uplatňováním IFRS v účetnictví podnikatelských subjektů v České republice a samozřejmě se jimi zabývá pečlivě i nadále. Nicméně otázky související s vymáháním právních ustanovení, která významně zvyšují náročnost na vedení účetnictví registrovaných podniků, není schopna řešit ani na ně odpovídat. Je věcí účetní profese jako celku využít vlastních poznatků při řešení dalších legislativních kroků v této oblasti.
Autor je předsedou podvýboru KA ČR pro mezinárodní účetní záležitosti