Zdanění v cizině často nestačí
Řada českých občanů využívá možnosti pracovat v zahraničí, ukládá své peníze na zahraniční bankovní účty, nebo investuje do zahraničních cenných papírů. Stále častěji pak hledají odpovědi na otázky týkající se zdaňování svých příjmů ze zahraničí. Domnívat se, že zaplacením daně v cizině vše jednoduše končí, může být zrádná představa.
Častým omylem při rozhodování, které příjmy v českém daňovém přiznání uvést, bývá názor, že v případě, že je zahraniční příjem již v zahraničí zdaněn, není nutno jej v českém daňovém přiznání uvádět. To je však pravda jen za určitých podmínek.
Samotné neoznámení zahraničních příjmů českému finančnímu úřadu může vést k nepříjemnostem. Abychom jim předešli, je důležité před podáním daňového přiznání důkladně prověřit daňové povinnosti jak v České republice, tak i v zahraničí.
Zdroj příjmů rozhoduje
Způsob i rozsah zdanění fyzických osob vyplývá z jejich daňové rezidence. Daňoví rezidenti České republiky zde mají daňovou povinnost, která se vztahuje na jejich celosvětové příjmy, zatímco čeští daňoví nerezidenti zdaňují v ČR jen příjmy, jejichž zdroj je na jejím území. Například u příjmů ze zaměstnání je zdroj v tom státě, kde je závislá činnost vykonávána, u příjmů z pronájmu je zdroj v zemi, kde se nachází pronajímaná nemovitost.
Podle českých daňových zákonů je českým daňovým rezidentem osoba, která má na území republiky bydliště, nebo se zde zdržuje alespoň 183 dnů. V případě, že i jiný stát než Česko považuje fyzickou osobu za svého daňového rezidenta podle místních zákonů a činí si nárok na zdanění jeho celosvětových příjmů, použije se pro určení státu daňové rezidence příslušná smlouva o zamezení dvojího zdanění - pokud ovšem taková smlouva existuje.
Obvykle je osoba rezidentem v tom státě, ve kterém má k dispozici stálý byt, kde je středisko jejích životních zájmů, nebo kde se trvale zdržuje. Státní příslušnost ani občanství většinou nejsou pro daňové účely podstatné. Pokud fyzická osoba bydlí celý rok se svou rodinou v ČR, kde také pracuje, a obdrží příjmy ze zdrojů v zahraničí, je povinna tyto příjmy uvést ve svém českém daňovém přiznání. Pokud tyto příjmy podléhají zároveň zdanění i v zahraničí, postupuje se při výpočtu daně podle příslušných smluv o zamezení dvojího zdanění. Smlouvy přesně stanovují metodu, kterou lze pro určitý druh příjmu použít (viz tabulka).
Dividendy a úroky
Dividendy přijaté ze zahraničí a úroky ze zahraničních bankovních účtů podléhají v České republice zdanění v hrubé výši - tedy bez snížení o výdaje a o sraženou daň.
Zahraniční dividendy i úroky ze zahraničních bankovních účtů mohou být, pokud nejsou zahrnuty do obchodního majetku podnikatele, v České republice zdaněny dvěma způsoby (viz tabulka).
Obvyklý příklad
Tak například dividendy vyplácené z Německa českým rezidentům mohou být na základě smlouvy o zamezení dvojího zdanění zdaněny v Německu maximálně ve výši 15 procent. Aby mohla být uplatněna sazba podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění, může německý finanční úřad požadovat potvrzení o českém daňovém rezidentství příjemce dividend.
V českém daňovém přiznání si příjemce dividend bude moci odečíst daň pouze do výše sazby podle smlouvy, tedy maximálně oněch 15 procent. Pokud bude v Německu sražena patnáctiprocentní daň a poplatník zahrne tyto dividendy do samostatného základu daně, po odečtení daně zaplacené v Německu nebude již v Česku doplácet daň z tohoto příjmu.
Výši daně sražené v Německu doloží potvrzením německého finančního úřadu, v odůvodněných případech ji lze doložit i potvrzením plátce dividend.
Zdanění úspor
Od 1. července loňského roku je uplatňována takzvaná Směrnice o zdanění úspor. Tou se státy EU zavázaly k automatické výměně informací o příjmech z úspor daňových rezidentů EU, kteří obdrží příjmy z úspor ze státu, jenž tuto směrnici aplikuje.
Ke směrnici přistoupily i další země, například Švýcarsko, Monako nebo Lichtenštejnsko a mnoho závislých teritorií, jako jsou Isle of Man, Guernsey, Kajmanské ostrovy a další.
Platí i výjimky
Automatická výměna informací platí pro všechny zúčastněné státy. Některé z nich, konkrétně Belgie, Rakousko a Lucembursko, však budou v přechodném období srážet daň přímo u zdroje, a to první tři roky ve výši 15 procent, další tři roky 20 procent a od roku 2011 dokonce 35 procent.
Na základě obdržených informací bude moci český finanční úřad ověřit správnost podaného daňového přiznání a výši úrokových příjmů ze zahraničí.
V případě, že úrokový příjem bude vyplacen ze státu, který bude provádět srážku daně přímo u zdroje, bude moci český daňový rezident snížit o tuto zahraniční daň svoji daňovou povinnost v ČR v plné výši.
Daňové přiznání
Český daňový rezident, který má příjmy ze zahraničí, musí podat české daňové přiznání, ve kterém uvede všechny příjmy, které za příslušný kalendářní rok obdržel. Zaměstnavatel nemůže v tomto případě provést roční zúčtování, protože to neumožňuje zohlednit příjmy ze zahraničí a jejich případné dvojí zdanění.
Autorky pracují v divizi Poradenství pro lidské zdroje PricewaterhouseCoopers
Metody vylučující dvojí zdanění příjmů
1. Metoda prostého zápočtu, která umožňuje snížit daňovou povinnost o daň z příjmů zaplacenou v zahraničí nejvýše však do výše částky, která by byla odvedena ze zahraničního příjmu v České republice
2. Metoda vynětí s výhradou progrese, která umožňuje vyjmout příjmy zdaněné v zahraničí ze základu daně, ale z ostatního příjmu se vypočte daň procentní sazbou daně zjištěnou ze základu daně nesníženého o vyjmuté příjmy
Varianty zdaňování dividend a úroků
1. Dividendy (úroky) jsou součástí celkového základu daně: příjmy z dividend se zahrnou do celkových příjmů (tj. příjmů ze závislé činnosti, samostatné výdělečné činnosti, pronájmu a ostatních příjmů) a zdaňují se progresívní sazbou daně, která pro rok 2005 činí 15 až 32 %
2. Dividendy (úroky) budou zdaněny v samostatném základu daně pouze s 15% daňovou sazbou, kdy od samostatného základu daně však nelze odečíst například nezdanitelné části základu daně
Zdroj: PricewaterhouseCoopers
