Jsme na dobrodružné stezce. Vplouváme do úžiny, kterou z jedné strany svírá Skylla americké administrativy; zatímco druhý břeh lemují skaliska unijní Charybdy. Řeč je o naší snaze dosáhnout bezvízového styku se Spojenými státy.
Fakt, že se dnes staneme první zemí unie, která s Američany podepíše nové podmínky bezvízového styku, vyprovokovala Evropskou komisi ke slovníku na samé hranici diplomatického jazyka. Platíme v jejích očích za Trojského koně USA a naši vyjednávači doslova za "Loutky Američanů".
... a karavana jde dál
Je to ale právě reakce Evropské komise, co český postup ospravedlňuje. Míra unijního pobouření sugeruje dojem, jako by USA přišly se zcela novými, skandálními nároky. Jenže většina bodů, proti kterým se teď komise bouří, v zásadě kopíruje požadavky, na které už unie v něčem vlastně přistoupila.
Vezměme si například tolik diskutované "air marshals" - tedy ozbrojené agenty na palubě letadel. Formálně se snad lze rozhořčovat nad faktem, že USA ostatním zemím chtějí diktovat povinnost obsazovat všechny zaoceánské lety ozbrojenými agenty. Jenže řada zemí - kupříkladu Německo, Francie a pravděpodobně i Británie - to už beztak dělá. A lze předpokládat, že tento způsob ochrany budou dále posilovat.
Obdobné je to s elektronickým autorizačním systémem (ETA), v jehož rámci se budou návštěvníci USA muset registrovat u amerických úřadů. I ten už v praxi funguje. Konkrétně mezi Austrálií a USA. Těžko přitom asi budeme podezírat Australany z toho, že by byli přehnanými amerikanofily, kteří se bezstarostně vzdávají osobních dat, jen aby mohli vycestovat do USA.
"Upřímně zděšení"
Abychom nyní uvěřili "upřímnému" zděšení Evropské komise, museli bychom zapomenout na cosi podstatného. Totiž na fakt, že už loni v březnu - tedy v době, kdy Česko a dalších šest zemí unie prosazovaly v americkém Kongresu změny zákona o bezvízovém styku - informovala Evropská komise americké kongresmany, že si nepřeje žádné nové dvoustranné dohody o bezvízovém režimu.
Z pohledu starých členských zemí totiž mohli přinést změnu k horšímu. Proč přistupovat na tvrdší požadavky - třeba právě na systém ETA - když to zatím šlo bez něj? Tomu lze rozumět. Americká administrativa ale zcela jasně a opakovaně říká, že po 11. září se situace změnila. Bezvízový styk se zpřísní pro všechny, tedy i pro ty, které už v bezvízovém režimu jsou. Pokud to unie nebere vážně, pak se prostě plete.
Lze namítnout, že se tedy aspoň má hrát o čas a co nejlepší podmínky. A že tedy Česko sobecky a zbytečně spěchá. To je ale další argument, který se míjí s realitou. Americká administrativa je pod tlakem Kongresu, kde je mimochodem stále dost zákonodárců, kteří by bezvízový styk nejraději zcela zrušili.
Změny vízového režimu, především povinné zavedené systému ETA pro každého návštěvníka Spojených států, musí přijít nejpozději do roku 2009. Jinak vyprší ustanovení, jež posunulo pro uchazečské země maximální možnou hranici odmítnutých žádostí o víza ze tří na deset procent. Jinými slovy: Česku by opět hrozila víza.
Pokud by tedy Češi za této situace spoléhali na vyjednavačské "úsilí" unie, jejíž staré země by na současném bezvízovém režimu nejraději nic neměnily, rovnalo by se to asistované diplomatické sebevraždě.
Já, nikoli úředník
Kritika Evropské komise se ovšem české vlády správně dotýká tam, kde upozorňuje, že stále není jasné, jaká všechna data o pasažérech bude Česko poskytovat.
Každý, kdo do Spojených států míří, má ale právo vědět, co všechno se o něm hostitelská země dozví. A zvážit, zda je ochoten tuto cenu za takovou cestu zaplatit. Rozhodnutí ale bude mít každý v rukou sám, neodkázán na rozmary anonymního úřadníka amerického konzulátu.
