Jak Turci vítají jaro

O svátku Hidrellez nenajdete kupodivu v knižních průvodcích po Turecku ani zmínku. Přitom 6. květen, kdy se tento velký jarní festival pravidelně koná, patří v zemi obráceného půlměsíce k nejdůležitějším dnům roku. Hned po předepsaných muslimských obřadech. Během poslední cesty do Turecka se nám náhodou podařilo zúčastnit slavnosti Hidrellez. Významné datum nás zastihlo v odlehlém anatolském městečku, jehož celý název v překladu znamená doslova Opiový Černý Hrad.

 
Mnoho cestovatelů považuje Afyon za nejkrásnější městečko Turecka.
Snímek: Zdeněk Micka

Nedobytná pokladnice
Historické stavby v Turecku obvykle netvoří větší celky, ale stojí jednotlivě, obklopeny moderní zástavbou, a tak i velmi starobylá města připomínají bezduchou betonovou džungli. Existují samozřejmě výjimky. Jednou z nich je Afyon, rázovité městečko v samém srdci Anatólie, které jakýmsi zázrakem dodnes uniká pozornosti turistů.
Afyon leží zhruba na poloviční cestě mezi Istanbulem a Antalyí. Dosud si uchoval prakticky stejnou tvář, jakou měla většina maloasijských měst v 19. století. Žádné jiné turecké město se už dnes nemůže pyšnit tak velkým a uceleným souborem krásných polodřevěných domů v typickém osmanském slohu.
Není divu, že když Elia Kazan, slavný americký režisér, který se narodil v Turecku, hledal začátkem 80. let v Malé Asii lokalitu pro natáčení jednoho ze svých historických filmů, zvolil nakonec jako kulisy příběhu právě malebný Afyon.
Dominantou města je pevnost na vrcholu impozantní 220 metrů vysoké skály. Ta mu také spolu s lány máku, jež každé jaro zbarví okolní krajinu do ruda, dala jeho starý turecký název Afyon Kara Hisar (Opiový Černý Hrad). Dnes už je město většinou na mapách označováno pouze jménem Afyon. Moderní doba zkrátka nemá pochopení pro kouzlo staré orientální poezie.
Afyon patří k nejdéle obývaným místům v Turecku. Na skále, trčící nad městem jako nějaký gigantický kamenný zub, měli první tvrz už Chetité před 3500 lety. Později tu vybudovali opevnění Římané a Byzantinci. Zříceniny, které dnes zdobí vrchol, pocházejí převážně z období vlády Seldžuků, kterým tato nedobytná pevnost dlouho sloužila jako bezpečná imperiální pokladnice. Za osmanských časů ztratil v samém středu říše ležící hrad strategický význam a byl prý využíván místními poživačnými paši k opiovým dýchánkům.

 
Pohled z Opiového hradu dolů na staré město bere dech.
Snímek: Zdeněk Micka

Děkovné hadříky
Nepochybovali jsme o tom, že z nezvykle vysoko položených hradeb bude úžasný výhled. Ale skutečnost nám doslova vyrazila dech. Ani trochu jsme nelitovali námahy při krkolomném výstupu. Nezapomenutelný zážitek navíc umocňovala ozvěna chraplavého volání z minaretů - ve starých mešitách hluboko pod námi právě začínala velká páteční modlitba. Kromě zajímavých ruin jsme na vrcholu skály objevili také několik stromků ověšených barevnými hadříky. Později jsme se dozvěděli, že pruhy látky lidé na jaře uvazují do větví ve víře, že se jim tak snáze vyplní jejich přání. Jedná se o dávný zvyk rozšířený v celém východním Středomoří. Ve větru vlající cáry plátna mají symbolizovat vděčnost a poděkování nadpřirozeným silám.
Stará část města nás okouzlila svými křivolakými uličkami a starými domky s předsunutým horním patrem a vyřezávanými arkýři oken. Až když nám účet v hotelu začal pomalu přerůstal přes hlavu, rozhodli jsme se konečně sbalit batohy.
Recepční se našemu záměru odjet právě teď velmi podivil: "Zítra je přece 6. května! Ve městě se bude konat velká slavnost Hidrellez!" Pak nám lámanou angličtinou vylíčil, o co všechno bychom přišli. Také několik hotelových hostů nás ubezpečilo, že pokud odjezd o den odložíme, rozhodně nebudeme litovat. A měli pravdu.

Prorok Hizir
Svátek Hidrellez probíhá mimo hlavní turistickou sezonu, a tak jen málo Evropanů o něm má nějaké povědomí. Nezmiňují se o něm ani ty nejobsáhlejší turistické průvodce. Přitom je to jeden z největších sezonních festivalů v Turecku. Od našich tureckých přátel jsme se dozvěděli, že 6. květen je v celém tureckém světě odnepaměti oslavován jako den, kdy se navzájem potkali proroci Hizir a Ilyas. Jména těchto mytických světců byla časem zkomolena dohromady a vytvořila dnešní název Hidrellez.
Jedna z dalších rozšířených muslimských pověr tvrdí, že Hizir je prorok, který se stal nesmrtelným vypitím živé vody a dosáhl osvícení. Vždy na jaře se vydává mezi lidi, pomáhá jim řešit problémy a přináší hojnost i zdraví. Hizirova identita ani místo a čas, kdy skutečně žil, nejsou jisté. Je symbolem jara a nově se objevujícího života.

Síla starých zvyků
Ještě poměrně nedávno se Hidrellez v Turecku bouřlivě slavil po celé zemi. Dnes už se tento starý zvyk udržuje ve své původní podobě hlavně na venkově a v menších městech, tak jako například u nás Velikonoce. Turci se předem na tento svůj důležitý svátek pečlivě připravují. V domech se provádí velký úklid, čistí se koberce a pere prádlo. Lidé věří, že Hizir nenavštíví domácnost, kde je špína a nepořádek.
Dávání almužny a pohoštění pro chudé z masa zvířat zabitých jako oběť, to jsou na některých místech v Anatólii další tradice, jež mají zajistit, aby se modlitby a přání naplnily. Slavnosti se vždy konají v přírodě, u lesa, blízko pramenů vody nebo u hrobek muslimských světců. K dalším zvykům spojeným se svátkem Hidrellez patří pojídání čerstvé jarní zeleniny, jehněčího masa nebo jehněčích jater. Věří se, že maso prvního jarního jehněte přináší zdraví a léčí nemoce. Stejné účinky má prý také odvar z některých jarních bylin.

Obří piknik
V Afyonu se hlavní slavnost konala v přírodním amfiteátru na svahu jedné z hor nad městem. Už odpoledne se začaly okolní stráně zaplňovat svátečně ustrojenými rodinkami. Každá si tu rozložila deku či koberec a zapálila ohníček nebo přinesený malý rošt. Všude vládla veselá atmosféra a šířila se vůně pečeného skopového. Jako jediní cizinci jsme byli pro domorodce zajímavou atrakcí, stále nás chtěl někdo něčím hostit nebo alespoň dolít čaj ze svého samovaru.
Večer byla pro děti uspořádána soutěž v pouštění vlastnoručně vyrobených draků. Jednoduché modely nijak nevynikaly velikostí a vzhledem, ale jejich letové schopnosti byly obdivuhodné. Lidová veselice vrcholila starostovým projevem a uměleckými vystoupeními. Vyparáděný dívčí soubor zazpíval lidové písně typické pro střední Anatólii. Potom místní chlapci v tradičních tureckých krojích předvedli staré válečné tance s meči, kterým se říká kilič kalkan. Oslavu zakončila společná večerní modlitba.

Zdeněk Micka

Jak se tam dostat
Afyon leží přibližně na poloviční cestě mezi Istanbulem a populárním letoviskem Antalya a má velmi dobré autobusové spojení se všemi velkoměsty v západní Anatólii. Z Istanbulu trvá cesta asi 8 hodin. Lze sem dojet i vlakem. Město není velké a pěší procházka je nejlepší způsob, jak poznat jeho historické centrum.

Kde se ubytovat
Ve městě je několik hotelů všech kategorií. Velmi dobrou volbou je pro nenáročné cestovatele podnik Sinada, kde pořídíte čistý pokoj z vlastním příslušenstvím okolo 20 eur. Z některých pokojů je pěkný výhled na hrad. V těsném sousedství města se nachází několik luxusních lázeňských resortů, které nabízejí léčivé koupele ve vodě z termálních pramenů.